PRŮBĚH TRASY JE OZNAČEN ČERVENOU BARVOU (OBR. 2):
AUTOBUSOVÉ NÁDRAŽÍ – ul. W. KORFANTEGO – ul. KOLEJOWA – ul. LIBURNIA – cestička bez názvu – ul. S. MONIUSZKI – ul. F. CHOPINA – chodník za základní školou č.2 – ul. K. SZYMANOWSKIEGO – ul. N. BUCEWICZA – ul. PIĘKNA – ul. PARTYZANTÓW – ul. HAŻLASKA – ul. RUDOWSKA – RUDÓW – začátek ul. SZAROTKA – stezka přes LES PARCHOWIEC – ul. KATOWICKA (boční) – ul. ŁANOWA – ul. GAJOWA – ul. BUKOWA – ul. FRYSZTACKA – stezka přes les podél ul. FRYSZTACKÉ – ul. LEŚNA – stezka přes REZERWAT „KOPCE” – ul. DZIKA – ul. MAJOWA – ul. ŁADNA – ul. FRYSZTACKA – ul. ŁUKOWA – ul. FOLWARCZNA – ul. HAŻLASKA – ul. ZAMKOWA – ul. CZARNY CHODNIK – NÁDRAŽÍ PKP.
Délka trasy – 15,5 km. Na úseku od Rudowa až na ul. Katowickou turisté musí mí dobrou turistickou obuv (zvlášť během deště a v období časného jara a pozdního podzimu)

      Procházku začínáme u autobusového nádraží (vchod od ul. W. Korfantého). Dojdeme k ul. Kolejové a odbočíme doleva a projdeme pod železničním viaduktem. Na pravém břehu Bobrówki stojí budova okresního úřadu a nákupní centrum. Na tomto místě byly v r. 1936 postaveny budovy slévárny Kiesling a Skrobanek (po válce Těšínská továrna na nářadí, později elektronářadí „Celma“). Vpravo tržnice (otevřená středy a soboty). Zde se v r. 1903 nacházel závod Bilowicki i S-ka, později „Termika“.
      Před námi se na svahu stojí krásná neobarokní budova z r. 1903 vybudována jako sídlo řádu Alžbětinek. V budově ve tvaru podkovy, která je postavená podle návrhu Műllera, se nachází klášter s kostelem a nemocnicí. Fasády jsou zdobené sochami svatých a na západním nádvoří je umístěna skalní kaplička Matky Boží z Lourd.
      Před klášterem se dáme doleva ul. Liburnia a po 400 m odbočíme doprava na betonovou cestu. Cesta se mění ve strmou stezku, kterou dojdeme až na ul. Moniuszky k zástavce místní komunikace. Odsud je překrásný pohled na staré město – s jeho sedmi věžemi, Český Těšín, horské pásmo Ropice na české straně Beskyd a sídliště na svazích Malého Jaworového. Pokračujeme doleva, potom doprava a přijdeme na ulici F. Chopina. Nacházíme se na sídlišti „Liburnia“, které se začalo stavět v sedmdesátých létech 20. stol. Dojdeme k plotu základní školy č. 2, odbočíme doleva a pokračujeme chodníkem podél plotu. Zanedlouho se ocitneme na ul. K. Szymanowského, na které odbočíme doleva. Míjíme nový židovský hřbitov (z levé strany) a přijdeme na ul. N. Bucewicze, na druhé straně se nachází hotel „Gambit“. Odbočíme doprava a projdeme mezi rodinnými domky. Dojdeme k ul. Piękné a dáme se vlevo. Teď pokračujeme mezi rodinnými domky až k ul. Partyzantů. Odtud máme překrásný pohled na Piastowské sídliště z osmdesátých let 20. stol. a malebnou strž potoku, který teče pod křižovatkou ul. Hażlaské a Gruntové. Odbočíme doleva stezkou na ul. Partyzantů a za chvíli odbočíme na ul. Hażlaskou. Touto ulicí jdeme nahoru, míjíme zleva elektrickou rozvodnu, na pravé straně „Auto-Gaz“, hotel „Orbis-Halny“ a po cca 900 m se ocitneme na lávce pro chodce nad cestou č. 1, která vede k hraničnímu přechodu. Za lávkou se nacházíme v katastru čtvrti Pastwiska. Kousek za lávkou, na svahu z pravé strany, se otevírá nádherný pohled na Slezské a Moravskoslezské Beskydy. Z levé strany se táhnou Łazek, před nim Chełm, Szyndzielnia, Błotny, Klimczok, Lipowski Groń, Równica, Skrzyczne (televizní vysílač), Małe Skrzyczne, Malinów, Zielony Kopiec, Magurka Wiślańska, Barania Góra, Velká a Malá Czantoryje, před nimi Jasieniowa, Tuł, Ostry, Wróżna, dále Soszów, Cieślar, Stožek, dolina řeky Olzy, Kozubová, Ostrý, Javorový (televizní vysílač), Ropice, Velká Lipová, Ropička, Travný, Lysá hora (televizní vysílač), Malchor, Prašivá, Radhošť, Ondřejník, Metylovické hory.
