[1]
      Přírodní stezka začíná u křižovatky čtyř ulic: Sienkiewicze, Ogrodowé, Kraszewského a Miarki. Vchod na území přírodní rezervace „Městský lesík u Puňcovky“ („Lasek Miejski nad Puńcówką“) se nachází vedle areálu Dětského domova na ul. Kraszewského (budova vznikla v roce 1898). Hned na začátku rezervace si můžeme prohlédnout krásný, urostlý buk lesní - červená forma Fagus silvatica 'Atropurpurea' (fot. ), který roste na zahradě Dětského domova, v rohu u ulice Kraszewského. Tento strom dosahuje asi 15 m výšky a krásnou symetricky utvářenou korunu. Pro tento druh je charakteristická barva listů s purpurově zbarvenou žilnatinou. Náš jedinec má však světlejší barvu listů, což nasvědčuje tomu, že vyrostl ze semene. Intenzivní barva listu je u stromů rozmnožených vegetativně. Tento buk se stal v roce 1993 památným stromem a je pod ochranou. Tehdy měl průměr 259 cm a jeho věk je kolem 100 let.
      Naproti buku, na rohu ul. Kraszewského a Ogrodové roste strom, který se jen zřídka objevuje v Polsku – dřezovec trojstranný Gleditschia triacanthos (fot. ). Pochází ze Severní Ameriky (v Těšíně tyto stromy rostou ještě u vchodu do divadla A. Mickiewicze), má drobné listy, dlouhé asi 8 cm, červenohnědé trny a husté květenství ve tvaru hroznu. Velice dekoračně vypadají plody – lusky dlouhé asi 40 cm, srpovitě vyhnuté, v hnědé barvě.
      O tom, že vcházíme na chráněné území, nás informuje zvláštní červená tabule - „Právně chráněná přírodní rezervace“. Rezervace vznikla v roce 1961 pro zachování a na ochranu hvězdnatce čemeřicového Hacquetia epipactis (fot. ), který roste ve smíšených lesích. Rozloha rezervace je 6,96 ha (Zarządzenie Ministra Leśnictwa i Przemysłu Drzewnego – Monitor Polski Nr 87 z 1961 r. Poz. 371).
      Začátek stezky vede krátkou alejí podél plotu Dětského domova, z jedné strany rostou buky Fagus silvatica, na druhé straně jírovce Aesculus hippocastanum. Buky, i když patří ke zdejším stromům, zde byly uměle zavedené. Mají velice charakteristickou šedostříbrnou, hladkou borku a tmavě zelené, vejčité listy (fot. ). Mladé listy mají husté, jemné ochlupení, starší jen na spodní straně, na žilkách. Buky, které rostou v rezervaci, a to hlavně v části blíže města, jsou nevelkých rozměrů.
      Jírovec je v naší flóře cizím druhem. V přírodě roste jen na Balkánském poloostrově a v Evropě byl rozšířen jako ozdobný strom v 16. století. V Polsku se objevil v 17. století a patří dnes k nejrozšířenějším parkovým stromům. Všichni víme, jak vypadá bílé květenství (fot. ), které se objevuje v květnu až červenci, jak vypadají velké listy a plody, čili tzv. kaštany. Dříve se kaštany používaly v Turecku jako lék proti nemocem průdušek a kašli u koní – odtud latinský název hippocastanum, který znamená „koňský kašel“. Plody jírovce obsahují velké množství (do 25 %) saponiny, a proto se používají v kosmetickém průmyslu (mj. k výrobě holicí pěny a pracích prostředků) a k výrobě léků (na kašel). Kaštany jsou také krmivem pro lesní zvířata.

[2]
      Alej nás přivede k pomníku Měška I. Nacházíme se v části rezervace, která dříve byla parkem. Tento park vznikl na začátku 20. století a tvořil spolu s pomníkem císaře Františka Josefa I., který zde byl postaven v roce 1908 k příležitosti 60. výročí jeho panování, místo k procházkám pro obyvatele Těšína. V roce 1933 sochu císaře vystřídala socha těšínského knížete Měška I. odlitá do bronzu.
      Pomník se nachází na dost strmém svahu nad ulicí 3. Maja. Když se postavíme na okraj svahu, vidíme v prodloužení ulice 3. Maja most Svobody na řece Olši. Na obou stranách ulice se nacházejí budovy továrny na elektrické stroje „Celma“ s.a.
      Terén kolem pomníku byl založen jako park, avšak dnes zde jen stěží najdeme stopy původního kompozičního návrhu. Zbyl z něho jen systém stezek, které protínají svah a kamenné schody, které vedou ke stezce u Mlýnky, podél západní hranice rezervace.
      Mezi stromy v této části rezervace převládá jasan ztepilý Fraxinus excelsior (ryc. ), jírovec, javor mléč Acer platanoides (ryc. ), javor klen Acer pseudoplatanus (ryc. ) a lípa drobnolistá Tilia cordata (ryc. ). Ojediněle zde roste borovice lesní Pinus silvestris s 2 krátkými jehlicemi ve svazečku a borovice vejmutovka Pinus strobus s dlouhými, jemnými jehlicemi, které vyrůstají po 5 ve svazečku. Tyto jehličnany, které se nacházejí poblíž pomníku, jsou velice rachitické, se slabě vyvinutými korunami, což nasvědčuje tomu, že tady není vhodné místo pro jejich vzrůst. Rostou zde také duby letní Quercus robus (ryc. ) a ojediněle modříny evropské Larix decidua, které jako jediné z našich jehličnanů shazují na zimu jehly. Napravo od pomníku se nachází samotný exemplář olše lepkavé Alnus glutinosa (ryc. ), vrby bílé Salix alba a trnovníku akátu Robinia pseudoacacia (ryc. ). Tento strom má jemné listy a bílé květy v převislých hroznech (5. - 6.). Patří k cizím druhům v naší flóře a k nám se dostal na začátku 17. století ze Severní Ameriky. Je to strom zvlášť ceněn mezi včelaři.
      Mezi keři, v této části rezervace, dominuje bez černý Sambus nigra a ptačí zob Ligystrum vulgare – populární keř, používaný jako živý plot, s tmavě zelenými listy. Občas zde najdeme exempláře hlohu jednosemenného Crataegus monogyna (ryc. ) s dekorativními červenými plody, které patří k ptačím pochoutkám. Roste zde také pamelník bílý Symphoricarpos albus. Tento druh, který pochází ze Severní Ameriky, najdeme nejčastěji v parcích. Velice dobře známe plody pamelníku – velké bílé (průměr do 1 cm) bobule, se kterými si rády hrají děti a jsou pochoutkou pro ptáky. Můžeme se tady také setkat s pustorylem obecným Philadelphus coronarium, který pochází z jihu Evropy a roste od Itálie až po Kavkaz. Má krásné krémové květy, které velice intenzivně voní.
      Toto veliké množství různorodých stromů a keřů, z toho celá skupina cizích druhů, které rostou na nevelkém území, je důkazem toho, že původně zde byl park, který je však dnes opuštěný a zvolna dochází ke kolonizaci původně nelesního území typickými lesními druhy rostlin.
      Porost není bohatý a botanicky málo zajímavý, avšak výjimkou je svah pod pomníkem. Je to terén částečně pokrytý lučními a lesními rostlinami. Ty poslední zde začínají zvolna dominovat. Od března do listopadu zde kvetou sedmikrásky Bellis perennis a také pryskyřník Ranunculus repens (ryc. ) a zběhovec Ajuga reptans (fot. ) s modrými květy. Můžeme zde také najít řeřišnici Cardamine pratensis , která má bílé nebo bledě fialkové květy (4.-6.). Tato rostlina roste jenom na vlhkém terénu a její přítomnost ukazuje na výskyt podzemních vod. Patří k bylinkám a z jejích mladých listů můžeme připravovat salát.

