• 2. 10. – Polští poslanci předkládají na zasedání Říšské rady ve Vídni rezoluci, kterou se domáhají obnovení nezávislého polského státu, tvořeného zeměmi bývalé Polské republiky, s přístupem k moři a územím obývaném Poláky (včetně Slezska).
• 10. 10. – Těšínští a haličští poslanci se v Krakově rozhodli připravit proces převzetí vlády z rakouských rukou v době k tomu příhodné a vytvořit polský výbor (Komitet Polski).
• 12. 10. – Schůze představitelů polských politických, společenských a kulturních organizací v Národním domě (Dom Narodowy) v Těšíně. Bylo rozhodnuto o vytvoření Slezského mezistranického výboru (Śląski Komitet Międzypartyjny), podle stranického klíče. PPSD, ZŚK a PZN v něm měly mít shodné zastoupení. Výbor mělo tvořit 21 osob; každá strana měla delegovat 7 osob, z toho jednoho poslance do rakouského parlamentu a jednu ženu. 135 Ve vydané rezoluci přítomní uznávají bezpodmínečnou příslušnost k nezávislému Polsku.
• 13. 10. – Polská manifestace v Orlové.
• 16. 10. – Rakouský císař Karel ve snaze zachránit monarchii vydává manifest, kterým oznamuje vytvoření federace nezávislých států a vytváří prostor k vytváření místních národních samospráv.
• 19. 10. – První schůze mezistranického výboru (Komitet Międzypartyjny). Přijímá název – Národní rada knížectví Těšínského (Rada Narodowa Księstwa Cieszyńskiego).
• 26. 10. – Národní rada zřizuje podvýbor, který měl připravit status samosprávné administrativy v Těšínském Slezsku. Do doby sjednocení s Polskem bylo navrženo ponechat v dosavadním stavu systém bývalé rakouské státní a samosprávné administrativy a daňového systému. V budoucnu mělo Těšínské Slezsko obdržet autonomii. Plány nebyly realizovány. Ústupkem Čechům mělo být odevzdání frýdeckého politického okresu.
• 27. 10. – Polská manifestace na náměstí v Těšíně.
• 28. 10. – V Krakově vznikla polská likvidační komise (Polska Komisja Likwidacyjna). V Praze bylo vyhlášeno samostatné Československo.
• 30. 10. – Národní rada vyhlásila příslušnost Těšínského Slezska k Polsku. Slib věrnosti Národní radě a Polsku složilo 60 polských starostů. 136
• 31. 10. / 1. 11. – Skupina polských důstojníků rakouského pluku v Těšíně pod vedením poručíka L. Skrzypka, K. Matusiaka a F. Barteczka provedla vojenský převrat a podřizuje se Národní radě.
• 1. 11. – Národní radě se podřizuje těšínský okresní hejtman Zygmunt Żurawski, bílský J. Podczaski, předseda krajského soudu v Těšíně Johann Harbich a Němci ovládané úřady města Těšína, kterým Národní rada slíbila zachování dosavadního systému obecní správy. Do večera převzala Národní rada na území svého vlivu politickou moc. Německá manifestace v Bílsku proti příslušnosti k Polsku nebo Československu.
• 3. 11. – Polská manifestace ve Skočově. V memorandu západním mocnostem se šéf diplomacie ČSR E. Beneš dožaduje obsazení spojenci západní části Těšínského Slezska zároveň s Těšínem.
• 4. 11 – Národní rada v Praze v dopise šéfovi diplomacie vlády regentské rady (Rada Regencyjna) Stanisławu Głąbińskému protestuje proti prohlášení se Národní rady nejvyšším orgánem. Příchod generála F. Aleksandrowicze do Těšína, který se ujímá velení nad polským vojskem v Těšínské Slezsku. Velení polských milicí se ujímá poručík J. Szczurek.
• 5. 11. – Národní rada podepisuje se Zemským národním výborem dohodu o prozatímním rozhraničením Těšínského Slezska podle etnografického kritéria. 137 Pod správou Národní rady má zůstat bílský, těšínský a většina fryštátského politického okresu, pod správou Zemského národního výboru zůstává okres frýdecký.
• 6. 11. – Úřady měst Skočov a Strumeň žádají udržení spojení s Rakouskem.
• 8. 11. – Nóta vlády Československa do Varšavy uznávající smlouvu z 5. 11.
• 10. 11. – Národní rada přenáší své sídlo z Národního domu na zámek.
