[1]
      Rezervace „Kopce“ leží v severozápadní části Těšínské pahorkatiny. V panorámě dominují orná pole a řada malých lesnatých území. Z bývalých lesů zůstaly jen rozptýlené lesní porosty nebo malé lesíky na vlhkých půdách a bučiny, v dolinách potoků a řek pak malé kousky olšových lesů. Rostlinstvo na Těšínské pahorkatině se během staletí, kdy docházelo k intenzivnímu hospodářskému působení člověka, velice změnilo. Došlo k velmi rozsáhlému odlesnění na územích s úrodnou půdou. Pozůstatky lesů se dochovaly jen na nepřístupných místech nebo na terénech nevhodných k pěstovaní zemědělských plodin. Rostou na stráních, na strmých svazích podél potoků a řek, na místech, která jsou časově zaplavovány. Nejkrásnější a nejlíp dochované fragmenty lesů se dnes nacházejí pod ochranou jako přírodní rezervace, k nim také patří mj. rezervace „Kopce“ v Těšíně.
      Od jižní strany k rezervaci přiléhají louky, na kterých se dnes nachází motokrosová dráha. Louky z Těšínské pahorkatině vznikly kácením lesů pod pastviny. Původně se zde objevovaly jen zřídka a zabíraly malý povrch. Teprve člověk začal vytvářet veliké plochy luk a co se s tím spojuje, začal pěstovat rostliny a chovat zvířat, které žijí na loukách.
      Trasa přírodní stezky vede dvěma velice různými prostředími: lesem a loukami; umožňuje také poznání jistého množství rostlin a zvířat, které jsou spojené s vodním prostředím.
      Zároveň stezka vede dvěma chráněnými oblastmi – rezervací a ekologickým polem. Úkolem ochrany přírody je péče o bohatství a různorodost rostlin a zvířat a ochrana jejich přírodního prostředí a ekologických systémů. Nejhodnotnější přírodní území se vymezí a jeho ochrana je zajištěna legislativními prostředky. Základní kategorií chráněného území je rezervace. Obvykle jde o území malého nebo středního rozsahu, kde se ještě příroda dochovala ve své původních vzhledu, kde působení člověka nezpůsobilo větší ztráty a škody. V rezervaci může být chráněná celá příroda nebo jen její jednotlivé elementy. Na území, které je pod ochranou rezervace platí určité předpisy – v některých případech dokonce je zákaz jakékoliv ingerence člověka do přírody a zákaz vstupu na území rezervace pro turisty, celé území se řídí svými přírodními zákony – jde o tzv. přísnou přírodní rezervaci. V jiných případech se určuje rozsah působení člověka, které umožní údržbu přírodních hodnot území. V tomto případě jde o částečnou rezervaci. V částečných rezervacích se může např. provádět omezenou lesní výrobu a nejčastěji tento typ rezervace je přístupný pro návštěvníky. Rezervace „Kopce“ patří ke skupině částečných rezervací, a proto můžeme vcházet na její území a prohlédnout si rostliny a zvířata, které zde žijí.
      Prohlídku rezervace „Kopce“ a procházku přírodní stezkou začneme u dost strmého svahu (fot. ), vedle rokle, ve které pluje malý potok. K tomuto místu se dostaneme od Marklovic, od ulice Frysztacké, když přejdeme kolejiště a vlevo zůstane ul. Leśná. Staneme u potoka, kde začíná několik stezek.
      Rezervace „Kopce“ vznikla v roce 1954 (Monitor Polski 1954, č. A-1, poz. 21) na území o povrchu 14,77 ha k ochráně částí přírodních smíšených lesů s hvězdnatcem čemeřicovým Hacquetia epipactis (fot. ).
      Stezky, které vycházejí z tohoto místa vedou buď přes rezervaci nebo podél její hranice. Jedna z nich, která vede vpravo podél svahu, okrajem lesa (západní hranicí lesa), směrem k budovám čistírny odpadních vod a k hraničnímu přechodu, nás zavede ke skalkám z těšínských vápenců. Skalka, kterou kdysi podemílala Olše vytvořila strmý západní svah (fot. ). U její podnože rostou vysoké stromy , které částečně zakrývají krásný výhled na skalní svah. Cestou můžeme spatřit áron východní Arum alpinum (fot. ), chráněnou rostlinu.