[3]
      Od pomníku se můžeme vydat na další prohlídku rezervace dvěma stezkami – po kamenných schodcích dolů a pak podél Mlýnky, tzv. dolní stezkou, nebo stezkou horní, která vede podél východní hranice rezervace. Půjdeme tou druhou podél plotu Dětského domova a pak kolem budovy Celního úřadu. Vpravo, na zpočátku dost strmém svahu roste les, který přímo navazuje na bývalý park u pomníku. Za Celním úřadem, vlevo od stezky, se nachází část rezervace, která přiléhá k ul. Kraszewského. Zde ještě před nedávnem dominoval jilm horský Ulmus glabra (ryc. ) a habrolistý Ulmus minor. Oba tyto druhy mají nesymetrické listy a plody ve tvaru oříšku. Bohužel, jilmy v naší rezervaci pomalu umírají a příčinou toho je houba Ceratocylis ulmi, kterou přenášejí dva druhy lýkožroutů. Doposud se nepodařilo tuto nemoc zvládnout a nakažený strom je třeba porazit a spálit. V roce 2003 na území rezervace uhynulo více než 100 jilmů, ke kterým patřily velice krásné, památkové jilmy.

[4]
      Vpravo od stezky rostou hlavně jasany. Keře jsou místy velice husté a tvoří je černý bez. Černý bez má veliké, okoličnaté květenství (6.-7.), které se skládá z malých bílých nebo krémových květů. Černému bezu se také říká lékařský – odvar z květů se používá k proplachování hltanu. Plody – černé bezinky (lidově), se používají při výrobě vina, šťávy a marmelády. Bez roste na úrodné půdě, je to druh, který se velice rychle rozrůstá a jen těžko ho zlikvidujeme. Mezi keři roste také rybíz červený Ribes rubrum a rybíz angrešt Ribes uva-crispa. Oba tyto druhy jsou zdejší a z nich byly vypěstovány mnohé zahradní odrůdy.
      V podrostu kvete časně na jaře sasanka hajní Anemone nemorosa (fot. ), s bílými květy (3.-4.) a se třemi listy. Nejčastěji roste ve velkých skupinách a tvoří rozlehlé lány. Tato rostlina vytváří velké množství pylu, který je pokrmem pro hmyz. Semena (drobné oříšky) obsahují bílkoviny a tuky. Také na jaře, když na stromech ještě nejsou listy a dno lesu má dostatečné množství světla, kvete žlutě pryskyřník jarní Ranunculus ficaria (3.-5.). Tato bylina roste ve velkých skupinách; má lesklé listy srdcovitého tvaru. Kdysi patřila k lékařským rostlinám, mj. obsahuje velké množství vitamínu C – byla používána k léčbě kurděje.
      O něco později se objeví, těsně obalené do listů, výhonky kokoříku mnohokvětého Polygonatum multiflorum (fot. ). Dospělé rostliny mají vysoké ohnuté lodyhy s elipsovitými listy, ze kterých od spodu rostou zvonkovité bílé květy (4.-6.), které můžou opylovat jen čmeláci.
      Také z jara se ve velkém množství objeví medvědí česnek Alium ursinum (fot. ). Je to rostlina s dlouhými kopinatými listy a okolíkovým květenstvím s bílými květy (4.-6.). V této části rezervace neroste ve velkých skupinách, ale její intenzivní vůně po česneku je zde citelná. Tato rostlina obsahuje velké množství éterických olejů a vitamínu C, a proto se používá v bylinkářství. Obvykle roste na vlhkém území.
      V květnu, když odkvetou první jarní rostliny a listy stromů a keřů mají krásně zelenou barvu, rozkvetou mj.: pryskyřník Ranunculus Lanuginosus (fot. ) se žlutými květy (5.-6.). Je to druh, který roste skoro v celé rezervaci. Patří k jedovatým rostlinám. Také v celé rezervaci, i když v méně hojném počtu roste česnáček lékařský Alliaria officinalis (fot. ) s bílými květy (5.-6.) a srdcovitými listy. Stejně jako medvědí česnek, i tato rostlina voní po česneku, stačí jen přivonět k listům. Všude se zde objevuje také kuklík obecný Geum urbanum (ryc. ) se zlatožlutými malými květy (5.-9.). Tato rostlina žije na vlhké půdě a její kořeny obsahují éterické oleje, které voní po hřebíčku, a proto se ji používalo místo této přísady do pokrmů. Kuklík se používá k léčbě zažívacího ústrojí a játry. Na území rezervace dost často vystupuje i bršlice kozí noha Aegopodium podagraria (ryc. ). Vytváří květenství ve tvaru okolíku s bílých, drobnými květy (5.-9.). Je to velice úporný zahradní plevel. Kdysi se používal při léčbě dny a revmatických chorob.
      Všechny tyto rostliny patří k typicky lesním druhům, v lesích nalézají optimální podmínky ke vzrůstu, i když se s nimi můžeme setkat i na loukách a v zahradách (např. s bršlicí). V této části rezervace se setkáme od jara až do podzimu s rostlinou, která může mít i 100 cm výšky, má květenství ve tvaru okolíku a plody podobající se kmínu. Takto vypadají tři velice si podobné druhy – kerblík lesní Anthriscus sylvestris, krabilice mámivá Chaerophyllum temulentum a krabilice chlupatá Chaerophyllum hirsutum (ryc. ). Všechny tři můžeme potkat v lesích, na loukách, v zahradách a na vlhké půdě, ve které je dusík. V této části Lesíku u Puňcovky tvoří husté lány a mají vliv na vzhled zdejšího podrostu.
      Od tohoto místa nás bude provázet také břečťan popínavý Hedera helix (fot. ). Tento druh je pod ochranou. Břečťan tvoří zelené koberce, které hustě pokrývají zem a místy můžeme vidět, že jde o zdejší liány, které pomocí vzdušných kořenů šplhají po kmenech stromů. Kvete na podzim (9.-11.), plody má ve tvaru černých bobulí, které zrají teprve na jaře (3.-4.). Na území rezervace nebyl doposud zjištěn kvetoucí břečťan. V Těšíně se s kvetoucím břečťanem můžeme setkat mj. na Zámeckém vrchu a na komunálním nebo židovském hřbitově. K jiným druhům pod ochranou (částečnou) patří kopytník evropský Asarum europaeum (fot. ), rostlina velice běžná, s červeno-zelenými květy (3.-5.) ve tvaru zvonků, které jsou skryté pod listy a páchnou po zkaženém mase.