      Jsme v Pastwiskach. Název vesnice je odvozen od pastvin, které se tady nacházely a na konci 16. stol. byly majetkem několika těšínských měšťanů. Archiválie z r. 1565 potvrzují existenci statku. Jdeme ul. Hażlaskou. Na levé straně se nachází požární zbrojnice s výklenkem, ve kterém se nachází dřevěná plastika sv. Floriána. Vedle stojí dřevěná sloupová kaple Matky Boží Częstochowské. Po chvíli jsme na vrcholku zvaném Boží muka, kde je křižovatka několika ulic (fot. 37) a stojí zde i skromná sloupová kaplička. Podle pověsti byla vybudována na hrobech z r. 1646, ve kterých byli pohřbení švédští vojáci záludně vylákání a pak zavraždění rakouskými vojáky, kteří slíbili, že mohou svobodně odejít z obléhaného těšínského zámku. Na křižovatce půjdeme dolů Katowickou ulicí a dojdeme k základní škole č. 6. V křoví, naproti školy, ležel až do r. 1981 smírčí kříž. S ním je spojena legenda. Podle ní se občané města Těšína obrátili na knížete Měška s prosbou, aby rozšířil jejich pastviny (pravděpodobně se jedná o knížete Měška I., který vládl ve 13. stol.). Kníže rozhodl, že hranice vesnice bude sahat až tam, kam propuštěný vězeň donese kříž, který byl vytesán ze skály. Kámen, který vážil kolem 250 kg, donesl vězeň-silák až k místu, kde dnes stojí škola. Kříž ležel na zemi celé věky, než byl zasypán hlínou, zajisté nevědomě. Na Těšínsku se dochovaly dva takové kříže. Vedle jednoho z nich byl postaven hraniční kámen Těšínské komory s vyrytými písmeny „TK“.
      Projdeme na druhou stranu velice rušné ul. Katowické (poblíž přechodu pro pěší) a půjdeme dál ul. Rudowskou. Na obou stranách cesty se nachází rodinná zástavba s květinovými zahrádkami. Půjdeme ke křižovatce s ul. Wrzosů a pak odbočíme vpravo ul. Jaskrů a dojdeme k rokli, která byla vyhloubená řekou Piotrówkou. Říčka pramení poblíž. Piotrówka patří v Těšínském pohoří k větším tokům a ústí v řece Olze. Na druhé straně řeky stojí viditelný z dálky nový kostel Božího Milosrdenství. Ul. Rudowská nás vede dolinou k řece. Brzy projdeme můstkem na Piotrówce přesně v místě, kde je hranice mezi městem Těšínem a obcí Hażlach. Jsme na území Rudowa (fot. 38), části vesnice Zamarski. Mineme vpravo odbočující ul. Kamiennou. Nadále jdeme dolinou Piotrówky a z pravé strany vidíme malebné kopečky Těšínského pohoří, které klesají severozápadním směrem od hlavního hřebene, který nese název Zamarsky. Vlevo, na svahu kopce vidíme tmavou zeď lesu Parchowiec. Za chvíli dojdeme ke křižovatce, u které stojí kříž jako z Boží muky, fundován Małgorzatou Skudrzyk v r. 1975. Na soklu kříže je citát z bible: „Jam jest drogą, prawdą i Życiem“ (překlad.: „Já jsem cestou, pravdou a životem“). Vpravo máme ul. Rajdovou. My se vydáme vlevo, na zpevněnou cestu, zlehka stoupající k lesu. Vpravo míjíme samotné hospodářství a u lesa pak druhé. Vpravo, na okraji lesa stojí kámen s vyrytými písmeny „TK“, který vyznačoval hranici majetku těšínské komory. Zde odbočíme vlevo na lesní stezku. Cesta nás zavede do smíšeného lesa, s ojedinělými úkazy vzrostlých buků, který je nejkrásnější na jaře. Tehdy žlutě kvete prvosenka vyšší (fot. 39), pryskyřník jarní (fot. 40) a křivatka žlutá (fot. 41), fialově plícník tmavý (fot. 42), kyčelnice