Dnešní vědomosti na téma prehistorického a středověkého osídlení Těšínského Slezska jsou poměrně skromné. Týká se to stejně tak průzkumu terénu, jak výzkumu registrovaných lokalit. Tato situace způsobuje, že mnoho otázek na téma osídlení zůstává ještě nezodpověděných. Nesporný vliv na obraz osídlení tohoto terénu mají fyziografické podmínky. Dominující horské a podhorské terény s dost těžkými klimatickými podmínkami /větší množství srážek, kratší období vegetace/ a těžká k obdělávání půda, omezovaly osídlení. Nemalý význam v osídlovacím procesu měla zeměpisná poloha na severovýchodním a severním předpolí hlavních „transkarpackých“ přechodů – Moravské brány a Jablunkovského průsmyku. Přemisťování skupin lidí těmito přírodními přechody, v tom také lupičských výprav, mohlo mít destabilizační vliv na trvalost osídlení na tomto terénu. I přes to dosavadní archeologické výzkumy prokázaly, že v prehistorickém období lidé zde pobývali nejen krátkodobě, ale existovaly trvalé osady, které vznikaly na místech, které nejlíp vyhovovaly potřebám tehdejšího člověka.
      K takovým místům patřilo mj. území dnešního Těšína s Zámeckým vrchem v čele. Zámecký vrch spolu s dochovanými do dneška zbytky středověkého zámku je přírodním obranným vyvýšením, který připomíná komolý kužel se strmými svahy ležící na pravém břehu řeky Olše a jejím malým přítoku Bobrovce. Hřbet vrchu o výšce 300 m n.m. tvoří těšínské vápence. Nejstarší doposud zjištěné stopy člověka na Zámeckém vrchu, v podobě kamenného nářadí – ostří-hroty, pocházející z období horního paleolitu /38-24 tis. let p.n.l./. Na tomto základě připouštíme na Zámeckém vrchu existenci sídla zběracko-loveckého kmene, které při lovu na mamuty a soby pronikalo na studená stepní území. Ochlazení klima způsobilo, že se tito lidé přemístili na východ Evropy. Během dalších několika tisíci let Zámecký vrch pravděpodobně nebyl osídlen, o čem svědčí chybějící jakékoliv materiální svědectví působení člověka. Z tohoto období však máme jen málo archeologických stanovisek na území Těšínského Slezska. Patří k nim mj. stanoviska z konce paleolitu /12-8 tis. let p.n.l./ Jaworze 8a (Javoře), Jaworze 10 nebo Ochaby 1 a z mezolitu – střední doba kamenná /8-5 tis. let p.n.l./. Nemůže však vyloučit, že i na Zámeckém vrchu existovalo byť krátkodobě lidské sídlo. Jen částečný archeologický výzkum Zámeckého vrchu a zničení nejstarších vrstev mladšími, hlavně středověkými stavbami, nedovolují nám zcela vyloučit možnost osídlení v tak dlouhý období. Podobně se situace jeví v období neolitu – mladší doba kamenná /5-2,3 tis. let p.n.l./. Rozšiřuje se tehdy zemědělství a chov zvířat, co zapříčinilo vznik trvalých osídlení /sídla s obytnými a hospodářskými účely/. V posledních létech takové sídlo bylo nalezeno a prozkoumáno v Těšíně – Krasné. Také v tomto případě nemůžeme vyloučit existenci osady na Zámeckém vrchu, o to víc, že v těšínském Muzeu se nacházejí fotografie dvou fragmentů neolitické keramiky pocházející z Zámeckého vrchu. Bohužel, chybí samotné objekty. Oživení v osídlování na území Těšínska a samotného Těšína je zřetelné ke konci doby bronzové /V období bronzové epochy 900-700 let p.n.l./ a raném období železa /halštát 700-400 let p.n.l./. Byly registrována sídla na úpatí Beskyd. Patří k nim vedle Chotěbuze-Podobory, Międzyświecie (Mezisvětí) v obcí Skoczów (Skočov) také Zámecký vrch v Těšíně. Archeologický výzkum z 40. a 50. let 20. století prokázal zde přítomnost lužické kultury – hlavně keramický materiál. Není vyloučeno, že tato kultura zde přetrvává i v dalším období – latenském nebo předřímském /400 let p.n.l. do začátku naší éry/. Na území Západní a Střední Evropy dominují v tomto období starověcí Keltové, kteří během svého putování osídlují také části jižního Polska. Také na Zámecké vrchu se setkáváme ze zbytky obranného sídla spojeného s keltským kmenem Kotinů. Dominuje zde archeologický materiál v podobě grafitové keramiky o formách a ornamentice typické pro kelty, točené na hrnčířském kole nebo lepené ručně. K výjimečným nálezům patří zlatá keltska mince, skleněný korálek a slévačská lžíce. Pro své specifické znaky, které tuto kulturu charakterizují, byla nazvána puchovskou kulturou od stanoviště v Puchově na území Slovenska. Vznikla přes spojení elementů keltské kultury s místními tradicemi lužické kultury. Období starověkého osídlení uzavírá jen málo materiálu spojeného s římským obdobím. Období římské /začátek našeho letopočtu do období kolem roku 375/ je reprezentováno na území Těšínska hlavně roztroušenými nálezy minci z období římského císařství, co ukazuje průběh tehdejších obchodních cest.
      V 6. a 7. století n.l. dochází k přílivu a osídlení území Střední a Jižní Evropy Slovany. Na teritoriu Těšínského Slezska žili Slované Golęszyce zařazení do skupiny slezských kmenů.
      Nejstarší slovanské obranné sídla zvané hradiska na území T욏ínského Slezska se nacházejí v Chotěbuzi-Podoboře vzdálené od Těšína kolem 5 km a v Międzyświeci u Skočova. Hradišti v Podoboře se do dnes říká „Starý Těšín“ nebo „T욏ínisko“. Ke konci 9. století ho zničily nájezdy vládce Velkomoravské říše Svatopluka. V Těšíně na Zámeckém vrchu vzniká nové hradiště spojené s tvořením základů pro vznik slovanského státu prvních Piastovců. V 11. století během války o slezské teritoria mezi Polskem a Čechami, došlo k rozdělení bývalého teritoria Golęszyců. Těšínské Slezsko se nalezlo na území Polska, na samé hranici. Těšínské hradiště se stalo sídlem, vysoko postavené v tehdejší vládní hierarchii státu, kastelánie a plnilo tuto funkci až do doby vzniku knížectví těšínského ve 13. století. S tímto obdobím se spojuje stavba gotického knížecího hradu, ze kterého do dneška zůstaly fragmenty hradeb, věže a jediný v Polsku románský kostel – rotunda s západní emporou. V raně středověkém období na východní straně se rozvinulo podhradí, které bylo základem pro vývoj středověkého města Těšína.