7. The water walk
TRASA JE OZNAČENA ZELENOU BARVOU (OBR. 7):
MNISZTWO (CENTRUM) – ul. gen. J. HALLERA – hranice města – PUŃCÓW – ulice bez názvu ke kolejím – hranice města – stezka přes louku – ul. GOSPODARSKA – ul. USTROŃSKA – ul. WIŚLAŃSKA – ul. BRACI MIŁOSIERNYCH – ul. MLECZNA – kopec BARABOSZ – ul. KĄTOWA – GŁUSZKOWY – cesta podél ul. GRANICZNÉ (DK-1) – ul. ZAMARSKA – ul. STAWOWA – UL. K. BRODZIŃSKIEGO (spojení s trasou žlutou).
Délka trasy – 8,5 km. Na úseku od Puńcowa na ul. Gospodarczą je nutné mít dobrou turistickou nebo gumovou obuv. Je zde třeba přepravit se přes brod na řece Bobrówce. Můžeme tento úsek obejít ul. Słowiczą a Ustrońską.
Putování začneme v centru Mnisztwa, kde můžeme velice jednoduše dojet z vlakového nebo autobusového nádraží. Jezdí zde také místní autobusová doprava č. 4, 20, 21, 22, 30, 32 a 50. Zde prochází také modrá trasa. Popis historických objektů, které se zde nacházejí, nalezneme v 6. kapitole. Jdeme ul. gen. J. Hallera směrem na jihovýchod. Vlevo míjíme rokle porostlé smíšeným lesem (fot. 106), které vznikly erozním působením dešťové vody, jež stéká do Bobrówky. Dojdeme k místu odkud se rozprostírá panoráma na kopce Zamarski, Kamieniec, Krasna, Gumna a Chełm. Jsme na hranici města a vesnice Puńców (patří k obci Goleszów). Z levé strany vidíme Tuł a Wróżnou. Po přibližně 150 m dojdeme k terénní cestě, která směřuje vlevo (prvním stavení a plot z červené cihly a kovaných železných prutů). Pokračujeme cestou dolů směrem k dolině Bobrówky. Vlevo máme strž se smíšeným lesem a velice bohatým bylinným patrem. Roste zde chráněná prvosenka vyšší (fot. 39), mařinka vonná a sněženka předjarní (fot. 53) a také plícník tmavý (fot. 42), kostival hlíznatý, hrachor jarní (fot. 56), pryskyřník jarní (fot. 40), křivatka žlutá (fot. 41), dymnivka plná, kokořík mnohokvětý, podbílek šupinatý (fot. 75), sasanka hajní, česnek medvědí (fot. 47), árón východní (fot. 52 a 78). Zvlášť překrásně vypadá podrost na jaře, když nás fascinuje svěžími barvami.
Asi po 400 m se ocitneme na terénu města Těšín. Míjíme osamělé stavení – č. 44 na ul. Słowičé (vlevo). Projdeme přes železniční trať na trase Cieszyn – Goleszów. Krátce jdeme terénní cestou přes louku. Zde odbočíme vlevo a stezkou dojdeme k Bobrówce (fot. 107) Můžeme pokračovat proti proudu řeky a kochat se jejím nejkrásnějším úsekem. Bobrówka tu tvoří meandry a vymývá strmé svahy kopce Strzelbin. V zákrutách řeky se tvoří „plosa“, ve kterých žijí jelci tloušti a pstruzi. Když projdeme řekou a odbočíme vlevo na ul. Gospodarskou (přechod vyžaduje dobrou fyzickou kondici a turistickou obuv – můžeme také řeku projit v gumových botách nebo bosí).
Jsme na Gułdowách. Ul. Gospodarská od Bobrówky má charakter polní cesty. U prvního domu (č. 72) roste urostlý asi 250 let starý dub letní. Stoupáme mírně do kopce. Od domu č. 24 spatříme panoráma Mnisztwa a sídliště „Pogórze“.
