Nepořádek na mincovním trhu působil čím dál větší nespokojenost slezských měst, v čele s Vratislaví. Protože stížnosti nepomáhaly, města začala usilovat o převzetí kontroly nad mincovní činností, což bylo možné cestou koupě mincoven nebo jejich převzetím od knížat do zástavy. Během 1. poloviny 14. století se tak stalo v Horním Slezsku mj. v Ratiboři, Kozlí a Opavě. Také Těšín získal v roce 1438 mincovní práva od tehdy vládnoucí kněžny Ofky a jejích synů Václava, Vladka, Přemka a Bolka. Za právo ražby vlastní mince město zaplatilo 750 hřiven pražských grošů (tj. 36 tisíc grošů), a také odepsalo dluhy těšínských Piastů. Částka, kterou město zaplatilo, představovala stejnou hodnotu - asi 500 tisíc haléřů, jakou mělo město záhy začít razit na základě nabytých oprávnění. Měšťané však pořád museli platit vládcům tzv. Münzgeld, poplatek spojený s uplatňováním jejich mincovních práv, jehož výše však nebyla uvedena. Dodejme, že těšínští měšťané jej platili ještě koncem 16. století jako jednu ze základních daní z nemovitostí.

Koupi mincovních práv městem Těšín je třeba chápat jako projev péče těšínských měšťanů o hospodářské vztahy v knížectví, v období dezintegrace knížecí vlády. Mince, jež razilo město, jsou bez výjimky stříbrné haléře, tedy mince drobné. Vyšší částky byly počítány v 15. století ve zlatých mincích, čili zlatých (florénech), přičemž nejmocnější měnou byly uherské zlaté, tedy ze země, která měla největší zásoby zlata ve střední Evropě. Např. v roce 1437 sbírku na obranu Cařihradu před Turky, kterou vyhlásil Koncil v Basileji, uhradil vyslanec těšínského knížectví zaplacením 116 zlatých florénů, mezi nimiž byly dva falešné a jeden turecký. Příslušný obnos byl vybrán pochopitelně v drobnějších mincích, které byly poté směněny na florény, pravděpodobně v Těšíně.

Známe šest typů městských haléřů ražených městem Těšín. Zpravidla jsou pečlivě vyrobené, s rozměry 11-13 mm a hmotností 0,23-0,29 gramů. Postupem času byly raženy čím dál lehčí těšínské haléře. Na aversu je umístěn symbol města, na reversu těšínský orel, základní součást erbu těšínských knížat. Symbolem Těšína na těchto mincích je charakteristické unciální písmeno „T”, čili první písmeno názvu města v latině (Tessin), češtině (Těšín) a němčině (Teschen). Vzniklo po vzoru písmena „G” umísťovaného na mincích hlahovského knížectví (dle polského Głogów), jehož polovina se nacházela ve vlastnictví těšínských Piastů. Liší se pouze jeden druh městského haléře, na jehož aversu se nachází erb Těšína se třemi štíhlými, stejně vysokými věžemi, přičemž střední věž není završena orlem, ale unciálním písmenem „T”. Hradby se třemi věžemi byly nejstarší formou erbu Těšína, teprve později se prostřední věž proměnila v bránu se zdviženou mříží. Po obvodu haléře byl umístěn nápis „MONETA TESSNEN”. Na reversu se nachází piastovský orel bez koruny, po obvodu stejný nápis jako na aversu. Jeden z nejlépe zachovalých exemplářů této velmi vzácné mince s rozměry 12,6 mm koupilo na aukci ve Varšavě v roce 1998 Muzeum Těšínského Slezska. Vznik haléře datují badatelé na období bezprostředně předtím, než město získalo práva razit mince, tedy na léta 1438-1444, mj. vzhledem k používání plné formy městského znaku, čili erbu.