žlaznatá (fot. 43) a dymnivka dutá (fot. 44), bíle sasanka hajní a bledě modře jaterník trojlaločný (fot. 57). V lese se můžeme setkat i s chráněným kopytníkem evropským (fot. 46), mařinkou vonní a také s intenzívně vonícím medvědím česnekem (fot. 47). Les Parchovec patří spolu s lesem Bielowiec k lesům, kde můžeme nalézt tzv. husté strže. Vznikají důsledkem silného erozního působení dešťové vody na sprašové vrstvy, které se nacházejí na kopcovitých stráních. Tak vzniká síť strží. Celková hustota se měří podle délky na povrchu 1 km2. Míjíme jednu strž, která vede vlevo. Za chvíli jsme na křižovatce lesních cestiček. My jdeme nadále rovně. Cesta je kamenitá a zavede nás na vrcholek kopce a pak do Kalembic, na okraj lesa, vedle ul. Szarotka. Jsme w Kalembicích. Od r. 1973 je to čtvrť Těšína. Vesnice byla připomínána již v r. 1305. Jejím posledním majitelem byl v 18. stol. Karel Cselesta. Po něm se stala vlastníkem obce Těšínská komora.
      U budovy Polského svazu chovatelů poštovních holubů v Kalembicích odbočíme vpravo na lesní pěšinku. Zakrátko se ocitneme na rozcestí. Vydáme se levou cestou a podél rokle (zleva) sejdeme dolů. Cesta se mění ve stezku. Cestou míjíme oblast přísně chráněného barvínku menšího a chráněné jednotlivé exempláře břečťanu popínavého (fot. 48). Dojdeme k potůčku, přítok Piotrówki, přejdeme přes něj (po dešti nebo časně na jaře průchod může být ztížen – měli bychom mít sportovní nebo turistické boty) a vyjdeme na svah u drátěného plotu. Zleva najdeme hraniční kámen těšínské komory. Jdeme podél plotu až dojdeme na štěrkovou cestu u Katowické ul. Míjíme lesní průsek, který vede vpravo. Kousek za ním vidíme kvetoucí exempláře břečťanu popínavého pnoucího se po stromech a lesní hřiště. Brzy dojdeme k ul. Katowické, která je částí hlavní silnice č. 938. Přejdeme na druhou stranu cesty (musíme dávat pozor, je zde veliký provoz). Míjíme autobusovou zástavku Kalembice-Zegarnikówka.
      Za zástavkou odbočíme doprava a zase doleva na ul. Łąkowou (fot. 49). Dojdeme skoro na vrchol kopce 347 (zprava). Celou dobu vidíme před sebou panoráma Slezských a Moravskoslezských Beskyd (fot. 50). Míjíme skupinu stromů a dojdeme k boční cestě odbočující vpravo směrem k budovám 100a,b,c a 102a,b. Jsme na místě odkud máme nádherný výhled na město Těšín a hory. Z levé strany vidíme: Błotny, Stołowy, Klimczok, Magurku, dolinu řeky Brennica, Lipowský Groń, Równici, Małe Skrzyczne, Malinow, Zielony Kopiec, Magurku Wiślańskou, Barani Góru, Čantoryji Malou a Velkou, Jasieniowou, Tuł a Ostry, za nim Soszów, Cieślar, Stožek, Kičeru, Girovou, Skalku, Polom, Kozubovou, Ostrý, Javorový, Ropici, Gutský vrch, Velkou Lipovou, Příslop, Ropičku, Travný, Goduli, Lysou horu s Malchorem, Čupel, Prašivou, Smrek, Kněhyni, Radhošť, Ondřejník, Mistřovický a Žukovský kopec a jiné, méně známé kopce. Sejdeme ul. Łanowou a brzy odbočíme doprava na ul. Gajowou. Za domem č. 32 končí asfaltová cesta. Dojdeme ke strži, na které roste smíšený les (část lesu Szczypie). V podrostu jsou pláně medvědího česneku (fot. 47), kyčelnice žláznaté (fot. 43) a kostivalu hlíznatého. Vyjdeme na nevelkou vyvýšeninu. Odtud je vidět městskou zástavbu Karviné a Jastrzębia Zdroje.