      Áron východní patří k zajímavějším druhům v naší flóře. A proto věnujme mu více pozornosti. To co se běžně považuje za květ, který má velice originální tvar, je ve skutečnosti květenství v toulci, dole uvnitř je červený a na hoře zelený, ze kterého roste palice. Když rozřízneme toulec, uvidíme velice zajímavé květy. Samozřejmě v rezervaci nesmíme trhat ani ničit rostliny, a proto jsme uvedli kresbu, která ukazuje průřez přes toulec s palicí. Ve spodku kolby se nachází prsten ženských květů a nad nimi mužských. Tyto květy jsou oddělené prstenem výrůstků, které vznikly z planých květů. Podobné výrůstky se nacházejí nad mužskými květy. Stavba květenství áronu je příkladem velice originální pasti. Z toulce se dostává vůně, která přitahuje hmyz, hlavně dvoukřídlí. Hmyz si sedá na vnitřní straně toulce a jelikož ten je velice kluzký, sjíždí dovnitř, padá na dno a nemůžou se odtamtud dostat, v čem mu brání výrůstky. Květ-past zadrží hmyz 1-2 dny. V té době dochází k dozrávání nejdříve ženských a pak mužských květů. Hmyz nechá na pestících pyl, který donesl z jiných áronů a vychází venku (po opylení výrůstky vadnou a povrch toulce se stává méně kluzký) a s další porcí pylů navštěvuje jiné květenství, aniž by si uvědomoval, že zase nakrátko bude jejich „vězněm“. Plodem áronu je červená bobule.

[2]
      Stezka nás přivede na strmý a vysoký svah, na kterém především rostou buky a habry. V podrostu kvetou časně na jaře: bílá sasanka hajní Anemone nemorosa (fot. ), nenápadně bažanka Mercurialis perennis (ryc. ) a občas sněženka Galanthus nivalis (fot. ). Její listy jsou k nerozeznání od prvních, ještě úzkých listů medvědího česneku Allium ursinum (fot. ), který se snaží co nejrychleji dobýt pro sebe co nejvíce místa. Na vlhčejších místech, u pramene a také na svazích rokle rozkvetou žluté květy pryskyřníku Ranunculus ficaria (= Ficaria verna) (ryc. ). Skoro v tutéž dobu kvete kokořík mnohokvětý Polygonatum multiflorum (fot. ).
      Na samém okraji lesa, u stezky, můžeme spatřit skupinky žlutě-zelených rostlinek hvězdnatce čemeřicového, lidově nazývaného těšínské kvítko Hacquetia epipactis (fot. ). Tato rezervace byla vytvořena mj. pravě pro tuto rostlinu, která patří k velice zajímavým, jen zřídka se objevujícím exemplářům v polské flóře. Hvězdnatec čemeřicový kvete časně na jaře, jako jedna z prvních rostlin. Již na začátku března se objevuje žlutozelené květenství na dlouhé, až 20 cm vysoké, lodyžce bez listů. Je to květenství a ne květ, neboť hvězdnatec patří mezi okoličnaté rostliny a tvoří typický baldachýn.
      Ta část rostliny, která vypadá jako plátek koruny, je falešné okvětí vytvořené ze zelených podsádek (obvykle 5-7), čili přetvořených listů. Samotný květ je velice drobný, žlutý a vyplňují vnitřek baldachýnu. Listy se objevují později, jsou dlanité, na dlouhých stopkách. Nepatrné plody se objeví teprve v červnu. Hvězdnatec roste především ve vlhčích lesích, na úrodných, vápenatých půdách. Na Těšínském Slezsku se vyskytuje na několika místech: v těšínské rezervaci „Lasek Miejski nad Puńcówką“ a „Lasek Miejski nad Olzą", Roste také v Javořince, v Rozumkach u Głubczyc na Opolském Slezsku, v Mogilanach u Krakova a ojediněle na Lubelské vysočině.
