PRŮBĚH TRASY JE OZNAČEN ZELENOU BARVOU (OBR. 4):
AUTOBUSOVÉ NÁDRAŽÍ PKS – UL. W. KORFANTEGO – UL. BOBRECKA – UL. GARNCARSKA – GÓRNY RYNEK – ul. WYŻSZA BRAMA – pl. WOLNOŚCI – ul. 3 MAJA – ul. K. MIARKI – rezervace „LASEK MIEJSKI NAD PUŃCÓWKĄ” (Městský lesík u Puńcowky) – alej u Młynówky – al. J. ŁYSKA – cesta do campingu „OLZA” – cestička mezi Olzou a kanálem – III jez na Olze – rezervace „LASEK MIEJSKI NAD OLZĄ” (Městský lesík u Olzy) – ul. ŁOWIECKA – ul. S. ŻEROMSKIEGO – ul. W. Reymonta – al. J. ŁYSKA – ul. DĘBOWA – ul. SPACEROWA – ul. PUŃCOWSKA – ul. ks. R. TOMANKA – ul. bp. F. ŚNIEGONIA – ul. gen. J. HALLERA – ul. Z. KOSSAK-SZATKOWSKIEJ – ul. NA WZGÓRZU – ul. J. ZALESKIEGO – – ul. SPOKOJNA – ul. DWORKOWA – ul. BIELSKA – ul. J. CIENCIAŁY – ul. PRZECHODNIA – ul. I. PADEREWSKIEGO – ul. BIELSKA – BRODZIŃSKIEGO – ul. CZARNY CHODNIK (cestička u Bobrówky) – ul. BOBRECKA – ul. F. HAJDUKA – vlakové nádraží PKP.
Délka trasy – 10 km. Přechod úsekem od 3. jezu do ul. Łowiecké je možný jenom v zorganizovaných skupinách a s oprávněným turistickým průvodcem. Můžeme tento úsek obejít Alejí Łyska.

      Trasu začneme u autobusového nádraží, vpravo směřujeme na ul. Korfantého. Na křižovatce (světelná) odbočíme vlevo na ul. Bobreckou. Jdeme nahoru nejdřív ul. Bobreckou a pak Garncarskou. Míjíme na svahu vlevo vedle školky č. 8 památný strom – dub letní, obvod kmenu 510 cm, výška 25 m. Brzy dojdeme na nevelké prostranství, na kterém stojí budova soudu z r. 1905 a za ní stavby věznice. Středověká věznice a sídlo kata byly kdysi v budově „Vyšší brány“. Archiválie informují o existenci mučednických místností a sídla kata na ul. Katowej (dnešní ul. J. Kiedroně). Těšínský kat byl „půjčován“ podle potřeby do jiných měst, např. do Skoczowa, Strumieně a Jablunkova. Novější věznice, která byla na ul. Katovické, shořela při požáru města v r. 1789. Po požáru byl katův dům obnoven a existoval až do r. 1966. Dojdeme na Górný Rynek, na kterém z levé strany stojí budova kláštera a pečovatelského ústavu sester sv. K. Boromejského (popis v 1. kapitole). Odbočíme vlevo na ul. Wyższa Brama a hned zase vpravo na plac Wolności. Míjíme budovu II. LO (střední všeobecně vzdělávací škola) (popis v 1. kapitole). Na této budově je umístěná pamětní deska která připomíná, že Těšínem procházel průvod s ostatky polského básníka Słowackého. Vedle školní budovy na ul. P. Stalmacha roste památný strom – javor stříbrný (obvod 350 cm, výška 23 m). Dojdeme k ul. 3. Maja. Vpravo míjíme bohatě zdobený secesními ornamenty dům a za ním je amfiteátr. Kousek dál odbočíme vlevo na ul. K. Miarky a půjdeme mezi vilovou zástavbou. Brzy se ocitneme na křižovatce ul. K. Miarky, H. Sienkiewicze, Ogrodowé a J. I. Kraszewského (fot. 72). Na rohu ul. Kraszewského a Ogrodowé můžeme obdivovat velice zřídka rostoucí v Polsku strom, dřezovec trojstranný (fot. 73). V Těšíně tento strom roste ještě před divadlem A. Mickiewicze, v Parku pod Wałkou a v parku u nemocnice. Dřezovec má zajímavé drobné listy, dlouhé (do 8 cm) červenohnědé trny a dekorační plody – ploché do 40 cm dlouhé lusky, které mají tvaru srpu.