      Přijdeme k další rokli, která se nachází také v lese Szczypie. Na jejích svazích rostou vzrostlé buky, javory, duby, habry a modříny. V podrostu najdeme dymnivku dutou (fot. 44), kyčelnici žláznatou a česnek medvědí – lány kvítí zvlášť krásného na jaře. Na tomto místě cesta odbočuje a my dojdeme na křižovatku s ul. Bukovou. Projdeme kolem charakteristického sloupu ve tvaru písmene A (vlevo je ul. Leśná). Vlevo je rezervace „Kopce“. Jdeme nadále ul. Bukovou (vpravo les a pak mladý borovicový lesík) až dojdeme k prvnímu stavení. Je zde krásná panoráma na Pogwizdów (s kostelem a sídlištěm pro horníky z neexistující šachty „Morcinek“). Za Pogwizdowem se táhne Karviná, vlevo pak: největší elektrárna na Moravě a českem Slezsku Elektrárna v Dětmarovicích, důl ČSM ve Stonavě, Archeopark „Podobora“ v Chotěbuzi, za ním důl 9. květen v Suché, střechy a čistírna odpadu v továrně na barvy a laky „Polifarb“ a dále kopce: chotěbuzský, mistřovický a úplě v zadu Kostelec se Żwirkowiskem. Od tohoto místa jdeme asfaltovou cestou na sever. Za chvíli dojdeme k boční, nezpevněné ul. Zagrodové. My jdeme pořád ul. Bukovou, která odbočuje vlevo a je teď z granitové kostky a kousek dál z betonové kostky. Jdeme dolů do údolí řeky Olzy a před námi se nachází závody „Polifarb“. Jdeme neustále rovně, teď zase asfaltovou ul. Bukovou. Dojdeme ke křižovatce ul. Bukové a Frysztacké. Vpravo, na starém hřbitově stojí moderní evangelický kostel z r. 1987. Jeho projektanty byli: Edward Kisiel a Henryk Raszka. Dojdeme na ul. Frysztackou a jdeme ní vlevo. Jsme v obci Marklowice, která je od r. 1975 čtvrtí Těšína.
      První zmínka o Marklovicích se objevuje v archiváliích v r. 1523. Pravděpodobně zde byl v 16. stol. postaven renesanční zámek. Těšínský kníže Adam Václav ho v r. 1612 daroval své konkubíně Markétě Koschlinger (nebo Kostlich), se kterou měl nemanželského syna Václava Gotfrieda. Ten se stal v r. 1640 legitimním synem a získal titul barona von Hohenstein. Stal se tak nevlastním bratrem kněžny Alžběty Lukrécie. Marklovický zámek vlastnil Václava Gotfrieda a jeho syn Ferdinand do r. 1672. Později ho přejali Habsburkové. Dnes je obytným domem se zachovalými prvky staré architektury.
      Jdeme velice rušnou ul. Frysztackou. Ulice nemá chodníky pro chodce a proto zachovejme opatrnost (choďme vlevo). Vpravo se nachází stavba nového katolického kostela z obrovským dřevěným křížem. Vlevo je lesík s několika malými stržemi a ohromnými plochami medvědího česneku (fot. 47). Přijdeme k kolejovému průjezdu. Těsně před ním sejdeme na stezku podél kolejí. Stoupáme nahoru na ul. Leśnou a od tohoto místa směřujeme dolů a pokračujeme vlevo než dojdeme k místu, kde ul. Leśná přechází přes železniční koleje trasy Těšín–Zebrzydowice a spojuje se s ul. Frysztackou. Železniční trať byla postavena v r. 1914, původně vedla do Suché. Po vzniku nové hranice mezi Polskem a Československem v r. 1920 ztratila svůj význam. V r. 1934 byl postaven úsek Marklowice – Zebrzydowice, který existuje dodnes. Poblíž křižovatky ul. Leśné a Frysztacké se nachází nádraží a autobusová zastávka Těšín–Marklowice a také zastávka místní dopravy č. 30, 31 a 32. Je zde také vchod do rezervace „Kopce“ (fot. 51) s informační tabulí o chráněném území.