[5]
      Po přibližně 200 m dojdeme k parčíku s lavičkami – pokus o vytvoření parku - a odtud po kamenných schodcích sejdeme dolů k stezce u Mlýnky. Parčík pomalu zarůstá a spatřit zde můžeme: jitrocel větší Plantago maior (ryc. ) a jitrocel kopinatý Plantago lanceolata (ryc. ). Jsou to běžné rostliny, které se vyskytují tam, kde člověk zničil původní flóru. Patří ke kosmopolitním druhům, často rostou na ruinách, u zdí domů, u cest, na místech, které vytvořil člověk a na kterých působí. Listy těchto rostlin používali lidé na hojení ran. Na podobný místech roste také černohlávek obecný Prunella vulgaris (ryc. ) s modrofialkovým květenstvím ve tvaru klásku (6.-9.) a velice odolná, rostoucí všude, kde je světlo, lipnice roční Poa annua (ryc. ). V rezervaci nás budou doprovázet i jiné běžné druhy rostlin: ptačinec Stellaria media (ryc. ), typická kosmopolitní rostlina, která má malé, bílé květy a kvete prakticky celý rok. Všichni dobře znají pampelišku lékařskou Taraxacum officinale, která má semena ve formě padáku a stačí jen malý vítr, aby je rozfoukal do okolí (anemochorie). V parčíku a podél stezek roste také šťavel žlutý Oxalis stricta (ryc. ) s drobnými žlutými květy (6.-9.), s načervenalými lodyhami a listy podobnými jeteli. Je to druh ze Severní Ameriky, který roste v zahradách a také např. ve spárách domů. Půjdeme dál horní stezkou, podél Zemědělsko-technické školy. V těchto budovách byly od konce 19. století umístěny rakouské kasárny; po 1. světové válce zde sídlily školy. Od roku 1922 se zde nacházela Vyšší hospodářská škola, která se v roce 1950 přestěhovala do Olsztyna.

[6]
      Je třeba upozornit na velice pravidelné uspořádání stromů, hlavně jasany, které jsou od sebe rovnoměrně vzdáleny (fot. ). Je to důkaz toho, že část dnešní rezervace byla uměle vytvořená člověkem.
      Setkáváme se zde s charakteristickým rumištním podrostem. Dominuje zde ostružiník ježiník Rubus caesius. Je to rostlina velice zákeřná, která dovede překazit růst jiných rostlin. Rozrůstá se velice rychle – kolem 5 cm za den. Má malé bílé květy (5.-9.) a její plody jsou tmavě modré s šedivým nádechem. Řídčeji se zde objevuje ostružiník maliník Rubes idaeus s červenými vonícími plody a vztyčenými odnožemi.
      V podrostu, místy velice hustém, dominuje bez černý a rostou zde i jiné druhy keřů: hloh jednosemenný a dvousemenný Crataegus laevigata (ryc. ) a občas se zde objeví brslen evropský Euonymus europaeus (ryc. ) se zelenými mladými větvičkami, malými květy (5.-6.) a velice atraktivními plody (9./10.) ve formě růžové nebo karmínově červené tobolky s pomerančovým semínkem – jsou prudce jedovaté; chráněná krušina olšová Frangula alnus (ryc. ) s černými plody, jedovatými semeny a jejíž kůra se používá jako projímadlo; svída krvavá Cornus sanguinea (ryc. ) s malými načervenalými větvemi, které později mění barvu na olivovězelenou, s bílými květy. Roste zde také líska obecná Corylus avellana (ryc. ), která kvete již od února do dubna a má jedlé plody – lískové ořechy. Jen zřídka zde potkáme chráněnou kalinu obecnou Viburnum opulus (fot. ) s velikým květenstvím (průměr do 10 cm), které tvoří dva druhy květů: rozmístěné na obvodu jen přitahují hmyz a drobné uvnitř mají rozmnožovací ústrojí.
      V podrostu, kde není ostružiník, se objevují lesní rostliny. Patří k nim od března kvetoucí (3.-5.) křivatec žlutý Gagea lutea (fot. ). Je to malá rostlina s jedním listem a několika žlutými (ze spodku žlutozelenými) květy. Objevuje se zde i plicník lékařský Pulmonaria officinalis (fot. ), který kvete na jaře (3.-4.) květy měnícími barvu podle věku od červené do modrofialové. Tato rostlina je medonosná a používá se k léčbě plicních nemocí. Ve skupinách roste bažanka vytrvalá Mercurialis perennis (ryc. ) s malými květy (4.-5.). Je to dvouděložní rostlina s mužskými a ženskými květy. Patří k jedovatým rostlinám, ale někdy se používá v bylinkářství (obsahuje saponiny a éterické oleje). Čas od času zde najdeme violku lesní Viola reichenbachiana (fot. ) se srdcovitými listy a květy v barvách od tmavě fialových do světle modrých. Semena jsou bohatá na bílkoviny a tuky – atraktivní pokrm pro mravence (myrmekochoria).
      K efektním květům, které občas kvetou v této části rezervace, patří dymnivka dutá Corydalis bulbosa (fot. ). Tato nevelká rostlina vytváří v horní části lodyhy hrozen s 20 purpurově červenými květy (občas bílých) (3.-5.). K nektaru se dostanou jen čmeláci se svým dlouhým jazýčkem a také jenom oni dovedou rostlinu opylovat. O něco později kvete (4.-6.) kostival hlíznatý Symphytum tuberosum (fot.) - dorůstá až do 50 cm, má chlupatou lodyhu a listy; květy, které jsou bledě žluté, mají svislou polohu a podobají se trochu zvonkům.
      Na některých místech medvědí česnek vytváří velké lány a nedovoluje růst jiným rostlinám. Intenzivní česneková vůně nás informuje o jeho přítomnosti.

