Ve druhé polovině 16. století se ujal výroby vlastních mincí vnuk a nástupce Kazimíra II. kníže Václav Adam (1528-1579), který převzal osobně vládu kolem roku 1545. Uplynulo však jedenáct let, než se k tomu odhodlal, neboť v prvním období svého panování byl vládce zaměstnán především zaváděním reformace v těšínském knížectví. Teprve v roce 1559 byla zahájena činnost mincovny v Těšíně, přičemž v souladu s tehdejší praxí to spočívalo v pronájmu mincovních práv soukromému mincíři ze strany knížete za stanovenou částku. Stal se jím mincmistr Hans Enders (nebo Endres), který se zpočátku potýkal s problémy ze strany městských úřadů. Víme o tom z dopisu knížete těšínskému magistrátu z roku 1560, ze kterého vyplývá, že Enders měl přivést do Těšína 400 hřiven stříbra, aby z nich mohl razit mince, městská rada však s tím nechtěla souhlasit, dokud mincíř nepodepíše záruku za případné škody zaviněné požárem. Poněvadž mincmistr splnil všechny bezpečnostní požadavky, kníže dal příkaz rádcům, aby nepřekáželi v práci mincíři ani jeho pomocníkům. Své mince Enders signoval značkou srdce propíchnutého kopím s korouhvičkou na konci. Známý je větší počet těšínských mincí z jeho doby, jež měly různou nominální hodnotu: od drobných haléřů po trojité groše (o hmotnosti 2,57 g). V Polsku, kde byly nazývány trojáky, trojité groše uvedl do oběhu v 1. polovině 16. století král Zigmund Starý.
První období činnosti těšínské mincovny v dobách knížete Václava zahrnovalo léta 1559-1562. V tomto období Enders vypustil na trh dvě verze trojáků (obě v roce 1559) a tři emise grošů. Na trojitých groších byla na aversu umístěna podobizna knížete v již zralém věku, s knírem, vousy a moderním zdviženým límcem. Na reversu byla místo orla umístěna deviza: „BENEDICTIO DOMINI DIVITES FACIT” (Blahoslavení Páně obohacuje), která se mimochodem nachází na všech mincích z prvního období mincovnictví v době knížete Václava. Taktéž na jedné z edicí groše z roku 1559 byla vyobrazena zmiňovaná deviza a podobizna knížete. Avšak zajímavější jsou groše ražené v letech 1559, 1560 a 1561, na které panovník přikázal umístit podobiznu sv. Mikuláše, biskupa Bari. Na aversu je pozdněrenesanční orel s korunou, velmi dobře modelovaný, a po obvodu nápis: „WENCESL.D.G.DVX.TESINE” a datum. Na reversu je vyobrazena podoba sv. Mikuláše v pontifikálním oděvu, zachycená ve 3/4 postavy, který v levé dlani drží pektorál a v pravé na podušce tři koule. Zachovaly se dokonce emise tohoto groše s nápisem: „S.NICOLAU.EPISCOPUS”. Po obvodu byla umístěna již citovaná deviza sv. Václava, obrat z biblické knihy Přísloví (10:22). Činnost biskupa Mikuláše se neomezovala, jak je známo, na rozdávání dárků dětem, koule znázorněné na minci představují tři hrudky zlata, které podle legendy svatý podstrčil sousedovi, čímž umožnil šťastné provdání jeho tří dcer. Kníže Václav byl protestantským vládcem, vždyť právě on prohlásil myšlenky Martina Luthera v těšínském knížectví za závazné, takže odvolání se k Bibli je pochopitelné. Udivuje naopak katolický svatý na mincích protestantského knížete. Sv. Mikuláš byl patronem zámecké kaple, nejstaršího kostela v těšínském knížectví, proto domněnky, že panovník se postaral o to, aby se na minci objevil patron zámku, a ne např. města. Pravděpodobnější je, že šlo o to, aby se mince podobala mincím raženým v německých zemích, na kterých byly postavy biskupů v 16. století velmi populární, např. na mincích biskupů ze Salzburgu či Würzburgu.
Rovněž velmi skromný nedatovaný haléř z tohoto období (v této době byly haléře nejmenšími stříbrnými mincemi v českých zemích) byl připodobněný cizí minci. Objevuje se tu znovu orel s korunou a na aversu písmeno „W”, což je samozřejmě iniciála knížete. Mince je však stylizovaná jako mince, které byly raženy ve Vratislavi po dohodě z roku 1511, s iniciálami českého krále Vladislava II. Jagellonského. Haléř byl určen pro slezský trh, měl připomínat mince o několik desítek let starší, považované za kvalitativně lepší.

