Po smrti knížete Václava v roce 1579 došlo opětovně k přerušení ražby těšínských mincí. Avšak tato nebyla zapomenuta. Během poručnictví kněžny Kateřiny Sidonie těšínská šlechta, která měla zájem o vzrůst příjmů knížete, připomínala (1590), že mincovní práva jsou prastarým privilegiem panovníka a požadovala, aby byly znovu raženy vlastní mince, přičemž tvrdila, že jsou lepší než polské peníze, jež jsou ve Slezsku v oběhu.

Činnost těšínské mincovny byla opravdu obnovena ještě během poručnictví Kateřiny Sidonie, i když se tak stalo jménem jejího syna a nástupce knížete Václava, knížete Adama Václava, který začal samostatně vládnout v roce 1594. Prvním známým mincmistrem tohoto období byl Mikoláš Hevela de Calpino, který působil v Těšíně v letech 1591-92. Byl synem Mikoláše Hevela pocházejícího z Gdaňska, který byl možná příbuzným slavného astronoma Jana Heveliuse. Mikoláš Hevel senior byl psán jako nobilis de Colpino, zajisté podle hospodářství v Kielpinu u Gdaňsku. V letech 1585-86 řídil královskou mincovnu v Olkuši, kde se jeho syn se stejným jménem stal v roce 1586 prubířem. Známé jsou dvě emise trojitých grošů (trojáků) Mikoláše Hevela de Calpino z let 1591-92, podobné obsahem, ale evidentně provedené dvěma různými řemeslníky. Na obou na aversu vidíme portrét ještě mladého knížete (tehdy mu bylo 12-13 let) v manžetovém límci španělského typu, po obvodu nápis „ADA.W.D.G.D.TESSI.ET.MAI.GLO.”, čili „Adam Václav z Boží milosti kníže těšínský a Velkého Hlahova”. Na reversu se v horní části nachází zmenšený těšínský orel, s daty po bocích, zbytek plochy zaujímá nápis: „GROS.ARG.TRIP.DVCIS.TESSINENSIS”, který informuje o tom, že jde o trojitý groš těšínského knížete. Mince má hodnotu tří slezských grošů, takže nominálně odpovídá polským trojákům, ale ve srovnání s nimi je lehčí.

Dalším těšínským mincířem byl Kasper Rytkier (Rietker), jehož mince pocházejí z let 1596-97. Byl to měšťan z Královce, který byl v letech 1585-94 mincířem v Olkuši, poté v roce 1595 v Lublinu. Z jeho produkce pocházejí mj. trojkrejcary ražené v letech 1596 a 1597. Podobají se trojitým grošům z let 1591-92, pouze podobizna knížete na aversu, s manžetou u krku představuje panovníka již poněkud staršího. Po obvodu byla umístěna titulatura knížete, jež zdůrazňovala stálý nárok na Velký Hlohov. Nominál byl označen číslicí „3” na dolní části aversu, v souladu s rakouským zvykem vloženou do textu nápisu. Nominál se ještě dvakrát opakuje na ploše reversu, poněvadž nápis má znění (po rozluštění zkratky): „MONETA NOWA ARGENTEA TRIUM CRUCIFERORUM”, a pod ním se nachází římská číslice III. Takže zbylo jen nevelké místečko pro velmi malého orla v horní části reversu. Trojkrejcar již patří do rakouského mincovního systému, který Habsburkové důsledně zaváděli v jim podřízeném Slezsku, systému založeném na krejcaru rovnajícímu se 1/3 císařského groše. Zároveň mince věrně kopíruje polské třígrošové mince (trojáky), podobizna knížete s manžetou připomíná mladého Zigmunda III. před několika lety, takže se znovu setkáváme s podobenstvím, které mělo přinést nekalý zisk, neboť těšínský trojkrejcar (vážící 2,1 gramů), měl mnohem menší hodnotu než polský troják. Mimochodem v téže době razil Rietker rovněž trojgroše (edice z let 1596 a 1597) o hmotnosti 2,6 gramů, které připomínají dřívější edice těchto mincí z let 1591-92. Také ony důkladně kopírují polské trojáky. V roce 1596 také vyrazil třeťák s helmicí ozdobenou orlem a vavříny na aversu a druhým orlem na reversu.

