Piastovske obdobi - víc informace
Město Těšín se rozvinulo z podhradí u zámeckého vrchu a na začátku 13. století získalo lvovská (Śląski Lwówek) městská práva. Název Těšín se poprvé objevuje v roce 1155. Po vzniku nezávislého knížectví těšínského roku 1290 se město nadále vyvíjelo. V listinách Měška I., zakladatele těšínského knížectví se nacházejí tyto zmínky „našich těšínských měšťanech“, což dokazuje, že Těšín podléhal těšínským knížatům.
Centrum města se původně nacházelo v okolí dnešního Divadelního náměstí (Plac teatralny). Zde byl postaven farní kostel, který sloužil především obyvatelům města na rozdíl od rotundy sv. Mikuláše na zámku. Připomenutí o těšínském faráři Pavlovi pochází z roku 1332, kostel byl jistě starší. Z téhož roku pocházejí informace o učiteli, což dokazuje, že ve městě už tehdy byly školy, nebo spíš kostelní školky. Ve 2. polovině 13. století byl založen dominikánský klášter, pozdější pohřebiště těšínských Piastovců. Řád dominikánů na údržbu kláštera obdržel od knížete m.j. vesnici Mnisztwo. Druhý klášter – františkánů vznikl v roce 1475 a jeho sídlo se nacházelo na Fryštackém předměstí, nad říčkou Bobrovkou. V roce 1374 město obdrželo magdeburské právo a privilegia knížete Bolka I. z roku 1416 potvrdila práva měšťanů. Město koupilo od těšínských knížat v roce 1438 právo razit mince. Četné mince města Těšína se nacházejí v Muzeum Śląska Cieszyńskiego.
Historické centrum města se vytvořilo na konci 15. století, když měšťané získali od knížete Kazimíra II. dva domy u tržiště na zřízení nové radnice. Tehdy vzniklo (1496) dnešní Hlavní náměstí (Rynek główny) s uličkami, které směřují do různých světových stran. Za téhož knížete, který se dobře staral o záležitosti svých podřízených měst, byl Těšín Těšín byl obehnán hradbami a do města vedly tři brány Fryštacká, Vodní a Vyšší. Kromě měšťanů své domy ve městě vlastnil kníže a těšínská šlechta, to však způsobovalo protesty obyvatelstva, poněvadž pánové nechtěli platit městské daně a jiné náklady. Za městem začaly vznikat předměstí, jejichž obyvatelé byli podřízeni pouze knížeti, a ne městu, a tak neměli také plná městská práva. V 1. polovině 16. století Těšín se rozprostíral na rozloze 677 hektarů včetně předměstí, z toho bylo kolem 15 ha uvnitř městských hradeb. Ve městě bylo celkem 262 domů a v nich žilo skoro 2 000 obyvatel. Již ke konci 16. století byl postaven vodovod, který přiváděl vodu ze statku Gilczara.
Základem existence obyvatel Těšína za vlády Piastovců bylo řemeslo, ale své příjmy měšťané doplňovali obděláváním půdy a chovem dobytka. Každý majitel domu ve městě vlastnil ještě zahradu a pole u města. Další půdu pak získalo město od knížete v roce 1496 na území pozdější vesnice Pastwiska. Ve středověku město vlastnilo Alodiální Lhotku a v roce 1519 zakoupilo vesnici Krasna, v roce 1553 pak několik rybníku v okolí Strumieně. Chov ryb byl tehdy jedním z nejvýnosnějších odvětví hospodaření. Velké množství ryb bylo prodáváno např. do Krakova. Od roku 1472 město také vlastnilo Boguszowice a zisky z této vesnice byly určeny na provoz špitálu, nebo-li útulku pro chudé a nemocné občany, který se nacházel na Fryštackém předměstí. Později vznikla u něho kaple a nakonec kostelík sv. Jiřího [vid.]. Od začátku své existence bylo město úzce spjato s okolními vesnicemi, zvlášť pak s Bobrkem, kde se nacházel městský statek a postupně měšťané tam získávali pozemky. Již na začátku 15. století vznikají v Těšíně první cechy, čili korporace sdružující řemeslníky, kteří se zabývali stejnou profesí nebo několika podobnými. Prvními cechy ve městě byly cechy pekařů, řezníků a ševců … Od konce 15. století si cechy upravily svou působnost a pravomoci ve formě sepsaných statutů potvrzených knížetem.
Závažným hospodářským odvětvím byla také výroba a výčep alkoholu, zvlášť pak piva. Již privilegium z roku 1416 garantovalo těšínským měšťanům výhradní právo na šenkování piva a v roce 1467 kníže povolil městu vařit pivo. Toto právo vlastnilo 155 majitelů domů ve městě. V následujícím roce byl však přijat pořádek, podle kterého měšťané postupně, ne všichni najednou, vyráběli pivo a jiní jej od nich museli kupovat. V roce 1565 byl zřízen městský pivovar na Starém Trhu, ale systém postupného vaření piva (tzv. pivní pořádek) byl zachován. Byl to až do 19. století hlavní příjem měšťanů, a proto bojovali se všemi, kteří se snažili prodat cizí pivo na území města. V roce 1523 těšínští měšťané obdrželi výhradní právo na prodej piva do vzdálenosti 1 míle od města, tzv. mílové právo. Toto nařízení nedodržovala šlechta vlastníci vesnice, protože někteří z nich obdrželi od knížat privilegia na vaření piva na svých majetcích. Město vlastnilo obdobný monopol na produkci a prodej vína. Toto právo bylo většinou pronajímáno.