      Krásnou legendu o původu teto květiny napsal Gustaw Morcinek ve své knize “Těšínsko”: Těšínské kvítko se k nám dostalo odněkud z Alp a jeho semena zde zřejmě přinesli rakouští vojáci generála Devagy, když obléhali těšínský zámek během třicetileté války v roce 1647. V zámku seděli Švédové, a proto vznikla tato romantická legenda o tom, že kvítko pochází odněkud ze Švédska. Nějaký švédský voják byl těžce raněn a umíral v sedlácké chalupě u Těšína. Do vojáka se zamilovala sedlákova dcera, a když její milý zemřel, sundala z jeho krku pytlík se švédskou hlínou a vysypala ji na vojákův hrob. Spolu s hlínou se na hrob dostaly semínka kvítka. Na jaře se objevily hned po sněženkách bledě zelené kvítka, které nikdo neznal. Lidé je začali nazývat těšínské kvítko, protože rostlo u Těšína. Z časem se rozmnožilo v trojúhelníku mezi Těšínem, Skočovem a Ustroněm“. Samozřejmě legenda je velice pěkná a romantická, i když ne zcela logická. Pravda, jak to často s legendami bývá, je trochu jiná. Hvězdnatec čemeřicový v Evropě roste jenom na dvou místech, v oddělených od sebe střediscích. Hlavní – jižní, ke kterému patří Alpy, Štýrsko a Korutansko v Rakousku, Slovinsko, Chorvatsko a sahá až do Bosny. Severní středisko má svoje centrum na Moravě, v západní části západních Karpat a přes Moravskou bránu sahá až na Těšínskou pahorkatinu a Opolské Slezsko v Polsku.
      Je zajímavé, že hvězdnatec vůbec neroste ve Švédsku – odkud se tedy vzala tato legenda? Je také jisté, že semena této rostliny nepřinesli do Těšína rakouští vojáci, neboť rostla již tady několik tisíc let před třicetiletou válkou.
      Svůj latinský název – Hacquetia epipactis – dostala na počest Baltazara Hacqueta, francouzského doktora a přírodovědce, který v létech 1787-1810 přednášel na universitě ve Lvově a pak v Krakově (jako první prošel celé Karpaty od východu až na západ a své poznatky sepsal ve čtyřech svazcích díla, které je prvním tak bohatým a kompletním zpracováním o Karpatech). V roce 1790 Necker uznal tuto rostlinu jako odlišný druh a dal jí latinský název. Ještě na začátku 19. století byl používán název Dondia epipactis a Dondisia epipactis na počest Giacoma de Dondi.
      Polský název „cieszynianka-těšínské kvítko”, který se na Těšínsku obecně používá, navrhl jako botanický název v roce 1924 Kazimierz Simm, profesor těšínské Vyšší zemědělské školy. „Křestní otec” těšínského kvítka chtěl tímto zdůraznit, že právě výskyt v okolí Těšína je nejhojnější v Polsku.
      Od začátku stezky naší pozornost přitahují vysoké buky Fagus Solvatica (fot. ) se stříbrně šedou kůrou. Hladké pni dosahují několik a občas více než 20 metrů. Buky zde v rezervaci nalézají výborné podmínky, o čem svědčí jejich bujnost a expanse – v několikaletých odstupech mají veliké množství plodů. Číška plodů s měkkými ostny na podzim vadne, otevírá se a z prostředka se vysypou dvě nažky zvané bukvice. Z nich na jaře vyrostou mladé rostliny s velikými, ledvinovitými dělohami (fot. ). Buky zvlášť krásně vypadají na jaře, když mladé listy mají světle zelenou barvu a na jejich okrajích můžeme vidět jemné bílé chmýří.