• 11. 11. – Regentská rada ve Varšavě předává vládu Józefu Piłsudskému jako prozatímnímu náčelníku státu (Tymczasowy Naczelnik Państwa).
• 17. 11. – Vojenské orgány ve sféře vlivu Národní rady přejímá plukovník F. K. Latinik.
• 21. 11 – Počátek neúspěšné mise zmocněnce polského ministerstva vnitra R. Wegnerowicze v Praze.
• 25. 11. – Zasedání vlády ve Varšavě věnované těšínské otázce za účastí představitelů Národní rady. Vláda se přijímá usnesení zplnomocňující Národní radu k vykonávání vlády jejím jménem v Těšínském Slezsku.
• 15. 11. – Pražský Národní výbor posílá depeši do Těšína, že nadále uznává dohodu z 5. listopadu.
• 28. 11. – Dekret náčelníka státu určuje volby do Ústavodárného sněmu ve Varšavě na 26. ledna 1919. Mají se konat také na území Těšínského Slezska v hranicích stanovených dohodou z 5. listopadu. 138
• 30. 11. – Protest konzula ČSR u polské likvidační komise v Krakově K. Lochera proti porušování na Těšínsku státní suverenity československého státu. Opětovný protest 2. prosince.
• 2. 12. – Ministerstvo národní obrany v Praze pobízí ke spěchu E. Beneše, aby se postaral o vyslání dohodového vojska do Těšína se zdůvodněním údajného ohrožení polskými bolševiky.
• 4. 12. –V souvislostí s ohrožením z české strany vydává F. Latinik rozkaz k obrabě Těšínského Slezska.
• 6. 12. – Nóta polské vlády proti okupaci Bohumína českými vojáky.
• 10. 12. – E. Beneš zasílá francouzskému ministerstvu zahraničních věcí nótu obviňující těšínské Poláky z bolševizmu s úmyslem udělit plánované československé okupaci „mezinárodní“ charakter.
• 17. 12. – Do Prahy přijíždí polská delegace s dopisem J. Piłsudského T. G. Masarykovi s instrukcemi ministerstva zahraničních věcí, v kterých je bezvýsledně navrhováno jmenování smíšené komise k urovnání sporných otázek.
• 18. 12. – České vojska obsazují Opavu. Konec německého „Sudetenlandu“. V Těšíně vzniká zemská vláda knížectví Těšínského (Rząd Krajowy Śląska Cieszyńskiego) v čele s J. Michejdou.
• 20. 12. – Slavnostní uznání Národní rady orgány evangelické církve.

139

• 11. l. – K. Lochem poslal telegram do Prahy, aby nebylo připuštěno konání voleb v Těšínském Slezsku.
• 12. 1. – Národní rada obdržela telegram Zemského národního výboru, který jí informoval, že vzhledem k chybějícímu státnímu zplnomocnění tohoto orgánu, je dohoda z 5. listopadu neplatná.
• 17. 1. – Zasedání československé vlády. Většina přítomných a prezident Masaryk se vyjadřuje pro ozbrojený útok na oblast vlivu Národní rady. Masaryk je rovněž iniciátorem vojenské mystifikace, která spočívala v přidělení dohodových důstojníků československým jednotkám za účelem dezorientace polské strany ohledně skutečných iniciátorů intervence. Definitivní rozhodnutí padlo na zasedání vlády 20. ledna. Československé straně se jedná o dosažení lepší pozice na sporném území v souvislosti s pařížskou mírovou konferencí, která začala 19. ledna.
• 20. 1. – V depeši z Těšína premiérovi I. Paderewskému prosí Poláci o pomoc. Premiér je však ujišťuje, že polskému obyvatelstvu v Těšínském Slezsku nic nehrozí, když Dohoda slíbila vyřešit spor na etnografickém principu. Rovněž tvrdí, že zahájení útočných akcí Čechy by pro ně bylo záležitostí politicky nevýhodnou. 140
• 21. 1. – Praha formuluje nótu polské vládě a státu Dohody, která obviňuje Poláky mimo jiné z provedení okupace Těšínského Slezska a tolerování bolševické agitace. Den útoku stanovily vojenské orgány na 23. ledna , čtyři dny po zahájení mírové konference ve Versailles a tři dny před konáním voleb do polského Ústavodárného sněmu.