Činnost těšínských mincmistrů byla v dobách knížete Václava nasměrována na vývoz mincí mimo knížectví, mincí ne zrovna nejvyšší jakosti, což přispívalo k nárůstu inflace v sousedních zemích. Tento proces, za který odpovídal mincíř, avšak kníže o něm zajisté musel vědět, nejčastěji probíhal na úkor Polska.

V roce 1562 uzřela světlo světa mince o hmotnosti 0,6 gramů, v českých zemích zvaná trojník, kdežto v Polsku třeťák, poněvadž měla hodnotu tří haléřů nebo 3/4 krejcaru. Právě v této době začal Ferdinand II. v mincovnách v zemích Koruny sv. Václava, mj. ve Vratislavi, razit krejcary, drobné stříbrné mince, které byly raženy od 13. století v Tyrolsku a které se staly jedněmi z nejoblíbenějších mincí v oběhu ve střední Evropě. Na těšínském třeťáku se opět setkáváme s již zmíněným citátem z knihy Přísloví, a to na aversu i reversu zároveň, kdy po obou stranách je zapsán zkratkou (BENEDITIO DO[MIN]I DIVI[TES F[ACIT]). Na aversu je kromě toho těšínský orel s korunou, na reversu v charakteristické kartuši složené ze spojení 10 oblouků písmeno „T”, které samozřejmě navazuje na název města a knížectví. Také tato mince byla určena pro polský trh, neboť připomíná třeťáky Zigmunda I. Starého z let 1527-1546. Rozdíl je pouze ve změněných nápisech a záměně v kartuši erbu Jagellonců, tedy dvojitého kříže za písmeno „T”.

Po roce 1562 nastala ve výrobě těšínských mincí krátká přestávka, možná spojená se zavedením tzv. zlatníkového systému císařem Ferdinandem I., jehož základem byl zlatník [Guldengrosch] rovnající se 60 krejcarům. Kníže obnovil mincovní činnost v roce 1568, tentokrát však neznáme jméno mincmistra. Činnost byla zahájena v roce 1568 ražbou nové emise třeťáků poprvé vydaných v roce 1562, poté byly raženy znovu v roce 1569. V roce 1570 vyrazila těšínská mincovna půlgroš, který měl na reversu těšínského orla a po obvodu titulaturu těšínského knížete, zatímco na aversu korunu a po obvodu nápis: „MAX.II.D.G.RO.IMP.” (Maximilianus II, Dei Gratia Romanorum Imperator). Tato pro těšínské mince z dob knížete Václava výjimečná symbolika měla být poklonou lennímu nadřízenému, českému králi a císaři Maxmiliánovi II. Habsburskému, pokusem přesvědčit jej, že těšínská mincovna ničím nenarušuje mincovní předpisy, které platí ve Slezsku. V roce 1572 se objevil krejcar s titulaturou císaře Maxmiliána II., který byl opětovně vyráběn v následujících letech. V roce 1574 byl vyražen jiný typ krejcaru. Na aversu byl umístěn těšínský orel, po obvodu titulatura knížete Václava a jeho oblíbená deviza, kdežto na reversu se nacházel orel na štítu umístěném uprostřed.

V 70. letech 16. století v Těšíně přikročili k ražbě mincí s většími nominály. Prvním byl čtyřgroš (čtverák) o hmotnosti 4,3 gramu, vyražený v roce 1572. Na aversu byl umístěn portrét knížete, po obvodu titulatura jako vždy v latinském jazyce a na reversu kromě nám známé devizy: „BENEDITIO DOMINI DIVITES FACIT”, pod knížecí mitrou erby těšínského knížectví a Saska. Mince měla připomínat druhé manželství knížete uzavřené v roce 1567 s kněžnou Kateřinou Sidonií, dcerou saského knížete na Lauenburgu, Františka I. Podobná mince se stejným nominálem byla vyražena v roce 1574. Rozdíl nacházíme především v podobizně knížete, který je nyní otočen na druhou stranu a má podstatně kratší vousy. V témže roce byla vyražena nejokázalejší mince z dob knížete Václava Adama, a sice stříbrný tolar o průměru 42 mm a hmotnosti 28,6 gramů. Na aversu zde vidíme poprsí knížete ve zbroji, s řetězem na hrudi, s nápisem po obvodu:

„VENCESLAVS.D.G.DVX.TESSINEN.ET.M.G”, čili „Václav, z Boží milosti kníže těšínský a Velkého Hlahova”. Na reversu vzhlíží hrdě těšínský orel, jehož koruna rozděluje nápis po obvodu - známou devizu knížete a datum.
V roce 1568 kníže Václav uvedl do provozu také mincovnu ve Skočově. Byly zde raženy drobné mince s těšínským orlem na aversu písmenem „S“ a datem na reversu. Po vzoru svého otce razil mince v Bělsku také nejstarší syn knížete Václava, kníže Friderik Kazimír, jemuž v roce 1560 otec vyčlenil samostatný státeček, který se skládal z panství fryštátských a frýdeckých a poté (1565) dodal ještě Bělsko a okolí.

V bělské mincovně byly v letech 1568-71 vyráběny krejcary, dvoukrejcary a groše. Na aversu větších nominálů Friderika Kazimíra vidíme poprsí knížete, zatímco na reversu různé devizy, na krejcarech: „SALUS NOSTRA”, na dvoukrejcarech a groších „PRAESENTE DEO COMITE FORTVNA”. Vzácností jsou groše ražené v letech 1569 a 1570, s nápisem na aversu „GROS.BILLICENSIS”. Samostatná mincovní činnost knížeti, který si vydržoval vlastní dvůr a žil rozhodně nad poměry, příliš nepomohla. Zemřel v roce 1571 a zanechal po sobě obrovské dluhy. Kvůli jejich vyrovnání musel otec prodat část teritoria knížectví.

Mince Friderika Kazimíra kopírovaly mince knížete Václava, tyto naopak připomínaly mince cizí, zejména polské. Trojité groše kopírovaly gdaňské trojáky Zigmunda Augusta, groše pak pruské groše knížete Albrechta Hohenzollerna a půlgroše kopírovaly půlgroše krále Zigmunda Starého. Haléře ražené ve Skočově nesly písmeno „S”, které mohlo připomínat jméno „Sigismundus”. Toto kopírování polských mincí se nelíbilo Polákům a nelíbilo se ani Císařské komoře ve Vratislavi, která požadovala, aby kníže přestal kopírovat cizí vzory a aby razil mince dle místních habsburských předpisů. Sám císař Ferdinand I. zaslal těšínskému knížeti v roce 1560 dopis, kde mu vytýkal ražbu mincí v rozporu s právy a císařskými nařízeními, a pohrozil mu tvrdými sankcemi. Bezvýsledně, Václav Adam nacházel různá vysvětlení, mj. bez obalu napsal, že mince jsou určeny pouze na export do Polska. Císař Maxmilián II. mu znovu napsal v roce 1574, kdy knížete upozornil na škody, jaké jeho mincovní činnost působí v sousedním Polsku, a na skutečnost, že nemůže razit mince podle jiných pravidel a předpisů, než platí v českém království, k němuž přece těšínské knížectví patří. Kníže raději zanechal ražby mincí, k čemuž došlo v roce 1574. Krátce nato zemřel.

Vzhledem k blízkým vztahům numizmatiky a medailérství stojí za to připomenout, že se zachovaly také dvě upomínkové medaile knížete Václava Adama. První z roku 1573 je ze zlatého odlitku. Na aversu je vyobrazena podobizna knížete v pravém profilu s obnaženou hlavou a datum, po obvodu je knížecí titulatura. Revers vyplňuje ozdobná kartuše se štítem s korunovaným orlem těšínských Piastů. Druhá medaile vznikla o dva roky později, je oválná, odlitá ve stříbře. Podobizna knížete a titulatura jsou podobné, na reversu se nachází erb a deviza „ARTE ET MARTE” (Dovedností a silou). Doplňme také, že obrázky některých mincí knížete Václava Adama byly uvedeny v klasickém díle „Silesia numismatica”, napsaném průkopníkem slezské numizmatiky, arcidiakonem a knihovníkem z Lehnice, Gotfriedem Dewerdeckem (+1726), které bylo vydáno v roce 1711 v Jaworze.

Text: Janusz Spyra
Fotografie: Dominik Dubiel, Renata Karpińska, Wojciech Woźnia