Území jižně od Těšína, podél řeky Olzy, přes Třinec, Jablunkov a dále ve směru na hranice ze Slovenskem, obývalo rozhodující většinou 90 %, polské obyvatelstvo. V jablunkovském soudním okrese zahrnujícím tehdy skoro celou slezskou „góralszczyznu“, tvořili Poláci podle údajů z r. 1910 více než 95 % obyvatel. Zde se nacházel strategicky významný Jablunkovský průsmyk a od nepaměti zde probíhající obchodní cesta, spojující jižní země se Západem a Baltským mořem. Tímto územím vedla Košicko- bohumínská dráha. V době rozpadu Rakouska byla vyučovacím jazykem v místních lidových školách polština, v Jablunkově a Třinci byly školy utrakvistické (polskoněmecké), v Třinci německá lidová škola. Česká škola ani český vyučovací jazyk v té době nebyl. Na místních úřadech, úřadech lesní správy i na ředitelství železáren se mluvilo většinou německy. Přistěhovalci převážně německého a českého původu, se soustřeďovali hlavně v Jablunkově a Třinci a patřili k privilegovanéa zámožnější vrstvě.

V regionu působily polské organizace, společenské a svépomocné spolky: „Towarzystwo Rolnicze“, záložní a úvěrové spolkové pokladny, potravinové spolky,82 dobrovolné požární stráže a politické a profesní organizace. V roce 1918 existovalo na zmiňovaném území 28 spolkových pokladen (oblíbených Reiffeisenek), 21 „Kółek Rolniczych“, 6 místních „Ochotniczych Straży Pożarnych“ a městská stráž v Jablunkově a podniková stráž v třineckých železárnách. Mezi těmito organizacemi bylo nejvýznamnější Stowarzyszenie Spółdzielcze „Dom Robotniczy“ v Třinci, středisko polského družstevního, kulturně osvětového, hlavně dělnického hnutí na Třinecku. Zasloužilou kulturně osvětovou organizací byla „Macierz Szkolna“, která měla své pobočky v Bocanovicích, Bystřici, Konské, Návsí, Nýdku a Písku. Kromě nich působily „Czytelnia Katolicka“ v Jablunkově, Vendryni a Třinci, spolky evangelických žen a mládeže u evangelických far v Návsí, Bystřici a Třinci, místní skupiny spolků: Stowarzyszenie Robotnicze Oświatowo-Gimnastyczne „Siła“ a Towarzystwo Gimnastyczne „Sokół“ v Třinci a Vendryni, německo-polské „Stowarzyszenie Różnych Przemysłów“ v Jablunkově. Existovaly i místní skupiny ZŚK, PZN a PPSD, české organizace však nebyly. Třinecké železárny patřily k největším podnikům svého druhu v tehdejší Rakousko-uherské monarchii. V roce 1918 zaměstnávala 3991 pracovníků, z toho 3756 dělníků. Z nichž 89 % pocházelo z Těšínského Slezska. Celé vedení železáren, kromě několika Čechů, bylo německé. V záři 1918 propukla celopodniková, desetidenní stávka, která byla největší v dějinách železáren. Ředitelství se nepodařilo ani s použitím vojska stávku potlačit a nakonec muselo kapitulovat. Dělníci si vybojovali mimo jiné osmihodinovou pracovní dobu, drahotní příplatky, placenou dovolenou a uznání sociálnědemokratického Svazu kovodělníků (Związek Metalowców) jako mluvčího dělníků.

83

Mezi význačné polské osobnosti na tomto území patřili např. pastor F. Michejda, Andrzej Wałach, Jan Kubisz, P. Bobek, Antoni Steffek, Jan Drozd, Paweł Golec. S ohledem na určenou národnostní strukturu, chybějící český element, probíhalo přebírání polské vlády Národní radou bez problémů. Většina obyvatel se vyslovila pro Polsko, což bylo deklarováno 27. října během těšínské manifestace. Odlišovala se na něm především delegace z Istebné, která dorazila pod vedením kněze Emanuela Grima. Stoupenci J. Koždoně z některých osad, které patřily k jablunkovskému soudnímu okresu se zatím neprojevovali. 16. listopadu se konal v Jablunkově první ze série velkých manifestací Národní rady v této oblasti. 17. listopadu se konal tábor v Jistebné, kterého se zúčastnilo 2000 horalů pod vedením kněze Grima a starosty Legierského. 28. listopadu na táboru v Oldřichovicích promlouvali: J. Szuścik, Paweł Lazar, Stanisław Dyboski, kněz Franciszek Trombala a K. Piątkowski. Třinecká polská milice čítala 60 aktivních členů a více než 100 osob v záloze. Větším problémem pro polské orgány formující se od listopadu byly sociální otázky, především aprovizace. Docházelo k rabování židovských obchodů a také na Jablunkovsku horalé káceli lesy patřící nenáviděné Těšínské komoře.To přinutilo Národní radu k zavedení ozbrojené ochrany a od 24. prosince nucené správy nad tímto majetkem.