• 23. 1. – 16 000 českých vojáků překračuje linii určenou 5. listopadu 1918. V Praze naplánovaná lest, kterou se v Těšíně několik Čechů převlečených do uniforem koaličních důstojníků pokouší předložit žádost o stažení polských vojsk. Bez úspěchu. Varšava vydala příkaz F. Latinikovi, aby na útok odpověděl silou. Češi útočili přímo na Těšín z Frýdku, na karvinský revír a Bohumín z Moravské Ostravy a ze Slovenska Jablunkovským průsmykem na Třinec. Proti nim mohla polská strana zatím postavit pouze kolem 1 500 vojáků a oddíly milice. Prezident Paderewski posílá do Prahy protest.
• 26. 1. – Ve Stonavě zabíjí Češi 20 polských zajatců a raněných. V Malých Kunčicích umírá kapitán Cezary Haller, který dorazil s posilami. Následkem ztráty Karviné a okolí a hrozby útoku na Těšín se plukovník Latinik rozhoduje evakuovat vojska na linii Visly. Přicházejí posily. Těšín opouští také většina členů Národní rady, kteří odcházejí do Bílska a Krakova.
• 27. 1. – Češi bez boje obsazují Těšín.
• 28. 1. – Začátek bitvy u Skočova. Národní rada zasedá v sídle krakovské polské PKL. Vznikají plány 141 vytvoření organizace pro uprchlíky a vybudování nouzových obytných budov pro jejich ubytování v Osvětimi. E. Beneš informoval T. G. Masaryka, že vojenská operace vzbudila „špatný dojem“.
• 29. 1. – Praha přikazuje Šnejdárkovi zastavení dalšího útoku, no což český velitel nereaguje. Nejvyšší rada mírové konference poprvé projednává těšínskou otázku.
• 30. 1. – Zastavení českých vojsk na linii Visly. Čeští vyjednávači nabízejí uzavření příměří. Plukovník Latinik souhlasí. Následující den je příměří prodlouženo o dalších 24 hodin. Formální smlouvu o ukončení vojenských akcí podepsali oba velitelé 3. února. Platila 7 dní s automatickým prodloužením o další týden, pokud ji některá ze stran nevypoví do 48 před uplynutím) toho termínu.
• 31. 1. – Protest polské vlády proti agresi.
• 1. 2. – V Paříži delegace USA, Velké Británie, Itálie a Francie a zástupce Polska R. Dmowski podepisují „Dohodu v otázce knížectví Těšínského“, podle které má správa v Těšínském Slezsku nadále fungovat podle usnesení z 5. listopadu 1918. Vojska Šnejdárka se nemusí stáhnout na výchozí pozice před 23. lednem, ale pouze za řeku Olzu. Do doby vyřešení sporu mírovou konferencí, území podél železniční trati na sever od Těšína obsadí české oddíly, na jih od Těšína oddíly polské. Češi získávají kontrolu nad karvinským revírem. 3. února podepsal dohodu Beneš. Těšínská otázka vstupuje na mezinárodní pole. 142
• 6. 2. – Národní rada protestuje proti pařížské úmluvě, kdy v českém pásmu tvoří Poláci 72 %.
• 8. 2. – Vypuká stávka horníků proti českému záboru. Stávka trvá do 25. března.
• 12. 2. – Příjezd dohodové kontrolní komise v čele s Francouzem M. Grenardem. Češi neplní usnesení pařížské úmluvy.
• 14. 2. – Provolání kontrolní komise k obyvatelstvu s prosbou o zachování klidu.
• 17. 2. – Poprvé od útoku československých vojsk se Národní rada schází na svém zasedání v Těšíně.
• 24. 2. – Ve Varšavě pobývající Mezispojenecká mise J. Noulensa jako nadřízený orgán naléhá na kontrolní komisi, aby dodržovala usnesení koalice. Do Těšína přijíždějí zástupci mise: francouzský generál H. Niessel, italský generál L. G. Romei a Angličan plukovník H. Wade.
• 25. 2. – Pod nátlakem delegace Mezispojenecké mise podepisují Češi vojenskou úmluvu, jejímž výsledkem je návrat Těšína, Třince, Jablunkova a Fryštátu pod kontrolu polských vojsk a karvinský revír a Bohumín připadá české straně. Mezi vojsky obou států, podél demarkační linie se zavádí neutrální pásmo. Počet vojáků v pásu do 10 km z obou stran od demarkační linie nesměl překročit 3 000.
• 27. 2. – Do Těšína se vrací polské vojsko. Expozitura Národní rady v Bílsku ukončila činnost.