      Odbočíme vpravo u Domu Dziecka (dětský domov). Za plotem roste památný strom, stoletý buk lesní odrůda purpurová (259 cm/17 m), který vyrostl pravděpodobně ze semene, o čemž svědčí méně intenzivní zbarvení listů. Jsme ve floristickém parku „Městský lesík u Puńcówky“, území často navštěvované obyvateli města. Park vznikl v r. 1961 pro záchranu hvězdnatce čemeřicového (Hacquetia epipactis), který roste ve smíšeném lese. Rozloha parku je 6,96 ha. Podél plotu míjíme uměle sazené buky lesní a jírovce maďal. Dojdeme k pomníku těšínského knížete Měška I (fot. 74)., který stojí na vrcholu strmého svahu. Bronzový pomník z r. 1933 je od sochaře Jana Raszky, profesora vyšší umělecko-průmyslové školy v Krakově. Na tomto místě (od r. 1908) stal pomník císaře Františka Josefa I. Během 2. světové války byla socha demontována a po válce zde byla umístěna deska s nápisem: „Bojownikom o wolność i demokrację, poległym w walce z hitleryzmem, Polska Partia Robotnicza” (Překlad: Bojovníkům za svobodu a demokracii, kteří padli v boji s fašismem, Polská dělnická strana). Tato deska je na soklu dodnes, hned za sochou knížete.
       Když stojíme na okraji svahu, vidíme most Družby na řece Olze a na konci ulice budovu nádraží Českých drah v Českém Těšíně. Po obou stranách ulice 3. Maja se nacházejí budovy továrny na elektrické stroje „Celma“ S.A. Na místě, kde se nacházel sklad dřeva a stavebního materiálu, ing. Karol Rusz v r. 1921 otevřel továrnu na elektrické motory. V r. 1926 tuto továrnu odkoupila firma Polskie Zakłady Elektryczne „Brown-Bovery“ S.A. ve Waršavě. O sedm let později se stala částí firmy Zakłady Elektromechaniczne Rohn-Zieliński. Po válce továrna byla znárodněna a v padesátých létech dostala název Zakłady Wytwórczy Silników Elektrycznych M-2, od r. 1961 „Celma“. Vyrábí se zde kvalitní elektrické stroje středního výkonu. Terén kolem pomníku byl navržen jako park se systémem stezek, které protínají svah a s kamennými schody, které vedou k chodníku podél říčky Młynówky.
      Od pomníku jdeme směrem na jih podél plotu u Dětského domova. Mezi stromy dominuje jasan ztepilý, jírovec maďal, javor klen a lípa malolistá. Jsou zde i ojedinělé exempláře borovice obecné a americké borovice vejmutovky s dlouhým, slabým jehličím, které roste vždy po pěti na krátké odnoži. Dále tu rostou – dub letní, olše černá, vrba bílá a modřín evropský. Mezi keři převládá šeřík černý a ojediněle hloh jednosemenný, pámelník bílý a pustoryl obecný. Za budovou patřící Celnímu úřadu se nachází malá část rezervace, která bezprostředně přiléhá k ul. J. I. Kraszewského. Zde roste jilm horský a jilm habrolistý a mezi nimi keře rybízu červeného a angreštu. V bylinném patru na jaře kvetou koberce sasanky jarní, pryskyřníku jarního (fot. 40) a o něco později česneku medvědího (fot. 47) a kokoříku mnohokvětého. Na tomto místě se také objevuje chráněná polská „liána“ – břečťan popínavý (fot. 48). Míjíme malý parčík s lavičkami, který zvolna zarůstá, neboť zde jen zřídka někdo zabloudí, aby zde odpočíval. Stezka nás teď vede podél plotu Zemědělsko-technických škol, ve kterých byly od konce 19. stol. rakouské kasárny. Od r. 1922 zde sídlila Vyšší hospodářská škola, která se v r. 1950 přestěhovala do Olsztyna. V lese roste líska, svídva krvavá, brslen evropský, hloh jednosemenný a chráněná kalina obecná (fot. 59 a 60) a v podrostu křivatka žlutá (fot. 41), plícník tmavý (fot. 42), bažanka vytrvalá (fot. 54), fialka lesní a velice efektně kvetoucí – kokoryč dutá (purpurově červené, zřídka bílé květy) a kostival hlíznatý (bledě žluté květy).