Od hřbetu putujeme po asfaltové cestě. Vpravo vidíme kopec Strzelbins viditelnými zbytky bývalého vojenského cvičiště (střelnice). Používala ho těšínská vojenská posádka. Z levé strany se nachází hluboká dolina potoku Kraśniawka, který vtéká do Bobrówky. Na svahu nad potokem rostou dva staré schnoucí duby letní a veliký Hloh jednosemenný, který by měl být prohlášen památným stromem. Za chvíli uvidíme dva gułdoské rybníky a budovu jejich majitele – Koła Polskiego Związku Wędkarskiego w Cieszynie (Oddílu polského rybářského svazu v Těšíně). Vedle budovy na břehu Kraśniawky rostou v řadě tři chráněné duby letní (420 cm/25 m, 353 cm/22 m i 251 cm/20 m). Odbočíme vpravo na ul. Ustrońskou. Podél cesty se setkáme s dalšími urostlými stromy: dubem letním (o obvodu 347 cm a výšce 23 m), lípy malolisté, jasany ztepilé a trnovníky akáty. Jdeme vpravo nahoru po ul. Wiślańské. Vedle stavení roste skupina jírovců maďálů (11 stromů).
Za první budovou odbočíme vlevo na ul. Braci Miłosierdnych s krásnou alejí urostlých dubů letních a jasanů ztepilých. Tato alej vede do lesa Bielowiec, který se proslavil roklemi a hony, které se zde konaly (lovil zde např. polský prezident Ignacy Mościcki). Za nemovitostí odbočíme vlevo a hned vpravo. Odsud vidíme dolinu Kraśnianky, katolický kostel v Krasné a dva rybníky. Pokračujeme stále dolů k pozemkům, které máme po levé straně. U nemovitosti č. 33 je nevelký pramen. Vejdeme do doliny a cestou míjíme skupinu urostlých stromů: tři duby letní a jasan ztepilý. Přejdeme přes potok Bielowiec, který zde vtéká do Kraśnianky. Jdeme podél Kraśnianky a rybníku. Dojdeme na ul. Mlecznou a odbočíme vpravo. Z tohoto místa nás bude Kraśnianka doprovázet jednou z pravé, po druhé z levé strany (fot. 108, 109 a 110). Vpravo se nachází kopec 324, který je prodloužením kopce Gułdowy. Během archeologických výzkumů ve štěrkovně byly nalezeny pozůstatky neolitické osady staré 3 500 let a osídlení z halštatského období ze 6. stol. p.n.l. Bylo zde nalezeno mnoho křemenného nářadí a keramiky. Tyto nálezy jsou uloženy v Muzeu Těšínského Slezska v Těšíně.
Odbočíme vpravo, vlevo a zase vpravo a míjíme nemovitost č. 12. Jsme v Krasné, jedné z nejstarších těšínských vesnic. Existovala již v r. 1284. V r. 1610 kníže Adam Václav ji daroval dominikánům náhradou za zahrady, o které přišli ve městě. Krasna patřila Těšínské komoře. Několik let se tady těžil siderit (železná ruda) pro železárny v Ustroni. Z počátku 20. stol. pocházejí dvě hřbitovní kaple: katolická (dnes farní kostel Nejsvatějšího Srdce Ježíšova – fot. 111) a evangelická. Na počátku 2. světové války, 22. září 1939, zastřelili Němci na Piaskowniku – w Olszyně 14 povstalců. Po válce v r. 1945 byla provedena jejich exhumace a oběti byly pohřbeny na katolickém hřbitově. Nachází se zde tabule s nápisem: „Tu spoczywają zwłoki 12 powstańców śląskich rozstrzelanych we wrześniu 1939 roku w ‘Piaskowniku’, a ekshumowane po II wojnie światowej. Macierz Ziemi Cieszyńskiej. Dar CELMA” (překlad: „Zde leží pozůstatky 12 slezských povstalců zastřelených v září roku 1939 v „Piaskowniku“ a exhumovaných po 2. světové válce. Matice Těšínského Slezska. Dar CELMA“). Tato vesnice z velice malebnou polohou byla připojena k Těšínu v r. 1973. Největším závodem je Stanice obsluhy automobilů, která byla postavena v r. 1984. Pokračujeme nepatrně stoupající ul. Mlecznou. Na jaře podél Kraśnianky, kvete sasanka hajní, plicník tmavý (fot. 42), chráněná prvosenka vyšší (fot. 39), pryskyřník jarní (fot. 40) a blatouch bahenní. Architektura, kterou míjíme pochází z 19. a začátku 20. století, ale také ze současnosti. Cítíme kolem sebe klid, tiše šumí voda a nás obklopuje překrásná příroda. Za pozemkem č. 52 těsně před skupinou stromů odbočíme doleva. Stoupáme nahoru po zpevněné terénní cestě a brzy dojdeme na vrcholek kopce Barabosz (320 m n.m.). V popředí vidíme zástavbu v Krasné s opravnou automobilů, evangelickým kostelem a na horizontu se táhnou vrcholky Moravskoslezských Beskyd – Kozubová, Ostrý, Javorový, Velký Lípový, Ropice, Godula, Travný, Lysá hora.