Menší význam měly služby a obchod, i když Těšín měl velice dobrou polohu na křižovatce cest, které spojovaly Čechy a Rakousko s Krakovem, Vratislav s Uherskem. K největšímu rozkvětu obchodu ve městě došlo v 16. století, když si obchodní společnost Jakuba Fuggera z Augsburku a Jana Thurza z Krakova otevřela „měděnou cestu“ ze Slovenska přes Jablunkov a Těšín. Touto cestou bylo dopravováno veliké množství mědi do Vratislavi a Německa. V Těšíně vznikla faktorie, ve které pracovník společnosti kontroloval převoz rudy. Tato společnost zanikla v polovině 16. století, když Uhry obsadili Turci.
Bylo to období, ve kterém kníže Václav III. Adam přijal protestantismus jako náboženství pro celé těšínské knížectví. Následovala ho značná část měšťanů. Katoličtí kněží a také dominikáni a františkáni byli vyhnáni a majetky byly konfiskovány knížetem, který část církevního majetku daroval městu a měšťanům. V roce 1578 kníže ohlásil Kostelní řád, který upravoval strukturu evangelické církve na území knížectví těšínského a jiné náboženské otázky. V tehdejším farním kostele byly zavedeny bohoslužby v polském jazyce a v dominikánském kostele v němčině. Kníže Václav Adam se staral také o fungování těšínské školy. Vavřinec Blumius, učitel (rektor), který zde působil na začátku 17. století, se těšil velikým uznáním. V roce 1585 byl u hřbitova, na kterém byly pohřbeny oběti epidemie, postaven dřevěný a později zděný kostelík sv. Trojce. Pozemek na zřízení hřbitova a kostela darovala kněžna Kateřina Sidonie.
Stejnou cestou se zpočátku vydal syn Václava Adama, kníže Adam Václav, který v roce 1598 vydal těšínským měšťanům privilegium, které jim přikazovalo protestantskou víru po věčné časy. Avšak již v roce 1609 se navrátil do katolické církve, dožadujíc se téhož od měšťanů. Kostely, s výjimkou kostela sv. Trojce, byl majetek navrácen katolíkům a dominikánům, kteří se opět vrátili do města. Po propuknutí třicetileté války, v roce 1619 stoupenci protestantismu znovu zavládli Těšínem a existujícími ve městě kostely. V roce 1624 však byli přinuceni knížetem Bedřichem Vilémem k navrácení kostelů katolíkům a městské zastupitelstvo bylo potrestáno. Ještě jednou protestanti, a to v roce 1626, nakrátko ovládli Těšín, potom jim zůstal jen kostelík sv. Trojice. V roce 1629 kněžna Alžběta Lukrecie vydala náboženský řád, který zakazoval, aby v komunálních úřadech zasedali nekatolíci a současně zakazoval je přijímat do cechů. Z města se vystěhovalo mnoho protestantů mezi byl i Jiří Třanovský, který později, jako „Slovanský Luther“, proslavil své rodné město po celé Střední Evropě [vid.].
Poslední kněžna z piastovského rodu neangažovala v navrácení těšínských měšťanů na katolicismus. Byla na to příliš slabá a zadlužená i vůči městu Těšínu a přitom válka ještě ničila její majetek. Také Těšín nebyl ušetřen válkou. V roce 1622 byl obsazen a zničen vojsky markraběte Jana Jiřího Hohenzollerna, v roce 1627 pak hrabětem Mansfeldem. Oba bojovali na straně protestantů, ale hlavně je zajímaly kontribuce vybírané od obyvatelstva. Stejně se chovala císařská vojska, která stála na straně těšínské kněžny. V roce 1632 Těšín byl obsazen a zničen oddílem polského vojska pod velením plukovníka Jarockého a v roce 1645 švédským vojskem, které se zmocnilo i zámku. V roce 1647 ho dobývala několik týdnu císařská vojska. Zničili zámek a několik domů ve městě.
Těšín v té době trápily kromě epidemií (1570, 1585, 1598) i ničivé požáry (1552, 1603). Při epidemii v roce 1623 zemřelo 1500 obyvatel města. Tyto katastrofy napomohly zhroucení kdysi kvetoucího knížectví. Město přišlo o většinu zemských usedlosti, rybníky u Struměně ještě ke konci 16. století byly dány do zástavy a staly se majetkem knížat. Město mělo velké dluhy a muselo vyprodat jednotlivé části komunálního majetku. Rostly také dluhy kněžny Alžběty Lukrecie, které zatěžovaly také těšínské měšťany, jelikož se Těšín musel zaručit za její finanční závazky. Kněžna, aby získala hotovost, pronajala těšínské mýto třem moravským Židům. Od roku 1631 působil v Těšíně Jakub Singer z Ivančic u Brna, kterému kněžna povolila koupit si dům pracovat a obchodovat ve městě. To byl začátek židovského osídlení v Těšíně.
Poslední roky svého života kněžna strávila ve čtyřech domech u těšínského náměstí, které koupila od města. V roce 1653, po smrti Alžběty Lukrecie, těšínská linie Piastovců vymřela. Skončilo vláda piastovského rodu v dějinách města. V knížectví začali vládnout Habsburkové, kteří ho získali jako odumřelé léno. Na Habsburky se už dříve těšínští měšťané obraceli , aby jim potvrdili různá privilegia.