      Když pokračujeme touto stezkou dál, spatříme mezi javory, jilmy a lípy honosné habry obecné a javory babyky. Stezka nás zavede k hluboké rokli, přes kterou vede nevelký můstek. V rokli je občas voda (zvláště na jaře a na podzim po vydatných deštích). V rezervaci na úbočí rokle je jediné stanoviště kyčelnice žláznaté (fot. 43), která na jaře kvete fialově. Na konci rokle na jaře kvetou sasanky hajní. Když projdeme po můstku, musíme traverzovat svah. V jarním období zde roste dnes jen už zřídka se objevující cizopasná bezchlorofylová rostlina – podbílek šupinatý (fot. 75). Z naší pravé strany roste teď smíšený lípovo-habrový les. Na jaře tady kvete sněženka předjarní (fot. 53) a prvosenka vyšší (fot. 39). Velice časně na jaře se objeví žluté kvítko hvězdnatce čemeřicového (fot. 55), který má efektní zelené okvětní lístky (nesprávně považovány za květy). Hvězdnatec čemeřicový roste jenom v této časti rezervace, protože jsou zde velmi příhodné přírodní podmínky (fot. 76). Kvete zde také hrachor jarní (fot. 56), zapalice žluťuchovitá (fot. 77) a pitulník žlutý. Všímavý pozorovatel objeví velice vzácnou rostlinu – árón východní (fot. 52 a 78) a také velice jemnou trávu – strdivku.
      Odbočíme doprava a jdeme dolů strmou stezkou směrem k Młynówce. Je dlážděna kousky velice křehké a lámavé skály, kterou je pokryt celý svah. Je to těšínská břidlice – součást karpatského flyše. Podél kanálu vede alej, kterou dojdeme vlevo až k Puńcówce (fot. 79). Na břehu řeky můžeme spatřit nevelkou, jemnou rostlinu s zelenožlutými květy, které voní pižmem – pižmovka mušusová. Na druhé straně kanálu je několik sportovních a rekreačních objektů: hřiště, bazén, stadion a sportovní hala. Tyto objekty slouží občanům města. Kdysi zde trénovali sportovci ze Sportovního klubu „Piast“, který vznikl v r. 1910 a před několika léty zanikl. První koupaliště v Těšíně fungovalo od r. 1886 a nynější bazén byl postaven v r. 1952.
      Přejdeme přes řeku a za mostem pokračujeme vlevo. Jsme na území Parku pod Wałkou (fot. 80 a 81). Na druhé straně aleje J. Łyska stojí pomník obětem 2. světové války. Po zradě těšínského velení ZWZ (Svaz ozbrojeného boje) Němci uvěznili několik stovek osob a uspořádali ukázkovou exekuci vedoucích této organizace dne 20. března 1942. Zavraždění pocházeli z několika obcí na Těšínsku. Stezka vede podél Puńcówky. Na druhém břehu řeky je ekologické pole o rozloze 1,07 ha „Łęg nad Puńcówką“ (Luh nad Puńcówkou), které vzniklo usnesením Městské rady z 26. října 1995 (a 23. ledna 2003). Přijdeme k aleji J. Łyska. Po cestě míjíme dvě urostlé památné lípy: velkolistou s obvodem kmene 380 cm a vyškou 20m (s malebnými boulemi a výrůstky) a malolistou o rozměrech 398 cm a 18 m.