      Pod buky, na břehu úžlabiny, časně z jara kvetou lany červenofialových kyčelnic žlaznatých Dentaria glandulosa (fot. ). Je to charakteristická a vůdčí rostlina pro karpatskou bučinu. V rezervaci kyčelnice žlaznatá roste na zastíněných svazích strže a tato rostlina rozhoduje o tom, že tuto část strže řádíme k úrodné karpatské bučině Dentario glandulosae – Fagetum. V bučině kromě buku lesního rostou: javor klen Acer pseudoplatanus (fot. ), lípa malolistá Tilia cirdata (ryc. ) a jasan ztepilý Fraxinus excelsior (ryc. ). V podrostu časně z jara kvete: hrachor jarní Lathytus vernus (fot. ) a dymnivka plná Corydalis solida (ryc. ) a později kopytník Asarum europaem. Jeho nenápadné zelonohnědé květy rostou na krátkých odnožích, přímo nad zemí. Je třeba odsunout ledvinovité listy, pod kterými se skrývají zvonkovité květy (fot. ). Vydávají slabý zápach hnijícího masa, a proto jsou opylovány mouchami.
      Pozdě na jaře rezervaci se nese intenzivní vůně. To kvete medvědí česnek (fot. ). Česnek tvoří opravdové lany na svazích strže a na vlhčích místech vrchoviny. U stezky roste také bršlice kozí noha Aegopodium podagraria (ryc. ) a krabilice mámivá Chaerophyllum temulum, která v letě bude dominovat v lesním podrostu.
      Stezka odchází od svahu strže, odbočuje na jih a vede skoro rovným terénem. Dojdeme k místu, kde od hlavní stezky odchází skoro neviditelná cestička vlevo a po několika desítkách metrů sestupuje na dno hlavní strže v rezervaci [3].

[3]
      V jižním svahu hlavní strže, která přetíná rezervaci „Kopce“ se nachází jeskyně zvaná „Ondráškova díra“, zbojníka, který žil na začátku 18. století a údajně na tomto místě mě jednu ze svých skrýší. Ve skutečnosti jde o fragment staré chodby, která vznikla během těžby těšínitu.
      Těšínské vápence, které tvoří základy Těšínské pahorkatiny vznikly jako mořské usazeniny ve spodní křídě, před 140 mil. let. V této době na zemi docházelo k velice aktivní činnosti podmořských vulkánů a s jejich aktivitou se spojuje výskyt na Těšínské pahorkatině vyvřelé horniny zvané těšínit, která vznikla ze žhavého tekutého magmatu, který se v podobě žilek dostal mezi vápencové skály. Poprvé ho popsal Ludvík Hohenegger v roce 1861 a v 19. století byl exploatován mj. na území Boguszowic (Bohušovice).

[4]
      Když půjdeme hlavní stezkou na severovýchod, vejdeme do tzv. subkontinentálního lesa Tilio-Carpinetum. Většinou zde rostou: habr obecný Carpinus betulus (fot. ) a lípa malolistá. Habr dorůstá do výšky 20 m. Má světle šedou, hladkou kůru, listy jsou podélné a lehce zvlněné, trochu se podobají bukovým listům, liší se „pilovitě ozubeným“ okrajem. Habr má rád stinná místa, roste pod větvemi vysokých stromů, které mají rády světlo. Na našem území patří ke stromům, které dlouhodobě nejlépe snášejí stín. Lípy dorůstají do výšky 25 m, mají drobné listy o délce 3-6 cm, skoro kulaté, srdcovité, na povrchu zářivě zelené, spodní část má modravý odstín a v koutech žilek se nacházejí zrzavé chumáčky. Javor mléč Acer platanoides (fot. ) roste do výšky 25 m a patří k častým v rezervaci. Má 5-7 laločnaté vstřícné listy. Plody srůstají ve dvounážky a spolu s křídly nažek mají kolem 6 cm délky. Můžeme ho poznat po deskovitě se olupující kůře (fot. ). Ve vlhčí části lesa roste javor babyka Acer campestre (fot. ). Má 3-5 laločné listy a liší se od javoru mleče nejen listy, ale také borkou, která má podélné praskliny. Obvykle tento druh tvoří keře, avšak na jihu Polska, zvlášť pak na Těšínské pahorkatině dorůstá do větších rozměrů, mj. na hoře Tuł roste krásná alej těchto památných stromů.