      Rezervace „Kopce“ byla založena v r. 1953 a má rozlohu 14,77 ha. Je to lokalita, která chrání tzv. těšínské kvítko (hvězdnatec čemeřicový – Hacquetia epipactis). Po svahu na okraji lesa půjdeme směrem k čističce vody polní cestou zvanou „Pod skalkou“ až dojdeme ke skalkám z těšínského vápence. Cestou můžeme spatřit árón karpatský (fot.52, 78), rostlinu která se netypicky rozmnožuje. Trasa odbočuje doleva a my se ocitneme na území rezervace. Stoupáme po strmém svahu. Jdeme stezkou mezi buky a habry. V podrostu, zvlášť na jaře, můžeme vidět bíle kvetoucí sasanky hajní a sněženky předjarní (fot. 53), nenápadně kvetoucí bažanku vytrvalou (fot. 54), bledě zelená kvítka hvězdnatce čemeřicového (fot. 55), později kvetoucí česnek medvědí (fot.47) a kokořík vonný. Pod buky uvidíme shluky červenofialových květů kyčelnice žláznaté (fot. 43), skryté pod listy zelenohnědých květů kopytníka evropského (fot. 46), kvetoucí dymnivku bobovitou a hrachor jarní (fot. 56). Stezka se odklání od strže a odbočuje mírně doprava a pokračuje skoro rovným terénem. Zde je lesní pěšina, která odbočuje doleva a po 50 m nás zavede na dno rokle. V jejím jižním úbočí se nachází jeskyně zvaná „Ondráškova díra“ dlouhá 5 m, ve které údajně bydlel slavný zbojník. Ve skutečnosti jde o fragment staré chodby, která vznikla během těžby těšínitu.(fot 45) Pomalu míjíme karpatskou bučinu, přejdeme na hlavní stezku a vejdeme do smíšeného lesa. Zde dominuje habr a lípa srdčitá, o něco méně je zde javorů mléčů, dubů letních, jasanů ztepilých, třešní ptačích, jilmů horských a modřínů evropských. V podrostu na jaře jsou velké plochy jaterníku trojlaločného (fot. 57), pícníku tmavého (fot. 42), mořeny vonné, svízele Schultese a kostivalu hlíznatého. V rezervaci si můžeme prohlédnout ještě tyto druhy chráněných rostlin: břečťan popínavý, lýkovec, vstavač, hlístník hvízdák, přesličku obrovskou (fot. 58), konvalinku vonnou, prvosenku vyšší (fot. 39), prvosenku lékařskou, barvínek menší, mařinku vonnou a krušinu olšovou. Trasa nás vyvede z rezervace ke křižovatce ulic Dziká, Gajowá a Bukowá. Na tomto místě je velice dobrý výhled na Těšín a Český Těšín, Slezské a Moravskoslezské Beskydy a Moravskoslezské pohoří. Pod námi vidíme čistírnu vody a motokrosovou trať. Zde se také nachází hranice ekologického pole "Louky na Kopcích“. Toto pole o rozloze 15,22 ha vzniklo na základě usnesení Městské rady v Těšíně ze dne 26. 10. 1995 a 23. 1. 2003. Na tomto terénu se můžeme setkat s několika skupinami rostlin. Převládají ovsíkové louky, bylinné rostliny a suchomilné trávníky. Najdeme zde chráněné rostliny jako např. ocún podzimní, zeměžluč okolíkatá, hořec křížatý, pupavu bezlodyžnou, přesličku obrovskou (fot. 58), kalinu obecnou (fot. 59 a 60), orlíček obecný a jehlici trnitou.