      Přejdeme na druhou stranu al. Łyska a odbočíme na příjezdovou cestu k kempinku „Olza“. Na rohu roste památný jírovec maďal (399 cm/ 18 m). Jdeme podél kanálu pro lodní sporty, který vznikl na západním korytě Młynówky (fot. 82). Podél této cesty, která vede dál k 3. jezu na řece Olze, roste stromořadí z 13 památných stromů. Jsou zde 3 duby letní (281-348 cm/20-21 m), 3 jilmy horské (307 – 405 cm/25 – 28), 3 habry obecné (213 – 248 cm/17 – 18 m), trnovník akát (350 cm/20 m) a lípa malolistá (310 cm/28). Vlevo za Młynówkou je sportovní hřiště „Pod Wałką“. Dojdeme k 3. jezu na Olze (fot. 83) a vstupujeme na hráz, která dodává vodu do dvou koryt Młynówky. Voda z východního koryta poháněla mechanismus starého mlýna, ve kterém v r. 1862 byla vytvořena malá elektrárna fungující až do r. 1920. Vedle mlýna kdysi pracovala pila a valcha – od ní je odvozen dnešní název „U Valchy“ („Pod Wałką“).
      Přejdeme na druhou stranu Młynówky. Jsme na území floristické rezervace „Lasek Miejski nad Olzą” (Městský lesík u Olzy) (fot. 62), který má rozlohu 3,26 ha a vznikl v r. 1961. Zde je větší rostlinné bohatství než v rezervaci u Puńcówky. Rostou zde rostliny charakteristické pro smíšené lesy např. svízel přítula, chráněná konvalinka a mařinka vonná, krásně kvetoucí časně na jaře jaterník trojlaločný (fot. 57), kyčelnice cibulkonosná, růžově kvetoucí měsíčnice vytrvalá (fot. 84) nazývaná také „stříbrníky Jidáše” pro své charakteristické ovoce ve tvaru eliptického lusku s ledvinovatými semeny, kvetoucí exempláře chráněného břečťanu popínavého (fot. 55), pocházející z Himálaji tmavě purpurově kvetoucí netýkavka Royleova, hvězdnatec čemeřicový a hojný árón plamatý (fot. 52 a 78). Obyvatelstvo Těšína jen zřídka navštěvuje rezervaci, a proto jsou zde jenom dvě velmi slabě viditelné stezky. Půjdeme jednou z nich pod velice strmým svahem s četnými geologickými odkrývkami karpatského flyše. Stoupáme nahoru po provizorních schůdcích a vyjdeme na stezku u nemovitosti č. 50 na ul. Łowiecké. Odbočíme vlevo a po několika metrech vpravo (podél plotu) se dáme na ul. S. Żeromského, zde odbočíme vlevo a půjdeme podél rodinných domků a zahrad.
      Jsme na území Błogocic, bývalé vesnice připojené k Těšínu v r. 1922. V r. 1477 zde existoval knížecí dvůr. Błogocice často měnily majitele. Na přelomu 16. a 17. věku błogocické sídlo vlastnili Sobkové. Měli také palírnu. Mnoho těšínských měšťanů jezdívalo do Błogocic, aby ochutnali kořalku, i když jim za to hrozil trest odříznutí nosu nebo uší. Tradiční palírna zde fungovala i v r. 1785, než těšínský kupec František Warlinger zde začal vyrábět vodku. V r. 1797 Błogocice byly připojeny k Těšínské komoře. Časté povodně Olzy si vynutily stavbu jezu na řece. Nad Młynówkou fungoval mlýn, pila a valcha. V 19. stol. byla postavena cesta (dnes al. Łyska), která byla záhy prodloužená do Ustroně a Třince.