[7]
      Když jdeme dál, napravo máme les, nalevo – školní zahradu. V místě styku těchto dvou různých prostředí vzniká veliká různorodost druhů, tzv. přechodná. Díky specifickým podmínkám (biotop), zde můžou růst rostliny, které potřebují mnoho světla (luční druhy) a také rostliny, které nemají rády přímé světlo a preferují velké vlhko (lesní druhy).
      K těm prvním patří např. jitrocel a podběl lékařský Tussilago farfara, jehož zlatožluté květy jsou předzvěstí jara (3.-4.). Květenství podbělu reaguje na světlo (fotonastie) a zavírá se, když je nebe zamračené. Teprve po odkvětu vyrostou listy, které mají na spodní straně chloupky. Podběl se používá v bylinkářství při léčbě průduškových nemocí.
      Velice často zde potkáme tři druhy hluchavky. Hluchavka skvrnitá Lamium maculatum (fot. ) má purpurové květy (4.-11.) a patří k lesním druhům. Roste skoro na celém území rezervace. Menší (do 30 cm), ale velice jí podobná je hluchavka purpurová Lamium purpureum. Má menší purpurové květy (3.-11.), které rostou na horní části lodyhy. Tento druh patří k rumištním rostlinám a objevuje se všude, kde je patrná činnost člověka. Ke stejnému druhu patří hluchavka bílá Lamium album (ryc. ). Její výskyt je běžný a můžeme si ji splést s kopřivou, avšak její listy nepálí. Je dosti častým jevem v přírodě, kde se bezbranný organismus připodobní organismu, který má různé obranné mechanismy. Teprve podle bílých, značně velkých květů (4.-10.) ji můžeme rozlišit od kopřivy. Podél cesty roste také kopřiva dvoudomá Urtica dioica, která dosahuje až 1,5 m výšky. Kopřiva patří k rostlinám s agresivní obranou. Listy a lodyhy mají drobné křehké chloupky s ostrými konci, které se zabodávají do kůže, dráždící substance se dostává do rány a vytváří pocit svědění, kůže zčervená a vznikají puchýře.
      Kopřiva se považuje za plevel a lidé ji ze svého okolí odstraňují. Avšak v přírodě neexistuje slovo „plevel“, všechno v ní má své určené místo a plní závažnou funkci v ekologickém systému. Původně člověk používal kopřivu k výrobě nití, dnes v bylinkářství a také do salátů, které se dělají z mladých listů (nepálí). Kopřiva je pokrmem pro některé druhy motýlů. Babočka paví oko Inachis io, babočka admirál Vanessa atalanta a babočka kopřivová Aglais urticae kladou na jejich listech vajíčka, na těch se pak vyvíjejí housenky, pro které je kopřivová substance pokrmem.
      Podél stezky můžeme najít pcháče zelinného Cirsium oleraceus, který dorůstá do výšky 1,5 m. Má žluto-bílé květy na hoře stonku (6.-9.), kolem květenství rostou bledě zelené listy s měkkými trny. Zde také roste bolševník obecný Heracleum sphondylium (ryc. ). Je to velká (do 2m vysoká) bylina, která patří do čeledi miříkovitých a vytváří veliký okolík s mnoha okolíčky v bílé barvě (6.-10.) V rezervaci však nerostou kvetoucí bolševníky. K rostlinám, které najdeme na zastíněných místech patří netýkavka malokvětá Impatiens parviflora (fot. ). Je to druh, který pochází z Asie, kdysi se k nám dostal jako zahradní rostlina, dnes vytlačuje i domácí druhy rostlin. Plod je ve tvaru podélné tobolky, která když se jí dotkneme praská a semena vystřelí do vzdálenosti 3 až 4 m. Je to příklad autochorie - samostatné setí vlastních semen. Latinský název – Impatiens – znamená „nedotýkej se“. Při velkém vlhku ve vzduchu pozorujeme na listech kapky vody, které rostlina vylučuje jako kapalinu (normálně dochází k vypařování v podobě vodní páry).
      Podél stezky roste jílek vytrvalý Lolium perenne (ryc. ) - malá luční rostlina a také typická lesní tráva pšeníčko rozkladité Milium effusum (ryc. ), která dorůstá do výšky 1 m. V místech, kde svítí slunce roste jahodník obecný Fragaria vesca s malými bílými květy (4.-6.) a červenými krásně vonícími plody. Od pozdního jara až do konce léta kvete kakost smrdutý Geranium robertianum (ryc. ) s červenými stonky a růžovými nebo červenými drobnými květy (5.-9.). Tato rostlina nepříjemně páchne. Název – Geranium – znamená „jeřábi zobák“, kterému se podobá plod. Zralý plod praská na pět částí a semena se rozsypou do vzdálenosti až 6 m. V červnu většina rostlin, které kvetly ještě než se objevily listy odkvete. Teď však rozkvetou letničky. K nim patří čistec lesní Stachys silvatica (fot. ) s tmavě červenými květy (6.-9.) a zvonek kopřivový Campanula trachelium (fot. ) s velkými modrými (zřídka bílými) květy. Listy této rostliny se podobají listům kopřivy. K velkým rostlinám patří starček Fuchsův Senecio fuchsii (fot. ) se žlutým květenstvím. Tento druh má rád světlo, a proto ho můžeme najít v řídkých lesích a podél potoků. Šalvěj lepkavou Salvia glutinosa poznáme podle špinavě žlutých květů (7.-9.), chlupaté lodyhy a listů. Dorůstá do 1m výšky a objevuje se na celém území rezervace. V červenci rozkvétá čarovník pařížský Circaea lutetiana (fot. ). Jeho květy jsou drobné bílé (7.-9.). Na podzim zrají plody, které jsou pokryté tvrdými chloupky. Asi po 100 metrech zjistíme,že pravidelně rostoucí jasany přecházejí v přírodní les. Objevuje se zde javor, jilm, lípa a habr obecný Carpinus betelus (ryc. ). Tento strom má charakteristickou, šedivou hladkou kůru s tmavými pruhy. Listy se podobají bukovým, mají však drobně zoubkované okraje; jeho plodem je oříšek. Roste zde také nevysoký, někdy keřovitého tvaru javor babyka Acer campestre.
      V podrostu leží klády stromů, staré kmeny a polámané větve. Plní velice důležitý úkol v ekosystému lesa. Ležící mrtvý kmen stromu je např. obrovským zásobníkem vody a kláda ležící na svahu má protierozní význam. Žije zde také celá spousta druhů drobných zvířat (hmyz, stonožky, pavouci atd.), rostlin a hub (fot. ). Les, ve kterém se nenacházejí podobná přírodní místa je chudší, žije v něm méně druhů fauny a flóry. Podobný význam mají staré práchnivějící stromy, ve kterých žije celé množství hmyzu a ptáci si v něm dělají hnízda. Les, ve kterém zůstanou tyto přírodní úkazy je stabilnější, zaručuje rovnováhu a je odolnější vůči nepříznivým podmínkám.