Po krátkém působení v Těšíně se Kasper Rietker vrátil do Polska, kde byl jmenován císařem Ferdinandem I za generálního přísežného mincovního prubíře. K jeho úkolům patřilo mj. předcházení následků zaplavení polského trhu chatrnými a špatnými mincemi ze sousedních zemí. V roce 1600 na příkaz polského sejmu Rietker vydal dílko s názvem „Wizerunek i szacunek mynic wszelakich cudzoziemskich” /“Podoba a hodnota různých cizokrajných mincí“/. Cílem této publikace bylo usnadnit určení hodnoty mincí, které přitékaly do Polska a měly ve značné míře horší kvalitu než polské, díky čemuž „vytlačovaly“ mj. kvalitnější polskou měnu v souladu s pravidlem formulovaným Mikulášem Koperníkem. Rietkerowo dílko zahrnuje 144 mince ze skupiny grošů a „půldruháků“ (tedy o hodnotě asi 1,5 polského groše). Jsou to především mince ražené v Německu, alpských zemích a Nizozemí, ale v několika případech také ve Slezsku. Ve skupině grošů jsou zmíněné dvoukrejcary ražené bělsko-fryštátským Friderikem Kazimírem v roce 1570 a groš knížete Václava s postavou sv. Mikuláše z roku 1560. O tom prvním Rietker napsal, že kdyby byl počítán jako polský groš, tratilo by se na stech zlatých 20 zlatých a 5 grošů. Druhá mince neměla hodnotu ani poloviny polského groše, ztráta na stech zlatých by činila 58 zlatých, 10 grošů. Pikantní je skutečnost, že mince, které razil Rietker v Těšíně, nebyly o mnoho kvalitnější.

Delší dobu, tedy v letech 1603-1608, pracoval ve službách knížete Adama Václava další těšínský mincmistr, Valentin Janhs (jehož jméno bývalo také zaznamenáváno jako Janus či Jonas). Jahns pocházel z Goslaru, dříve byl mincířem mj. v Poznani, Bydhošti a Vschově. Zachovala se smlouva z roku 1604, na jejímž základě kníže pronajal Jahnsovi na dva roky knížecí mincovnu v Těšíně, za roční úhradu 300 tolarů. Mincíř byl také povinen odebírat dřevo výhradně z knížecích lesů. Za to mu kníže přislíbil ochranu a privilegia příslušející mincířům. V textu smlouvy je řeč o „jeho”, čili mincířově mincovně nebo dílně [seinem Münczhause, sein Münczhauß oder Stelle]. Nacházíme v ní také výslovné nařízení adresované městským úřadům, aby mu v ničem nepřekážely pod hrozbou nemilosti. Z toho vyplývá, že Jahnsova mincovna fungovala spíše na městském území a ne v budově vlastněné knížetem.

Avšak již v roce 1603 Jahns razil trojkrejcary s vyobrazeným poprsím knížete s dlouhými dole skroucenými vlasy. Na prvním z nich, který Jahns označil zkříženými háky jako své výrobky z Poznaně, je postava knížete velmi nevydařená. Možná se jednalo o cvičnou emisi bez dalšího pokračování. Ještě v témže roce se objevila mnohem povedenější tříkrejcarová mince. Na reversu byl umístěn vedle nominálu: („GROS.ARG-III-CRV”) a data těšínský orel na erbovém štítu završeném helmicí a orlem ve znaku. Na aversu se nachází podobizna knížete. Jahns vydal několik emisí této mince a podobizna panovníka na nich se liší pouze v detailech. Např. na trojkrejcaru z roku 1607 vidíme knížete v kazajce, kdežto z roku 1608 ve zbroji, na některých má knír, na jiných také vousy. Obohatila se také knížecí titulatura, přestože byla omezena na samotné iniciály. Není však příliš složité odečíst, že „A.W.D.G.I. (3) S.T.E.M.G.D” znamená „Adamus Wenceslaus Dei gratia in Silesia Teschinensis et Maioris Glogovie dux”, a trojka uprostřed označuje nominál. Jahns také vyrazil v roce 1607 dvoukrejcar s podobiznou knížete Adama Václava (v knížecí čepici), tentokrát zlatý, o hmotnosti 1,5 gramů. Obrazová náplň mince na aversu i reversu se lišila od tříkrejcarových mincí v podstatě jen nominálem.

Z dílny Jahnse vycházely také drobné mince, zvláště ražené od roku 1604, tzv. třeťáky o hmotnosti 0,6 gramů a hodnotě rovnající se 3 haléřům, které se postupně začaly podobat tzv. grešlím, neboli grošíkům. Na obou stranách byly umísťovány heraldické symboly, na aversu helmice s vavřínem a korunou, nad ní orel, na reversu ozdobný štít s těšínským orlem. Víme rovněž, že Jahnsovým pomocníkem byl v letech 1605-06 nějaký Michal Hake.

Text: Janusz Spyra
Fotografie: Dominik Dubiel, Renata Karpińska, Wojciech Woźniak