* 1862, † 1929,

       Narodil se v Zabrzehu u Czechowic jako syn místního učitele a varhaníka Josefa a Kateřiny rozené Kuboszek. Jeho otec byl sběratelem a etnografem, sbíral místní lidové památky a tuto zálibu přenesl na svého syna. Po dokončení školní docházky v Zabrzehu, Londzin navštěvoval do roku 1894 gymnázium v Bielsku, pak teologický seminář v Olomouci, který skončil v roce 1889 vysvěcením na kněze. Pracoval jako vikář ve farnostech v Strumieni a Międzyrzeczu a v roce 1890 byl přemístěn do Těšína, kde získal místo staršího vikáře a kaplana ve věznici. Byl také redaktorem týdeníku „Gwiazdka Cieszyńska“. To se nesetkalo se souhlasem vratislavského biskupa.
       V roce 1897 rezignoval z funkce vikáře a stal se katechetou v Polském gymnáziu, které vedla Matice školská pro Knížectví těšínské [Macierz Szkolna dla Księstwa Cieszyńskiego]. Zároveň byl písařem a pokladníkem Matice a v letech 1903-1904 také jejím předsedou. Byl také zakladatelem a aktivně působil v mnohých jiných polských náboženských a společenských organizacích, mj. v Dědictví blahoslaveného Jana Sarkandra pro polský lid na Slezsku [Dziedzictwo bł. Jana Sarkandra dla ludu polskiego na Śląsku]. Z jeho iniciativy vzniklo v roce 1896 Slezské muzeum [Muzeum śląskie], které sbíralo památky polské minulosti na Těšínském Slezsku. Povinnosti kurátora muzejních sbírek plnil až do své smrti.
       Jako písař Spolku slezských katolíků [Związek Śląskich Katolików] v letech 1907 a 1911 byl zvolen do Rady státu ve Vídni, v srpnu 1914 se stal členem Slezské sekce Hlavního národního výboru. V říjnu roku 1918 spolu s Janem Michejdou, který reprezentoval polské evangelíky a socialistou Tadeášem Regerem stanul v čele Národní rady Knížectví Těšínského. Na jaře 1919 se zúčastnil mírové konference v Paříži, kde bránil zájmy polského lidu a bojoval o připojení většiny Těšínského Slezska k Polsku. V roce 1919 a 1922 byl zvolen do polského sněmu, v roce 1922 se stal členem senátu. Nadále působil na území Těšína, mj. spojil všechny muzejní sbírky, které existovaly v Těšíně a vytvořil jedno centrální Muzeum na zámku. V roce 1927 byl zvolen starostou Těšína, zemřel však před koncem volební kadence. Zabýval se také místní historii, ale především dějinami katolické církve. Sestavil první bibliografii polských tisků vycházejících na Těšínském Slezsku.