[8]
      Asi 250 m dál nás stezka zavede k hluboké rokli, která vede napříč rezervací. Přes rokli vede malý můstek a podél svahu schody k dolní stezce. Dnem rokle jen občas protéká voda a působí dojmem, že je tmavá a vlhká. Na dně leží práchnivějící klády a větve, ale bohužel také často smetí. Na svazích rokle, díky tmě a vlhku, je jediné místo v rezervaci, kde roste kyčelnice devítilistá Dentaria glandulosa (fot. ). Kyčelnice kvete časně na jaře (3.-4.), má fialové květy a 1-3 listy. Obecně je považována za horskou rostlinu. U dolní stezky můžeme také zhlédnout sasanku pryskyřníkokvětou Anemone ranunculoides (fot. ), která se velice podobá zde všudepřítomné sasance jarní (3.-5.).

[9]
      Projdeme můstkem na druhou stranu rokle. Stezka vede vpravo po stráni. Vedle stezky můžeme na jaře spatřit velice zajímavou rostlinu – podbílek šupinatý Lathraea squamaria (fot. ). Nad zemí roste krátká masitá, šupinami a květy pokrytá lodyha. Je celá růžová a nemá chlorofyly, takže u ní nedochází k fotosyntéze. Podbílek patří k cizopasným rostlinám a není schopný si samostatně vytvářet výživu, a proto cizopasí na kořenech stromů a keřů. To, co je vidět nad zemí, je jen jeho nepatrnou částí, pod zemí se nachází oddenek, který může dosahovat až 5 kg.
      Také všem známé jmelí bílé Viscum album patří k cizopasníkům. Je však jen částečným cizopasníkem a z jiných rostlin si bere jenom vodu a minerály. U jmelí dochází k samostatné fotosyntéze. Žije na větvích stromů. Jeho plody, žluté nebo bílé bobule, patří k ptačím pochoutkám. Jmelí má léčivé účinky, ale zároveň je jedovaté.

[10]
      Stezka vede doleva a několik desítek metrů jdeme dvěma různými lesy. Z levé strany převládá smrk obecný Picea abies a modřín. V podrostu je prakticky jen bez černý a ostružník, který místy roste přes stezku.