      Dojdeme k velice pečlivě opravenému bývalému dvoru (zvaný „zámeček”). Jeho posledními majiteli byli Stonawští (fot. 85). V první pol. 16. stol. majiteli Błogocic byli Mitmayerové. Pravděpodobně oni postavili na nevelkém kopci nad Puńcówkou skromný dvůr se zděnou obytnou věží, ze které se dochovaly některé renesanční architektonické elementy. Od doby Mitmayerů do r. 1906 Błogocice vlastnily různé šlechtické rodiny. Všichni uskutečňovali větší nebo menší architektonické přestavby dvoru a jeho okolí. Poslední přestavba provedená v r. 1909 podle projektu Roberta Lewaka úplně změnila jeho historickou architekturu. Od cesty naši pozornost přitahuje arkýř se dřevěným zábradlím, vyřezávanými okenicemi a latinským nápisem: HOS MORUM FLORES SI CARPSERIS UT ROSA FLORES což v překladu znamená: „Takové jsou zvyky květin, že vadnou, když zakvétá růže”. Střecha budovy a stříšky nad plotem jsou ze šindelů.
      Na rohu ul. W. Reymonta a S. Żeromského stojí na podstavci pozdněbarokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1729 s latinskými inskripcemi-chronogramy (fot. 86). Každá inskripce má v chronogramu ukryté datum. Je tady rok 1729. V tomto roce byl papežem Benediktem XIII. kanonizován Jan Nepomucký a také datum, kdy byla socha zhotovena na objednávku Jana Antonína de Lechniti von Fridenburg. Socha má vysokou uměleckou hodnotu. Bohužel autor tohoto díla není znám.
      Jdeme dolů na al. J. Łyska. Vlevo míjíme budovy bývalé továrny na výrobu vodky, likérů a později ovocných šťáv a vpravo umělé přehradní jezírko na Puńcówce. Odbočíme vpravo a vlevo se nachází autobusová zastávka PKS Cieszyn Błogocice. Projdeme po mostě a jsme u kuželny a restaurace „Pod dębem”. Roste zde velká lípa malolistá. U kuželny odbočíme vlevo na ul. Dębowou. Vlevo míjíme zahrádkářskou osadu a stoupáme strmě nahoru. Zprava vidíme hraniční pásmo od Koňského lesu po Kojkovickou horku a Moravskoslezské Beskydy. Odbočíme vlevo na ul. Spacerowou. Z kopce vidíme Moravskoslezské Beskydy a Mistřovický kopec. Sejdeme dolů travnatou cestou do doliny malého potoka, který projdeme a stoupáme cestou nahoru k ul. Puńcowské. Míjíme nové vilky. Vlevo je televizní vysílač. Dojdeme na ul. Puńcowskou a setkáme se s trasou značenou modře.
      Odbočíme vpravo a modrá značka nás zavede na sídliště zvané ZOR, které vzniklo v 50. letech 20. stol. Po obou stranách ul. Puńcowské stojí 50 domů, ve kterých žije kolem 6 tis. obyvatel. Vlevo bylo až do 1. světové války vojenské cvičiště, na kterém se landšturm a branci učili vojenskému výcviku a řemeslu. Toto místo, nazývané německy „Galgenberg” neboli šibeniční kopec, dominuje nad městem. Zde byli popravování odsouzenci, kteří na svou poslední cestu byli vedeni od kapličky na břehu Bobrówky pod dnešním viaduktem.