      Kromě těchto stromů se občas objevují : dub letní Quercus robur (ryc. ) a jasan, ojediněle zde roste třešeň ptačí Prunus avium, jilm horský Ulma scabra (ryc. ) a z jehličnanů je zde uměle vysazen modřín evropský Larix europaea a rostou zde poslední exempláře smrku ztepilého Picea excelsa, který se pravděpodobně nemůže ubránit znečištění ovzduší nad Těšínem. V tomto lese, podobně jako v bučině, rostou i tyto keře: bez černý Sambucus nigra, líska Corylus avellana (ryc. ), hloh – jedno- Crategus monogyna a dvousemenný Crategus oxyacantha (ryc. ), rybíz Ribes grossularia a kalina obecná Viburnum opulus (fot. ). Podrost v tomto lese se ze začátku prakticky neliší od podrostu v bučině. Roste zde medvědí česnek, bažanka vytrvalá, kopytník evropský, hrachor, hvězdnatec čemeřicový a ještě nezmíněná mařinka vonná Galium odoratum (=Asperula odorata) (fot. ), která zde tvoří krásné lany, velice efektní v období květenství. Blíže jižní části rezervace, čili poblíž luk, se objevuje svízel přítula Galium schultesi. Časně z jara zde modře kvete jaterník trojlaločný Hepatica nobilis (fot. ), růžově a modrofialkově plicník tmavý Pulmonaria obsura a trochu později žlutě kvete kostival hlíznatý Symphytum tuberosum (fot. ) a pitulník žlutý Lamiastrum galeobdolon (= Galeobdolon luteum). Občas zde můžeme spatřit rostlinu s nezvyklým květem vraní oko čtyřlisté Paris quadrifolia (fot. ) a na vlhčích místech roste pryskyřník Ranunculus lanuginosus (ryc. ).
      Od června nebo začátku července až do konce října kvetou: šalvěj Salvia glutinosa, čistec lesní Stachys silvatica (ryc. ), zvonek kopřivolistý Campanula trachelium a čarovník obecný Circea lutetiana (ryc. ).
      Pozdě v letě a časně na podzim podrost mění svůj vzhled, objevuje se více krabilice, kopřiv Urtica dioica, netýkavek Impatiens noli-tangere (ryc. ) a drobnokvětých Impatiens parviflora (ryc. ). Ke kalhotám se nám chytají plody žindavky evropské Sanicula europaea (ryc. ) - rostliny, která se po odkvětu podobá hvězdnatci. Jenom lany bažanky se skoro nemění. Na listech stromů, hlavně javoru, se objevují různé skvrny a díry po hmyzu.
       Na území celé rezervace jsou chráněné mj. i tyto druhy rostlin: břečťan popínavý Hedera helix (fot. ), občas zde roste lýkovec jedovatý Daphne mezereum (fot. ), hlístník hvízdák Neotia nidusavis (fot. ). Pod částečnou ochranou jsou: konvalinka Convallaria majalis (ryc. ), prvosenka vyšší Primula elatior (fot. ) a Primula veris, barvínek menší Vinca minor (ryc. ), kopytník evropský, mařinka vonná, Fragula alnus.

[5]
      Hlavní stezka, která vede přes rezervaci nás zavede k dvěma ulicím a vlastně ke dvěma polním cestám – ulici Dzika a Gajowa. Z tohoto místa je krásný výhled na celé okolí.

[6]
      Odcházíme od hlavní stezky a vydáme se méně frekventovanou trasou doleva a dojdeme k okraji lesa, poblíž sloupu vysokého napětí. Před námi se nachází ekologické pole „Louky na Kopcích“. Když staneme na okraji rezervace, spatříme panorama Těšína a Českého Těšína, v pozadí Moravskoslezské Beskydy a před námi louky se stopy motokrosové tratě. Tyto louky už skoro 20 let nejsou intenzivně zemědělsky obhospodařovány. Jsou zde ještě viditelné meze, které kdysi oddělovaly tři terasovitá zemědělská pole. Meze a strmé svahy patřily k jediný místům, na kterých rostly teplomilné rostliny, kterým se výborně dařilo na rendzině.