[11]
      Na pravé straně les vypadá úplně jinak – je to typ lipové dubohabřiny Carpinetum, ve které převládá habr a lípa, javor, dub a občas se objeví také jasan a buk. V podrostu, který je velice různorodý a bohatý, se vyskytují všechny rostliny již dříve uvedené. Takový les roste na úrodných a vlhkých zeminách. Původně se tyto typy lesů vyskytovaly na většině Těšínského podhůří, avšak postupně byly vykácené a na jejich místě vznikla pole, louky a pastviny. Lipové dubohabřiny se dochovaly jen jako osamocené malé lesíky mezi poli, na místech, kde byl těžký přístup – u strmých strání, podél roklí, občas na březích řek a potoků.
      V této části rezervace se setkáváme se všemi druhy stromů, které jsme výše uvedli, kromě jehličnanů. Podrost je bohatý, avšak není tak hustý jako v jiný částech rezervace, kde je např. bez černý tak hustý, že nedovolí vyvinout se jiným druhům rostlin.
      Doposud stezka vedla lesem, který nebyl zcela lipovou dubohabřinou. Žily tam rostliny, které do těchto lesů nepatří. Po období působení člověka, ve kterém došlo k vykácení stromů, dochází v této části k návratu, ke kolonizaci druhů typických pro lipové dubohabřiny.
      Je pravděpodobné, že místo do kterého jsme teď došli, nebylo nikdy vykácené, a proto se zde dochovaly všechny typické druhy rostlin, které se pomalu rozšiřují do jiných částí lesa v momentě, když se k tomu objevily příznivé podmínky. V budoucnu by mělo dojit v celé rezervaci k návratu lipové dubohabřiny.
      Roste zde zimolez obecný Lonicera xylosteum, keř, který má duté větve, listy s měkkým ochlupením, květy jsou malé bílé (5.-6.), červené plody ve tvaru bobulí dozrávají pozdě v létě a jsou jedovaté (fot. ).
      Podrost v lipové dubohabřině, zvlášť na jaře, je velice bohatý a krásný – kvete zde mnoho časně jarních květů. Hustá a velká seskupení vytváří sasanka hajní, v menších skupinách pak roste plicník, dymnivka dutá a mnohokvětá. Kvetou tehdy také rostliny, které zde vystupují jen v malém množství a jsou pod ochranou. Hned, když zmizí sníh kvete (2.-4.) sněženka předjarní Galanthus nivalis (fot. ) s bílými květy na úzkých listech. Je to velice atraktivní a populární květina, a proto ji poblíž města prakticky nenajdeme (i když je pod úplnou ochranou). Je možné, že těchto několik skupinek sněženek, které zde rostou, jsou plané zahradní rostliny. Květ sněženky reaguje na teplotu okolí a zavírá se, když teplota klesá, otevírá, když stoupá (termonastie). Jiný, velice populární druh rostliny, který zde najdeme, je prvosenka vyšší Primula elatior (fot. ) se žlutými květy (3.-5.) ve tvaru zvonku a masitými ochlupenými listy. Prvosenky (petrklíče) jsou částečně pod ochranou a bohužel patří k těm květinám, ze kterých si lidé s oblibou dělají kytice. Charakteristickým jevem u petrklíče je heterostylie – různá délka tyčinek a pestíku, což zabraňuje samoopylení. Jedním z prvních květů, které se na jaře objevují v našich lesích, je hvězdnatec čemeřicový Hacquetia epipactis (fot. ).
      Hvězdnatec čemeřicový kvete v březnu, ale stává se, že ho můžeme spatřit již v druhé polovině února. Na začátku března se objevuje žlutozelené květenství na dlouhé, až 20 cm vysoké lodyze bez listů. Je to květenství a ne květ, neboť hvězdnatec patří mezi okoličnaté rostliny a tvoří typický okolík.
      Ta část rostliny, která vypadá jako plátky koruny, je falešné okvětí vytvořené ze zelených podsádek (obvykle 5-7), čili přetvořených listů. Samotný květ je velice drobný, žlutý a vyplňuje vnitřek okolíku. Listy se objevují později, jsou dlanité, na dlouhých stopkách. Hvězdnatec roste především ve vlhčích lesích, na úrodných vápenatých půdách.
      Ve volné přírodě hvězdnatec roste jenom v Evropě, a to ve dvou vzdálených, od sebe izolovaných regionech. Najdeme ho na jihu Evropy: na území východních Alp, ve Štýrsku a Korutansku v Rakousku, na území Slovinska, Chorvatska a Bosny. Severněji se s ním setkáme na Moravě, na západním konci Západních Karpat a na východním Slovensku.
      Hvězdnatec není chráněnou rostlinou, avšak pro jeho ochranu vznikly dvě přírodní rezervace – „Lasek miejski nad Puńcówką“ a „Lasek Miejski nad Olzą“. Jsou to floristické rezervace, které mají zachránit hvězdnatce, ale i les, ve kterém roste, lipovou dubohabřinu. V rezervaci nad Puňcovkou hvězdnatec roste jenom v nejjižnější části, poblíž rokle s můstkem směrem k ul. Błogocké a Puňcovky. Na cestě, kterou jsme již prošli se objevuje jen ojediněle. Hvězdnatec se prakticky vyskytuje na místech, kde roste les, který má všechny příznaky přírodního a neroste tam, kde byly stromy uměle vysázené na přelomu 19. a 20. století. Během několikaletého pozorování bylo zjištěno, že hvězdnatec, i když netoleruje přímé slunce, neroste také na místech, kde je hustý keřovitý podrost, který zastiňuje malé rostliny. Vedle hvězdnatce zde kvete (4.-5.) velice efektní lecha jarní Lathyrus vernus (fot. ). Obvykle tato rostlina vytváří 3-8 květů, které se liší barvou: od červenofialové, přes modrofialovou až po zelenomodrou. Barva záleží na věku a vývoji květů (podobně jako plicník). Jen zřídka zde můžeme potkat zapalici žluťochovitou Isopyrum thalictroides (ryc. ) s bílými, dost velkými květy (4.-5.). V této době také kvete (4.-6.) pryšec mandloňovitý Euphorbia amygdaloides (fot. ). Tato rostlina je po celý rok zelená, na jaře se na tvrdé lodyze s listy objeví rozvětvené květenství se žlutými originálními květy. Vedle pryšce mandloňovitého kvete (4.-5.) zde také pryšec sladký Euphorbia dilcis (fot. ). Celá rostlina kromě žlutavých květů je světle zelená. Pryšec vytváří bílou šťávu obsahující jed, který dráždí kůži. Poměrně často se v rezervaci vyskytuje hluchavka hajní Lamiastrum galeobdolon (ryc. ), která se podobá hluchavce bílé, má však zlatožluté květy (6.-7.). Tato rostlina může místy tvořit husté koberce.
      V této části rezervace se jen občas objeví chráněný áron východní Arum alpinum, jedna z nejoriginálnějších rostlin. Patří k zajímavějším druhům naší flóry, a proto mu věnujme více pozornosti. To co, se běžně považuje za květ, který má velice originální tvar, je ve skutečnosti květenství v toulci, dole uvnitř je červený a na hoře zelený, z něho pak roste palice. Když rozřízneme toulec, uvidíme velice zajímavé květy. Samozřejmě v rezervaci nesmíme trhat ani ničit rostliny, a proto jsme uvedli kresbu, která ukazuje průřez přes toulec s palicí. Ve spodku kolby se nachází prsten ženských květů a nad nimi mužských. Tyto květy jsou oddělené prstenem výrůstků, které vznikly z planých květů. Podobné výrůstky se nacházejí nad mužskými květy. Stavba květenství áronu je příkladem velice originální pasti. Z toulce se dostává vůně, která přitahuje hmyz, hlavně dvoukřídlý. Hmyz si sedá na vnitřní stranu toulce a jelikož tento je velice kluzký, sjíždí dovnitř, padá na dno a nemůžou se odtamtud dostat, v čemž mu brání výrůstky. Květ-past zadrží hmyz 1-2 dny. V té době dochází k dozrávání nejdříve ženských a pak mužských květů. Hmyz nechá na pestících pyl, který donesl z jiných áronů a vychází ven (po opylení výrůstky vadnou a povrch toulce se stává méně kluzký) a s další porcí pylů navštěvuje jiné květenství, aniž by si uvědomoval, že zase nakrátko bude jejich „vězněm“. Plodem áronu je červená bobule.
      Ke skupině lesních rostlin, které dost často rostou v lipové dubohabříně patří několik druhů trávy. Nejzajímavější je černýš hajní Melica nutans (ryc. ), jemná tráva, která vytváří volné chumáčky. Má charakteristické, do fialova zbarvené květenství. Podobně roste lipnice hajní Poa nemoralis (ryc. ), s úzkými stébly, charakteristicky ohnutými. Do výšky 1 m dorůstá válečka lesní Brachypodium silvaticum (ryc. ).

[12]
      Stezka nás vede podél zahrad u ul. Błogocké. Na úzkém území mezi stezkou a ploty můžeme velice často potkat zahradní rostliny, zeleninu a květy, které se v rezervaci objevují nakrátko a hynou po jedné vegetační sezóně. Zde také roste barvínek menší Vinca minor (ryc. ). Patří k rostlinám, které jsou zelené celý rok, jeho listy jsou kožovité, lodyhy se plazí. Světle modré květy (4.-5.) se vyvíjejí na lodyhách, koruna je v poupěti zkroucená. Tento druh dost často roste v zahradách a na hřbitovech, má rád stín a je to druh typický pro smíšené lesy. Několik těchto rostlin, které zde rostou, pocházejí pravděpodobně ze zahrad, ale vrátily se na své původní přírodní místo.
      V tomto fragmentu rezervace je mnoho stezek a vyšlapaných chodníků. Blízko rokle jsou patrné mezery v lesním porostu. Ve většině jde o mezery po jilmech nemocných na grafiozu. Vedle stezek a také na místech, kde rostly stromy se výborně daří rostlinám, které mají rády světlo. Máme zde co do činění s pomalou synantropizaci flóry v rezervaci, čili pronikání druhů rostlin, které doprovázejí člověka (mohou to být i vyšlapaná místa atd.). K těmto rostlinám patří třezalka tečkovaná Hypericum perforatum (ryc. ), která roste u lesních stezek. Její listy mají průhledné tečky, ve kterých se nachází nádržky se silicemi a pryskyřicemi. Má léčivé vlastnosti a používá se na nemoci zažívacího traktu jako uklidňující prostředek a na rány. Na hoře lodyhy se vyvíjejí velké žluté květy. Na okraji listů, koruny a kalicha se nacházejí tmavé žlázy s aromatickou purpurovou pryskyřicí.
      Zahrady na levé straně stezky končí. Zde je široká stezka dolů, která dochází až k můstku na Puňcovce. My však jdeme dál a vlevo máme nejvíce poničenou část rezervace. Roste zde hlavně bez černý a několik stromů. Původně se zde nacházely jilmy, které byly pro nemoc byly skácené.