• 4. 3. – Národní rada určuje plán masových protestních manifestací proti nedodržování podepsaných dohod československou stranou. Shromáždění protestují také proti vytvoření zvláštního karvinského hejtmanství, v jehož čele stanul bývalý fryštátský okresní hejtman J. Baron. Nástupcem Barona ve Fryštátu se stal propolsky orientovaný Němec L. Schalscha. Česká strana ztrácí reálnou moc v třetině dříve ovládaného území.
• 14. 3. – Usnesením Ústavodárného sněmu ve Varšavě byli doplněni do jeho složení dřívější polští kandidáti z Těšínského Slezska P. Bobek, K. Junga, J. Kantor, R. Kunicki, J. Londzin, T. Reger.
• 19. 3. – Do Paříže přijíždí kněz Londzin.
• 6. 4. – Zemský národní výbor vydává oběžník, kterým zakazuje obcím v české sféře vlivu udržování úředního kontaktu s polskými úřady.
• 14. 4. – Po zamítnutí plánu na neutralizaci Těšínského Slezska, se dostávají k Nejvyšší radě mírové konference dva projekty řešení těšínské otázky připravené Komisemi pro československé záležitosti a polské záležitosti. V prvním, zformulovaném většinou mocností, je Polsku navrhován bílský okres, ve druhém, italském, okres bílský, část těšínského okresu s Těšínem a Třincem, ale bez Jablunkova a fryštátský okres s Fryštátem, Karvinou a Bohumínem. Polsko by dostalo 8 uhelných dolů Ostravsko- karvinské pánve. 15 km dlouhý úsek Košicko-bohumínské dráhy, který by zůstal na polské straně, by byl doplněný pro ČSR dostavěnými spojením. Podobný projekt dorazil do Paříže od kontrolní komise z Těšína, který dával Polsku 10 dolů. Od příjmení jeho člena a skutečného autora projektu, italského důstojníka, byl 144 plán nazýván „Tissiho linie“ nebo „larischovská linie“, neboť by se majetky tohoto průmyslníka ocitly v Polsku. Také i tento projekt, přestože byl výhodnější pro Polsko, neuspokojoval ani jednu ze stran. Nařízení vrchního zemského soudu v Brně vyňal soudy v Bohumíně, Polské Ostravě a Frýdku z krajského soudu v Těšíně a vymezuje soudní obvody v Těšíně, Fryštátu a Jablunkově.
• 30. 5. – Delegace těšínských Poláků u J. Piłsudského.
• 21. 7. – V Krakově začíná polsko – československá konference. Polsko navrhuje plebiscit, Češi nepodávají žádné konkrétní návrhy. Konference trvá do 29. července, končí však fiaskem.
• 22. 8. – Spojené Komise pro československé a polské záležitostí proti stanovisku Francie, navrhují „Tissiho linii“ jako budoucí hranici. 3. září ale Francie tento návrh zamítá Záležitost se opět vrací k oběma komisím.
• 11. 9. – Nejvyšší rada mírové konference schvaluje plebiscit v Těšínském Slezsku, Spiši a Oravě.
• 17. 9. – V Těšíně vzniká polský Hlavní plebiscitní výbor (Główny Komitet Plebiscytowy) pod vedením R. Kunického.
• 23. 9. – Na zasedání Národní rady navrhuje L. Wolf vytvořit „slezskou provincii“, která by zahrnovala Těšínské a Horní Slezsko spolu s chrzanowským okresem a Dąbrowskou revírem. 145
• 27. 9. – Nejvyšší rada mírové konference potvrzuje plebiscit v Těšínském Slezsku, Spiši a Oravě. V tomto měsíci vytvářejí Češi tajnou bojovou organizaci „Občanská obrana“.
• 3. 11. – Protest delegáta ministerstva zahraničních věcí W. Günthera kontrolní komisi proti rozpouštění obecních zastupitelstev Čechy.
• 6 . 1 1 . – Náv r h t ě š í n s ký c h po s l a n c ů n a Ústavodárném sěnmu v záležitosti pronásledování Poláků v Těšínském Slezsku.
• 4. 12. – Nóta polských delegátů u dohodových Mezispojeneckých komisích a těšínských poslanců Mezispojenecké plebiscitní komisi v otázce nutnosti nezbytnosti dodržování usnesení pařížské úmluvy jako podmínky k provedení plebiscitu. Koncem prosince vytvářejí Poláci tajnou vojenskou organizaci (Tajna Organizacja Wojskowa).

<6