      I když toto území bylo od poloviny 70. let využíváno jako motokrosová trať, nepřestalo mnohé přírodovědce udivovat pestrostí vzácných a zajímavých rostlin a zvířat.
      V roce 1995 na příkaz Městského úřadu v Těšíně byl proveden komplexní floristický a faunistický výzkum. Výsledky těchto průzkumu přispěly k tomu, že autoři zpracování přišli s nabídkou vytvoření na tomto území ekologického pole, které zachrání bohatou flóru a faunu na tomto terénu. Usnesením Městské rady v Těšíně ze dne 26. října 1995 na území o povrchu 18,0898 ha byl vytvořen ekologický terén „Louky na Kopcích“. Na severu „Louky“ hraničí s lesem v rezervaci „Kopce“, severovýchodní hranici vyznačuje sloup vysokého napětí poblíž ulice Gajowa, dále hranice vede podél ul. Dzika a asi 400 m dále klesá po svahu na západ. Od skladiště odpadů a plotu čistírny hranice ekologického pole se přesouvá na sever k rezervaci „Kopce“.
      Než opustíme kraj lesa a půjdeme na procházku po loukách, měli bychom se pozorně podívat na rostliny, které zde rostou v úzkém, několik metrů široké pásu, který odděluje les od louky.
      Pod elektrickým vedením v posledních létech alespoň dvakrát byl vysekán porost a tímto odhalen lesní podrost. Je to drastický zákrok, avšak nutný pro bezpečnost a předpisy, které si vyžadují odstranění stromů zpod vedení vysokého napětí. Odhalení podrostu vytvořilo nové podmínky pro rostliny: jedné – světlomilné – se prudce vyvíjejí, jiné – teplomilné – se ztrácejí. Avšak teprve po několika létech bude možné zhodnotit změny ve flóře na tomto odkrytém pásu.
      Na území ekologického pole „Łąki na Kopcach“ nebyl vyznačen průběh přírodní stezky. Vyplácí se obejit celý terén, třebas po motokrosové trati (fot. ). Nejzajímavější fragmenty louky leží v jihovýchodní části, dost strmé strání u ulice Dziká a v severozápadní části, u rezervace „Kopce“. Prohlídku můžeme zakončit u malého rybníka, v jihozápadní části, poblíž obecního skladiště odpadku.
      Na území „Louky na kopcích“ se setkáme s několika skupinami rostlin. Převládají zde ovsíkové louky, bylinné rostliny a suchomilné trávníky. Kromě typických lučních rostlin rostou tady i keře, dokonce také malé lesíky se stejnými rostlinami , jako v rezervaci „Kopce“. Na vlhčejších místech se objevují bahenní rostliny a v rybníku jsou typické vodní rostliny.
      Na území, na kterém se už dlouho kosí tráva, rostou rostliny s rodu ovsíků Arrhenatheretum medioeuropaeum. Převládá tady ovsíř Arrhenatheretum elatium (ryc. ) a trojštět žlutavý Trisetum flavescens, dost často zde roste sveřep vzpřímený Bromus erectus (ryc. ) a na podzim kvete ocún podzimní Colchicum autumnale (fot. ), chráněná rostlina. Na místech, kde je více slunce se ovsíkové louky mění na suchomilné trávníky. Zde rostou: sveřep vzpřímený, šalvěj přeslenitá Salvia verticillata, voskovka menší Cerinthe minor, chráněná zeměžluč okolíkatá Centaurium erythraea subsp. Erythraea (fot. ), válečka prapořitá Brachypodium piennatum (ryc. ) a hořec křížatý Gentiana cruciata (fot. ).