[13]
      Kolem 100 m dál stezka končí u ul. Błogocké. Jdeme chodníkem směrem dolů. Zde se setkáváme s ekotonem – přechodným územím mezi dvěma biocenózami – lesní a otevřenou. Jsou zde rostliny , se kterými jsme se potkali podél tzv. horní stezky v rezervaci. Ale rostou tady i mnohé jiné jako např. čekanka obecná Cichorium intybus (fot. ) s tvrdou drsnou lodyhou. V paždích horních listů jí vyrůstají modré květy. Čekanka patří mezi typické rumištní rostliny. Kdysi se její oddenek používal místo kávy. K typickým rumištním květenám patří také slez přehlížený Malva neglecta (fot. ). Jeho listy se velice podobají slezu zahradnímu, má však menší, bledě růžové, občas skoro bílé květy (6.-10.). V létě zde kvete (7.-10.) merlík bílý Chenopodium album (ryc. ). Tato rostlina lidově nazývaná lebeda, má velice různou výšku, která se pohybuje od 20 do 200 cm. Je to typická rumištní rostlina a plevel, který doprovází člověka celá tisíciletí a objevuje se na místech, kde člověk začíná působit. Zároveň patří k jedlým rostlinám – vytváří oříšky, ze kterých se kdysi dělala mouka. Jako pokrm byla lebeda používaná již v neolitu. Zde také potkáme zlatobýl pozdní Solidago serotina (fot. ), rostlinu která pochází ze Severní Ameriky, má žluté květy (8.-10.) a potkáme ji také v rezervaci. Podél ul. Błogocké roste křídlatka japonská Reynautria japonica (fot. ) s velkými listy a tvrdými, uvnitř dutými lodyhami. Je to plevel, který pochází z východní Asie, kdysi pěstovaný, dnes rumištní rostlina.
      Existuje způsob jak se bránit tomu, aby se do rezervace dostaly nežádoucí druhy rostlin? Zajisté není metoda, která by úplně zabránila tomuto jevu, avšak můžeme se pokusit omezit místa, přes která se tyto rostliny dostanou na území rezervace. Velice banální příklad takového působení máme na ul. Błogocké. Podél hranice lesa byly posázeny stromy typické pro lipové dubohabřiny – habry a javory babyka, které v budoucnu vytvoří něco jako živý plot, nebo spíš ochranný val. Je možné, že takto vytvořená zábrana omezí vývoj nežádoucích druhů rostlin – lučních, plevele a jiných - na území rezervace.
      Ve vzdálenosti kolem 100 m od místa, kde jsme se dostali na ul. Błogockou začíná částečně zarostlá stezka, kterou se vracíme a jdeme směrem na sever. Stezka nás vede dobře vyvinutou lipovou dubohabřinou. V podrostu se dobře daří typickým lesním rostlinám, mezi které patří hvězdnatec čemeřicový. Stezka dochází k dolní stezce na úrovni můstku na Puňcovce.

[14]
      Prodloužením dolní stezky (u Puňcovky a Mlýnky) je úzká, téměř nenavštěvovaná, k Puňcovce rovnoběžná cestička. Zčásti je zarostlá, místy na ní leží převrácené stromy. Zde si můžeme prohlídnout strukturu zeminy, ploché, velice křehké skály – těšínské břidlice. Ocitneme se na okraji svahu, který místy dosahuje i několika metrů výšky. Pod svahem, v zákrutě Puňcovky se táhne zátopová terasa, terén s mladými stromky, který se už však nachází mimo rezervaci.
[15]
      Přejdeme Puňcovku a dáme se doleva. Nacházíme se na terénu s bohatou zelení, kterému se podle zvyku říká „Park pod Wałką“ (Park u Valchy). Naproti můstku, na druhé straně ulice – Aleje Łyska – se nachází památník 24 obětem, které zde byly popravené v roce 1942. Stezka jde podél Puňcovky a máme možnost pozorovat svah, na kterém roste lesík. Puňcovka dělá mírný oblouk a vytváří lužní terasu s ekologickým územím „ Luh u Puňcovky“ (Łęg nad Puńcówka“) [vid. - 16]. V tomto parku roste několik památných stromů a mnoho jiných je označených tabulkami s botanickým názvem. Stezka dochází k Aleji Łyska – naproti ní je kempink „Olza“. Stojí za to jít vpravo a podívat se na dvě urostlé lípy – památní stromy – s obvodem kmene skoro 400 cm. Také u vjezdu na kempink stojí jírovec, který má podobné rozměry. Když dojdeme k Aleji Łyska, dáme se vlevo, projdeme můstkem na Mlýnce a vlevo máme Puňcovku. Vpravo, na Mlýnce, se nachází přístav pro kajaky.