      Opouštíme modrou značku a odbočíme vpravo na ul. ks. R. Tomanka a pak vlevo na ul. bp. F. Śniegoně. Odtud chodníkem mezi domy jdeme dolů vpravo na ul. gen. J. Hallera. Pokračujeme touto ulicí až k ul. Rajské. Z terasy nad ul. gen. J. Hallera máme překrásný výhled na město. Dole pod námi je louka zvaná Cieślarówka s malým lyžařským vlekem. Níže se nacházejí staré budovy Slezské nemocnice obklopené krásnými vzrostlými stromy. Mnoho z nich patří k exotickým druhům. Nad vším dominuje moderní stavba nemocnice z 1990r. Návrh na stavbu nemocnice podal v r. 1882 kněz Franciszek Michejda, ale realizaci provedl jeho politický soupeř kněz dr. Teodor Haase. Stavební práce začaly v r. 1888 a nemocnice byla otevřena 14. června 1892. Prvním ředitelem byl jmenován chirurg dr. Herman Hinterstoisser. Evangelická farnost nebyla schopná financovat chod nemocnice, a proto v r. 1903 byla převzata krajskou správou Slezska v Opavě. Tato nemocnice byla vysoko hodnocena za svou promýšlenou architektonicko-parkovou koncepci, ale především za velice dobré léčebné výsledky. Od r. 1922 byla nemocnice podřízená Slezskému sněmu v Katowicích. V r. 1930 se stal jejím ředitelem dr. Jan Władysław Kubisz, syn Jana Kubisze, učitele, spisovatele a básníka. Tehdy začaly zde pracovat jako ošetřovatelky evangelické sestry z pečovatelského ústavu Eben-Ezer z Dzięgielowa. Během války nemocnice pomáhala členům polského odboje a dodávala léky partyzánům. Nemocniční pavilony jsou obklopeny zelení – trávníky, stromy a keři, které vytvářejí velice zajímavé parkové kompozice se skvělými přírodními a dendrologickými hodnotami. Je nejhodnotnějším těšínským parkem. Rostou tady ojedinělé druhy stromů a keřů. Zvláštní pozornost zasluhují např.: jilm habrolistý (363 cm/22 m), tři buky lesní, magnólie střední, dub letní, buk lesní druh měděnolistý (268 cm/21 m), dva duby burgundské (178 cm/12 m a 175 cm/17 m), dřezovec trojstranný (156 cm/16 m), jedlovec převislý, borovice vejmutovka, katalpa trubačovitá, bříza bělokorá (190 cm/18 m), magnólie japonská, čtyři jilmy horské (223 cm/20 m, 257 cm/22 m, 238 cm/22 m a 226 cm/21 m), javor klen odrůda Leopolda (127 cm/14 m), jeřáb muk (136 cm/10 m), dva tisy černé (fot. 87), tři topoly chlupaté, dvě lípy americké, tři modřiny japonské, jedla ojíněná, dvě borovice limby, tis japonský, jinan japonský (fot. 88), jasan ztepilý (326 cm/19 m) a javor klen odrůda tmavěpurpurová.
      Za evangelickým kostelem vidíme staré město s budovou radnice, věží kostela sv. Maří Magdaleny a Piastovskou věží na Zámeckém vrchu, v pozadí ostravsko-karvinský uhelný revír. Vpravo vidíme kopce uzavírající dolinu Bobrówky, přítok Olše a nad dolinou dvě sídliště: „Liburnia” a „Piastowské”. Na Liburnii je vidět také neobarokní komplex bývalého kláštera Alžbětinek, dnes patřící Slezské nemocnici. Kousek vpravo vidíme nové sídliště rodinných domků na ul. Kościuszky, sídliště Bobrek západní, komín bývalé cihelny a farní kostel na Bobrku.
      Jdeme vpravo ul. gen. J. Hallera. Míjíme budovy základní školy SP č. 3 a dojdeme ke křižovatce s ul. Z. Kossak-Szatkowské. Na rohu těchto dvou ulic roste pět velikých jírovců maďal. Odbočíme vlevo a jdeme směrem na sídliště „Podgórze” nazývané Banotówka. Dojdeme k ul. Na Wzgórzu. Doporučujeme projít úsek asi 200 m dlouhý, podél ul. Z. Kossak-Szatkowské, a zastavit se na okraji svahu (kousek za parkovištěm). Odtud máme asi nejkrásnější výhled na město a okolí (fot. 89, 90 a 91). Vlevo vidíme evangelický kostel, budovy starého města s věžemi, radnici, kostel sv. Maří Magdaleny, kostel sv. Kříže, kostel sv. Trojice a kostel Nanebevzetí Panny Marie, klášterní komplex Alžbětinek, sídliště „Liburnia” a „Piastowské”, Kopec Pikiety, sídliště „Bobrek západní”, „Bobrek východní”, budovu „Elektrometal”, čtvrť Krasna, Kopec Kamieniec. Přímo před námi, trochu níže vidíme komplex budov Slezské univerzity a víc vlevo novou budovu Slezské nemocnice obklopenou stromy.