Když se otočíme na východ, máme před sebou panoráma Slezských Beskyd s Čantoryjí, Jasieniowou, Tułem a Ostrým.
S vrcholku Barabosz scházíme dolů k prvním stavením. Odsud stoupáme kousek na hřbet vrchu, kterým vede ul. Bielská. Na pozemku č. 226 jsme na vrcholu. Ve vzdálenosti 100 m od nás se nachází autobusová zástavka PKS Cieszyn Barabosz. Přejdeme ul. Bielskou a jsme na ul. Kątové, která nás zavede k potoku Boguniówka. Několik domů je na území Głuszkowy. Míjíme pozemek č. 6 a jsme na betonové cestě, která sloužila při stavbě cesty č. 1 (DK-1). Vlevo se nachází odkryv těšínské břidlice. Jdeme dolů. Betonová cesta končí a my pomalu vejdeme na kopec, ze kterého je krásný výhled na sídliště Podgórze, evangelický kostel a Cieślarowku s televizním vysílačem. Jdeme travnatou stezkou směrem k dolině Boguniówky a propusti mostu nad říčkou pod novou ulicí Granicznou (DK-1, E75).
Přejdeme přes můstek na Boguniówce a stoupáme k ul. Zamarské. Vlevo máme hlubokou strž, kterou protéká nevelký potok – přítok Boguniówky. Na terénu kolem strže roste smíšený les. Dojdeme na vršek hřbetu, který odděluje dolinu Boguniówky od doliny Sarkandrowce a ul. Zamarskou u viaduktu nad ul. Granicznou (DK-1). Zde se napojíme na žlutou trasou. Odbočíme vlevo. U plotu zahrádkářské osady „Złocień“ žluté značky směřují vpravo. Vlevo je plot a budovy městského vodovodu (fot. 112), vpravo vrcholek kopce 358. Jdeme dolinou Bobrówky. Po obou stranách cesty stojí osamělé domy s ovocnými sady a zahradami. Dojdeme k pozemku č. 48. U domu roste asi 200 let starý dub letní. Zde začíná impozantní výhled na Těšín a beskydské pásmo (fot. 113). Vidíme sídliště „Podgórze“, sídliště „Bobrek západní“, budovu „Elektrometal“ a nad městem jasně dominuje stavba evangelického kostela. Ulice se stáčí mírně vlevo, vpravo a opět vlevo. Terén klesá. Vpravo míjíme zahrádkářskou osadu „Zgoda“. Dojdeme na ul. Stawowou k továrně na součástky pro chladicí systémy. Odbočíme vpravo a mineme velkou budovu závodu na telekomunikační stroje pro hornictví „Elektrometal“. Vedle se nachází autobusová zastávka Cieszyn Stawowa. Za zastávkou přejdeme na druhou stranu cesty a odbočíme vlevo na ul. K. Brodzińského. Jsme mezi rodinnou zástavbou. Několik desítek metrů se opět napojíme na žluté značky a ty nás zavedou na ul. T. Kościuszky. Zde zelená trasa končí a my můžeme pokračovat dál k nádraží po žlutých nebo černých značkách.