[16]
      V mladém lesíku rostou především olše šedé Alnus incana (ryc. ), které mají kolem 30 let. U samé Puňcovky vyrůstají vrby: vrba bílá (roste také v bývalé parkové části rezervace u pomníku) a vrba křehká Salix fragilis. Ojediněle zde najdeme klen jasanolistý Acer negundo (ryc. ), který pochází ze Severní Ameriky, kde roste v podobných podmínkách – na vlhkých a mokrých terénech, na březích řek a stojící vody. V podrostu spatříme: kopřivu, krabilici chlupatou a svízel přítulu Galium aparine (ryc. ), která má na listech a lodyhách drobné háčky a podobně jako čarovník nebo dvouzubec trojdílný Bidens tripartitus se jejich pomocí přenáší na srsti zvířat nebo obleční lidí do celého okolí (zoochoria, antropochoria). Na břehu Puňcovky kvete časně na jaře (3.-4.) blatouch bahenní Caltha palustris. Také v březnu zde růžově rozkvete devětsil lékařský Petasites hybridus. Jeho listy, které vyrostou až později jsou velké, ledvinovitého tvaru, sahají až do výšky 1 m a šířky několika desítek centimetrů. V podrostu, hned nad zemí, roste malá pižmovka mošusová Adoxa moschatellina (ryc. ) se zelenožlutými květy, která voní po pižmu. Semena roznášejí slimáci. V podrostu najdeme také kakost hnědočerný Geranium phaeum s hnědočervenými květy (5.-7.), který si oblíbil vlhké lesy a louky. Roste zde také opletník plotní Calystegia sepium (fot. ) s dlouhou vinoucí se lodyhou a s velkými bílými květy (7.-9.); tento druh má rád vlhká místa – houští, příkopy a břehy u vody. Velká seskupení zde tvoří křídlatka. Na tomto území se kdysi nacházel skokanský můstek, který neexistuje už od 60. let 20. století. Místo, kde se nacházela dřevěná startovací věž, rozběh a práh zarostlo a dnes je to obyčejný fragment rezervace. Na terase, kde kdysi skokani končili svůj skok se nachází lužní les – typický pro vlhká místa.
      Jelikož zde dochází k návratu lesních prvků, na základě usnesení Městské rady v Těšíně z října 1995 r. ( a pak z ledna 2003 r.) patří terén k chráněným ekologickým územím. Ekologické území je významný přírodní terén, ale ne natolik, aby byl rezervací. Na ekologickém území se zakládá taková forma ochrany, aby tento terén zachoval přírodní hodnoty. V případě luhu u Puňcovky jde o udržování celého terénu v čistotě a likvidaci polámaných stromů, které by bránily průtoku řeky.

[17]
      Záliv pro kajaky je na kanále Mlýnky a plní rekreační funkci. Má tvar prodlouženého čtyřúhelníku o délce kolem 160 m a šířce 10-40 m. Během povodně v roce 1997 byl značně poničen – byl poškozen břeh poblíž propustu a na 70 % povrchu bylo naneseno bahno a písek.
      V letech 1999-2000 za podpory ochránců přírody (Zarząd Ligi Ochrony Przyrody) bylo ze zálivu odstraněno bahno, byly zde zasazeny vodní rostliny i takové, které žijí na vlhkém terénu.
      Podél břehu rostou jírovce maďaly Aesculus hippocastanum, které mají od 300 do 450 cm obvod kmene a na druhé straně zálivu se nacházejí statné jasany ztepilé Fraxinus excelsior. Podél břehu byly zasazené: skupiny různých druhů rákosí Junkus sp., blatouch bahenní Caltha palustris, kyprej vrbice Lyhrum salicaria, kosatec žlutý Iris pseudoacorus, kosatec sibiřský Iris sibirica, puškvorec Acorus calamus a orobinec širokolistý Typha latifolia.
      Když projdeme asi 50 m, půjdeme vpravo úzkou asfaltovou cestou podél Mlýnky. Mlýnka, která má svůj začátek v Olši, pluje nejdříve dvěma koryty – podél jednoho, ve kterém je záliv pro kajaky, jsme přešli již dříve a teď jdeme podél druhého – nacházíme se tedy na území, které Mlýnka obtéká ze dvou stran. Míjíme malou budovu – starý mlýn, ve kterém byla v roce 1862 zřízena malá vodní elektrárna, která fungovala do roku 1920. Vedle mlýna existovala pila a valcha, obě poháněné vodou z Mlýnky – proto dnešní název celého terénu „U Valchy“. Asi 150 m dále se nachází brána ke sportovnímu hřišti „U Valchy“.

[18]
      Asfaltová cesta končí. Polní stezka vede dál podél Mlýnky. Za Mlýnkou, na dost strmém svahu se nachází přírodní rezervace „Městský lesík u Olše“ („Lasek Miejski nad Olzą“). Je to floristická rezervace o rozloze 3,23 ha, která vznikla na ochranu hvězdnatce čemeřicového a lipové dubohabřiny (Výhlaška Ministra Leśnictwa i Przemysłu Drzewnego – Monitor Polski č. 84 z r. 1961, poz. 352).
      Zde je větší rostlinné bohatství než v rezervaci u Puňcovky. Najdeme tady rostlinu typickou pro tento druh lesa- svízel přítula Galium schultesii s modrozelenou barvou listů a lodyhy. Rostou zde chráněné rostliny mj.: konvalinka jarní Convallaria maialis (ryc. ) a mařinka vonná Galium odoratum (Asperula odorata – fot. ), jaterník trojlaločný Hepatica nobilis (fot. ) s modrými květy a trojlaločnými listy (latinský název Hepatica upozorňuje, že tato rostlina patří ke skupině bylinek, které se používají při léčbě jater) a malá, bíle kvetoucí konvalinka dvoulistá Maianthemum bifolium (fot. ). K léčivým rostlinám patří kyčelnice cibulkonosná Dentaria bulbifera (ryc. ) s růžovými květy (5.-6.). Najdeme zde i šťavel kyselý Oxalis acetosella (fot. ) - populární rostlina s bílými květy a listy, které se podobají jeteli. Tato rostlina obsahuje kyselinu šťavelovou, a proto má kyselou chuť; kdysi byla používána do salátů místo octu. K nejzajímavějším rostlinám v této rezervaci patří měsíčnice vytrvalá Lunaria redivita (fot. ) - je to urostlá rostlina se srdcovitými listy, růžovými (někdy bílými) květy, které jemně voní. Měsíčnice má charakteristické plody – velké eliptické lusky se semeny ledvinovitého tvaru. Zahradní druhy mají stříbrné kulaté lusky a často jsou používány jako ozdoba sušených kytic. Po stromech se pnou různé druhy břečťanů – některé kvetou. Na březích Olše a Mlýnky můžeme vidět velkou efektní netýkavku Royleovu Impatiens roylei (fot. ) s tmavě červenými listy, která pochází z Himálají. Původně byla dovezena jako okrasná rostlina, dnes je planá.
      V této rezervaci roste také hvězdnatec čemeřicový, ale jen velice zřídka. Naopak dost často zde potkáme árona plamatého.
      Tato rezervace má jen jednu zarostlou stezku. Díky tomu je málo navštěvovaná a nesetkáme se zde se synantropními druhy rostlin. Velikým nebezpečím je však blízkost sídliště rodinných domků. Nejlepší přírodní podmínky jsou v nedostupných částech bezprostředně u Olše.