      Vrátíme se na ul. Na Wzgórzu. Podél moderní rodinné zástavby jdeme prudce dolů k ul. Pochyła a odtud po schodech na ul. J. Zaleského a dál na ul. Dworkovou. Dojdeme k ul. Bielské vedle evangelického hřbitova. Je to druhá největší těšínská nekropole. Vznikla v r. 1887, když byl uzavřen hřbitov u evangelického kostela. Jsou tady pohřbeni mj. Andrzej Cinciała – právník, národní aktivista, Jan Gawlas – skladatel, Andrzej Hławiczka – hudebník, sběratel folkloristických památek, Karol Hławiczka – muzikolog, pedagog, Paweł Hulka-Laskowski – spisovatel a publicista, Adolf Kantor-Bolko – mistr Polska v profesionálním boxu, veřejný, sportovní a turistický činitel, Helmut Kajzar – režisér, teatrolog, Jan Kotas – právník, poslanec Slezského sněmu, Jan Kubisz – chirurg, Jan Łysek – poeta, legionář, Alfons Mackowski – doktor, Władysław Macura – skladatel, Oskar Michejda – kněz, publicista, Karol Niedoba – umělecký malíř, Jan Śliwka – učitel, autor učebnic.
      Jdeme podél hřbitovního plotu a pak odbočíme doprava na ul. J. Cieńciały a tou půjdeme dál podél hřbitovního plotu. Přejdeme ul. Przechodní a chodníkem dojdeme na ul. I. Paderwského. Zde odbočíme vlevo a dojdeme k prvním budovám Slezské university pobočky v Těšíně, ke sportovní hale. Míjíme Hlavní aulu z r. 1980 postavenou firmou z Bielska podle projektu těšínského „Miastoprojektu“. Již v r. 1848 evangeličtí pedagogové vznesli požadavek na zřízení polského učitelského ústavu. Kněz dr. Teodor Haase reagoval na tento postulát a otevřel v Bielsku německý ústav. Všechny polské iniciativy byly takto zmařovány německými politickými činiteli dr. Haasem a dr. Janem Demlem, tehdejším starostou města. Teprve v r. 1905 bylo povoleno zřízení polské paralelky a také byla povolena stavba nové budovy mimo město. Během jednoho roku tato budova byla postavena na Bobrku. S vyučováním v Polském mužském učitelském ústavu se začalo v r. 1911. Škola fungovala do r. 1932 a byla uzavřena z důvodu velkého počtu učitelů. V r. 1937 v budově začalo fungovat Pedagogické lyceum, které se po r. 1945 přeměnilo ve Státní pedagogické lyceum a následovně v r. 1960 na Učitelské studium. 15. září 1971 v budově byla otevřena filiálka Slezské university. U hlavní budovy vzniklo auditorium, sportovní hala s bazénem, koleje, asistentské hotely atd. Jdeme ul. I. Paderewského a míjíme vlevo bývalý učitelský ústav, ve kterém se dnes nachází sídlo rektorátu.
      Přijdeme na ul. Bielskou a odbočíme vpravo. Jdeme podél plotu kolem budov university. Naproti hlavní budovy odbočíme vlevo na ul. Brodzińského. Sestupujeme z kopce do doliny Bobrówky a projdeme přes železniční trať Cieszyn-Goleszów. Musíme dávat pozor při přechodu přes koleje, viditelnost je zde značně omezena. Hned za průjezdem odbočíme vlevo, kde se spojujeme s černou trasou – bobreckou a žlutou trasou – vyhlídkovou a společně jdeme ul. Czarny Chodnik. Rychle dojdeme na ul. Bobreckou. Zde odbočíme vlevo a hned zase vpravo na ul. Hajduka a naši trasu zakončíme u vlakového nádraží PKP.