      Jdeme na jih ul. Dzikou. Brzy dojdeme na nevysoký pahorek, ze kterého je překrásný pohled na Těšín, Český Těšín, Třinec a Beskydy. Vozovka ul. Dziké před křižovatkou s ul. Sarní se mění na asfaltovou. Pokračujeme dolů a napravo vidíme rokli. Dojdeme k ul. Majové, která spojuje Kalembice s Boguszowicemi. Jsme v Boguszowicích. Rytíř Boguš tuto vesnici obdržel v r. 1291 od knížete Měška I. (pravděpodobně) za věrnou službu. V r. 1425 měšťan Jan Scholz ji daroval „špitolikovi“ – útulku pro nemocné, který byl založen u kostela sv. Jiřího. Ke konci 19. stol. zde byla vybudována vojenská střelnice a arsenál, který v r. 1918 dobyl bez krveprolití por. František Barteczka a policejní oddíl z nedalekých Louk. Poblíž vojenských objektů byla v 80. letech 20. stol. postavena motokrosová dráha. Můžeme se dát na cestu z tohoto místa. Po 150 m dojdeme k boční polní cestě, kde u svahu odbočíme doprava. Projdeme dalších 50 m a dáme se vpravo směrem k úžlabině, kterou dojdeme k dávnému kamenolomu. Tento terén v19. stol. zkoumal ing. Ludvík Hohenegger s geology, kteří zde hledali železnou rudu. V r. 1861 Ludvík Hohenegger tady objevil nový minerál, který pojmenoval těšínit na počest města Těšína (fot. 61). Je to magmová skála, která je vklíněná mezi vrstvy těšínských vápenců a na povrchu se objevuje v podobě malých kmenů přetvořených břidlic a těšínských vápenců. Ještě dnes zde můžeme najít větší nebo menší kousky augitové odrůdy této skály s nevelkou příměsí titanitu. Poznáme ji lehce, neboť má tmavě zelenou barvu a zřetelně zrnitý povrch. Rychle zvětrává a na povrchu se stává křehká a lámavá. Než vejdeme do úžlabiny s nalezištěm těšínitu, uvidíme na levé straně velice zřídka se objevující v Polsku, astry novoanglické (fot. 62).
      Na křižovatce ul. Dziké a Májové jdeme vlevo a po 200 m odbočíme vpravo na ul. Ładnou. Stoupáme ul. Ładnou příkře po schodech. Míjíme z pravé strany školku a dojdeme ke kostelu Boží Prozřetelnosti. Původně byl kostel hřbitovní kaplí, která byla postavena v r. 1906. Od r. 1978 je farním kostelem. Na hřbitově stojí pomník obětem fašismu ze 2. světové války (fot. 63). Scházíme po schodech na ul. Kostelní (před kostelem doleva) na ul. Krętou. Zde, u budovy č. 12 se nachází naleziště těšínských vápenců s těšínitem. Když odbočíme za budovou č. 12 vlevo (pod viadukt), mineme čistírnu dešťové vody z viaduktu a hraničního přechodu, asi po 100 m dojdeme k dalšímu nalezišti těšínitu, které je chráněno jako dokumentární stanoviště (usnesení Městské rady Těšína ze dne 5. září 2002 r.). Vrátíme se opět na trasu. Za kostelem se nachází nad cestou mohutný viadukt-most, který byl postaven v letech 1988-1991 firmou „Dromex“ (firma, která se specializuje na stavby cest) pro moderní polsko-český hraniční přechod (fot. 64). Most byl vybudován metodou postupného lití a pokládaní elementů na připravené pilíře podle projektu Institutu stavby mostů Slezské polytechniky v Gliwicích. Parametry mostů: délka – 760 m, šířka – 14,6 m, množství pilířů – 14, výška pilířů – do 26 m, spotřeba betonu – 35 000 m3.
      Půjdeme ul. Ładnou a dojdeme až na ul. Fryštátskou. Odbočíme vlevo a asi po 50 m míjíme zděnou kapličku z r. 1654 s plechovou střechou (fot. 65).