Na ostatních městských těšínských haléřích symbolizuje město pouze zmiňované unciální písmeno „T”. Žádný z nich nemá příliš mnoho charakteristických vlastností, proto je jisté pouze to, že byly vyraženy v 15. století, pokusy o jejich přesnější datování jsou vlastně pouhými domněnkami. První byl vyražen pravděpodobně v letech 1452-60, v době společného panování knížat Vladislava a Přemyslava II. Na aversu je samozřejmě vidět unciální písmeno „T”, a vedle něho kolečka. Orel bez koruny, který se nachází na reversu, je tentokrát umístěn ve čtverci, který imitoval tehdy v Čechách používanou metodu přípravy mincovních střížků, zvanou čtyřráz. Po stranách čtverce jsou zřejmá unciální písmena „M – T – M – T”, což samozřejmě znamená „Moneta Tessinensis”. Tento druh haléře byl pravděpodobně ražen ve značném množství, poněvadž se jich zachoval větší počet, např. v pokladu ze Sulejuvku bylo dokonce 188 takových mincí, zpravidla o váze 0,28 g a průměru kolem 12,3 mm. Kopíruje v té době ražené hlahovské mince, kde na reversu byl umístěn hlahovský orel se stuhou přes prsa. Velmi zajímavý exemplář této mince vlastní Muzeum Těšínského Slezska, neboť na aversu uvnitř písmene „T” lze postřehnout kříž a po boku zaoblenou čáru. Jsou to stopy kolku odraženého na tomto střížku, což ukazuje, že mince byla bez přetavení ještě jednou vyražena (tedy přeražena). Podobné úkony prováděla těšínská knížata v hlahovské mincovně.

Na dalším haléři je nejzřetelnějším zdobným prvkem motiv trojlístku. Je jím zakončeno unciální písmeno „T”, na aversu nacházíme také další malé lístečky. Trojlístky se vyskytují také na reversu, kde byl umístěn tzv. španělský orel bez koruny, otočený doprava. Skutečnost, že chybí koruna, kterou do erbu těšínských knížat, jak se domnívá většina historiků, zavedl až Kazimír II., způsobuje, že vznik zmiňovaného haléře je umísťován do dob jeho strýce, knížete Přemyslava II.

Zajímavostí je další těšínský městský haléř, poněvadž pouze v tomto jediném případě má orel na reversu hlavu otočenou (heraldicky) doleva. Orel v archaické formě byl umístěn na trojúhelníkovém štítu, což je na našem území také vzácností (takový štít byl používán v anglickém a irském mincovnictví a převzali jej v některých regionech Německa, např. ve Vestfálsku). Rovněž avers tohoto haléře je poněkud odlišný, jelikož unciální písmeno „T” obklopují čtyři skupiny teček (po třech). Mince váží 0,29 g., ale je z větší části měděná. Možná je to těšínská „špatná mince”, zmíněná v roce 1466 v jednom ze zdrojů. Je obtížné toto prověřit, neboť čtyři před válkou známé exempláře, mj. jeden ze sbírky Leopolda Jana Szersznika v Těšíně, se ztratily během 2. světové války. Tato mince je přisuzována období samostatného panování knížete Přemyslava II. (1460-1477), podobně jako další haléř z městských emisí, jehož originál se nezachoval. Ze starých popisů a fotografií je známo, že na aversu se nacházelo unciální písmeno „T”, kdežto na reversu orel bez koruny a spárů, s hlavou obrácenou doprava. Nebyly na něm nápisy.