      Podobné rostliny můžeme potkat na motokrosové trati. V místech, kde kola motorek odkrývají zeminu, se objevují ve větším počtu, než kde jinde skupiny řídkých rostlin: zeměžluč okolíkatá, vítod ostrokřídlý Polygala oxyptera, kozlík zoubkovaný Valerianell dentata, chráněná pupava bezlodyžná Carlina acaulis (fot. ), pryšec drobný Euphorbia exigua a pryšec chvojka Euphorbia cyparissias (fot. ), chráněná jehlice trnitá Ononis spinosa a vičebec ligrus Onobrychis viciaefolia. Jsou to dost nízké rostliny, ale vyžadují mnoho světla, a proto nemají šanci přežit mezi vysokými rostlinami, např. na loukách.
      Bylinky ze třídy Trifolio-Geranietea anguinei rostou především na malých pásech bývalých mezí. Zde roste řepík lékařský agriminia eupatoria (ryc. ), čičorka pestrá Corolla varia (ryc. ), Origanum vulgare dobromysl obecná (fot. ), chráněný orlíček obecný Aquilegia vulgaris (fot. ) a jiné. Na vlhčím terénu roste přeslička obrovská Equisetum telmateia (fot. ) - rostlina chráněná, zde dost častá. Velice zajímavé je stanoviště kozince Astragalus cicer, který zde tvoří lan o ploše 20 m2.
      Keře a nevelké lesíky rostou hlavně na starých mezích. Jsou to hlavně keře: kaliny obecné, javoru babyky, trnka obecná prunus spinosa a jiné. Můžeme se zde setkat se stromy, které obyčejně rostou ve smíšených lesích, bučinách, vlhkých lesích.
      K ekologickým polím patří také les, který přiléhá k loukám na jižní straně. Velice se podobá lesu v rezervaci „Kopce“. Rostou zde všechny druhy rostlin jako v rezervaci, kromě hvězdnatce čemeřicového,
      Na ekologickém území „Louky na Kopcích“ bylo zjištěno skoro 40 druhů velice vzácných nebo v Polsku chráněných rostlin.
      Udržení dosavadního stavu na loukách je dost těžké. Luční porost (ne lesní) patří k polopřírodnímu. Svůj vzhled vděčí pravidelné pastvě dobytka nebo kosení, co brání vzniku lesa. Také kola motorek již několik let likvidují vyšší rostliny. Kdybychom ponechali celé území bez vlivu člověka, velice rychle by zde začaly růst keře a později stromy. Je možné, že za několik desítek let na celé území by se vrátil les.
      Další využívání terénu pro motokrosový sport, jízdy na horských kolech a jiné sportovní akce, jako např. orientační běhy, by nemělo udělat větší škody zdejší přírodě. Samozřejmě je třeba dbát, aby tyto akce nebyly moc časté a byly dochovány jisté podmínky, jako např. Na místech, na kterých rostou chráněné rostliny nebo jsou nějak jinak vzácné, by neměl být intenzivní provoz. Můžeme říct, že dosavadní využití prospívá tomuto místu a je podmínkou existence ekologických polí „Louky na Kopcích“ s jejích přírodním bohatstvím.
      Na tomto příkladě vidíme, že ne vždy chránit znamená nechat v klidu. Ba naopak, někdy je třeba „využívat“, aby se mohlo chránit přírodní krásy. I když dnešní využití (pastviny, motokros, jízdy na horských kolech) vypadá jako barbarské ničení přírody, v našem případě jde o vhodnou ochranu přírody, co vypadá dost paradoxně.

[7]
      Na konec se podíváme na malý rybník. I když je umělý a vznikl před nedávnem, žijí v něm některé druhy vodních rostlin. Roste zde orobinec úzkolistý Typha angustifolia (fot. ), bahnička Eleocharis palustris, svízel Galium palustre a žabník vodní Alisma plantago-aquatica (ryc. ). V rybníku, v hloubce 0,4 m roste mnohobuněční řasa Chara fragilis, která vytváří charakteristickou podvodní „louku“.
      Tento malý rybník uprostřed lesní a luční přírody je místem množení několika druhů obojživelníků žijících na tomto území.