      U stavby se dochoval starý kamenný kříž s datací (datum svědčí o tom, že stavba byla postavená v období protireformace). Uvnitř, za ručně kovanou mříží s datem: 1818, se nachází socha s ukřižovaným Kristem. Jdeme dále ul. Frysztackou a míjíme budovu „Beskydské energetiky“, pak závodu „Polvit“. Odsud je jen kousek k autobusové zastávce Cieszyn-Karolinka. Za velikou, neobarokní budovou odborného učiliště se dáme doleva na ul. Łukowou, kterou dojdeme na ul. Folwarcznou. Když půjdeme doprava, dojdeme ke kostelu adventistů. Trasa nás zavede vlevo nahoru na ul. Folwarcznou. Míjíme rodinné domky „Karolinka“ a brzy se ocitneme na vrcholku na ul. Hażlaské, kde odbočíme vpravo.
      Z levé strany míjíme nový židovský hřbitov (fot. 66). Autorem plánů hřbitova a pohřebního domu byl vídeňský architekt Gartner. Hřbitov byl používán od r. 1907, poslední pohřeb se zde konal v r. 1958. Po 2. světové válce byl hřbitov devastován a pak opraven z fondu Edwarda J. Phillipse a Tadeusze J. Dordy z USA. Pozornost si zasluhuje secesní náhrobek z bílého mramoru patřící rodině Glesingerů.
      Jdeme dolů ul. Hażlaskou. Brzy dojdeme ke starému židovskému hřbitovu, který se nachází na pravé straně ulice (fot. 67 a 68). Hřbitov vznikl ve 2. pol. 17. stol. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z konce 17. stol. Hřbitov byl 150 let soukromým majetkem rodiny Singerů. V r. 1785 byl prodán židovské komunitě tzv. Tolerovaným Židům. Do poloviny 19. stol. to byl jediný židovský hřbitov na Těšínsku. U hřbitova byl postaven ve druhé polovině 19. stol. hřbitovní dům s bytem pro hřbitovního hlídače a místnosti pro pohřební vůz. V posledních dnech okupace, 1. a 2. května roku 1945, zde gestapo vykonalo exekuci 81 rukojmí. Jejich pozůstatky byly po válce pohřbeny na městském hřbitově.
      Pod hřbitovem, na levé straně, na rohu ul. F. Chopina se nachází malá sloupová kaple opravená v r. 1998. Stojí na místě, na kterém podle legendy byl zastřelen v r. 1646 velitel švédského vojska, když opouštěl těšínský zámek. Uvnitř kaple se nachází současná socha Matky Boží Fatimské.
      Přijdeme na kopec, který se ve středověku nazýval Vinohrady. Zde na jižním svahu se nacházela v 15. stol. vinice řádu Bratří Milosrdných, kteří měli svůj klášter na druhém břehu Bobrówky. Jdeme dolů ul. Hażlaskou. Na rohu ul. Gołębí mezi dvěma stromy stojí kaplička ve tvaru kříže na soklu a s reliéfem Matky Boží. Kousek za ul. sv. Jiřího na levé straně je vidět plot dávného hřbitova z r. 1790, rozšířeného v r. 1884 a používaného do r. 1901. Zde byli pohřbeni např. Karol Miarka, Paweł Stalmach, kněz Ignacy Świeży (exhumováni a pohřbeni na městském hřbitově), malíř Edward Świerkiewicz a jeho dcera Bronislawa, která byla také malířkou. Do dnešních dnů se dochovaly jenom dva čitelné hroby – kněze Karola Fidlińského a kněze bp. Franciszka Śniegoně. Je zde také několik litinových křížů vyrobených ve slévárnách v Třinci a Ustroni.
      Po schodech dojdeme na ul. Frysztackou a pak odbočíme doleva. Za rohem se nachází kostel sv. Jiřího (dříve kaple u špitálku). Byl postaven na přelomu 14. a 15. stol. přímo za městskou Frysztackou bránou a brodem přes říčku Bobrówku. Přejdeme můstek na Bobrówce a železniční trať. Jdeme vlevo na ul. Czarny Chodnik. Jdeme podel železniční tratě, parkoviště a parku (u kostela sv. Trojice), kde se až do r. 1883 nacházel hřbitov, na kterém byly pohřbeny oběti epidemií a mnoho významných obyvatel města Těšína (např. exjezuita Leopold Šeršník). Dojdeme k nádraží, kde ukončíme trasu.