Známý je také jeden haléř z městské emise, z doby knížete Kazimíra II., který se ujal samostatné vlády po smrti Přemyslava II. v roce 1477. Stejně jako jiné mince městské emise nese haléř na aversu „numizmatický erb” Těšína, čili unciální písmeno „T”, a po obvodu nápis: „M+TESNENSIS”. Na reversu se nachází podobizna orla v tzv. španělském štítu s korunou, po obvodu nápis: „M+NOVA+T”, čili „MONETA NOVA TESSINENSIS”. Tento haléř, známý v několika obměnách, byl velmi oblíbenou mincí, zachoval se v četných pokladech, a v současné době známe asi 100 jeho exemplářů, s různou přesností provedení. V některých emisích byla jednotlivá písmena vyražena vzhůru nohama, např. na exempláři, který vlastní Muzeum Těšínského Slezska. Rytec připravující kolek, zde vyrazil punc unciálního písmene „N” obráceně, pročež místo „M+TESNENS” na aversu čteme „TESU/ENS”. Můžeme se setkat také s různou hmotností (0,21-031 g) a rozměry (12,3-13,1 mm) této mince. Tvar orla na reversu odpovídá pečeti Kazimíra II. použité v roce 1491, na které byl umístěn orel s korunou. Koruna přidávala orlovi důstojnost a také symbolizovala větší suverenitu panovníka, který takovéto označení používal. Do těšínského erbu ji zavedl nastálo Kazimír II., proto se má za to, že zmiňovaná mince byla vyražena v době jeho panování. Slovo „nova” se možná vztahuje k mincovní reformě Matěje Korvína z roku 1475, který zrušil platnost slezských mincí, které byly do té doby v oběhu, a zároveň zavedl základní minci – zlatý uherský florén, s kursem 1 florén = 40 grošů. Nové těšínské haléře byly raženy dlouho, určitě až do roku 1498, a těšily se velmi dobré pověsti. Ještě na počátku 16. století bylo počítáno, že na jeden groš připadá 12 těšínských haléřů, zatímco opolských a dolnoslezských haléřů až 20.

Z dob knížete Kazimíra II pochází také vzácný exemplář mince, tzv. piefort. Pieforty byly nazývány od konce 15. století, a později i v jiných zemích, exempláře mincí, které byly dosti hrubé a byly raženy obzvláště pečlivě. Pieforty občas sloužily k prověření hmotnosti „normálních” mincí, které byly dávány do oběhu (Probemünze), někdy byly raženy z „reprezentačních” důvodů, když se neslušelo, aby důležitému příjemci bylo zaplaceno mincemi mizerné kvality. Piefort těšínského haléře se velmi podobá dříve popisované minci: na aversu se nachází unciální písmeno „T”, po obvodu nápis: „M+TESNENSIS”. Na reversu je vidět podobizna orla s korunou, v tzv. španělském štítu, po obvodu nápis: „M+NOVA+T”. Průměr piefiortu činí 13,7-14,1 mm, váží kolem 2,70 g, při tloušťce od 1,95 do 2,35 mm. Byl vyroben ze stříbra větší ryzosti než oběhové halíře. Dle mínění Emila Bahrfelda, který první popsal tento exemplář, sloužil jako mincovní závaží k odvážení partií 12 haléřů, čili jednoho groše. Ve skutečnosti váží piefort více než slezský groš zaváděný v roce 1470 a 1505, jeho hmotnost odpovídala 14 slezským haléřům, nemohl tedy plnit funkci „prubíře”. Zajisté byl ražen pro důležité osoby, mohl to být také památeční nebo ukázkový exemplář. Jestliže se dostal do oběhu, býval vzhledem k hodnotě hromaděn kvůli tezaurizaci, takže se zachoval v pokladech.

Právě v dobách knížete Kazimíra II., který vládl samostatně těšínskému knížectví v letech 1477-1528, ztratil Těšín právo ražby vlastní mince. Pravděpodobně se tak stalo dle privilegia českého krále Vladislava Jagellonského pro Kazimíra II. z 13. února 1498, ve kterém byla potvrzena všechna dosavadní práva těšínského knížete, mj. na konci uvedené oprávnění pro knížete a jeho potomky, „aby mohli razit a vyrábět svoji minci v tomto těšínském knížectví“. Kníže však byl zavázán, aby měly mince dobrou kvalitu a podobnou hodnotu jako mince ostatních slezských knížat, aby mohly být bez překážek používány na celém území Slezska. Zda a jakým způsobem kníže, mimochodem velmi zasloužilý pro rozvoj Těšína, odškodnil těšínské měšťany za ztrátu draze zaplaceného oprávnění, není známo. Určitě jim nevrátil hotovost, za kterou koupili v roce 1438 právo ražby mince, avšak zajisté navrácení části privilegií získaných městem Těšín v dobách Kazimíra II. bylo pravděpodobně náhradou za pozbytí mincovních práv.

Jak se zdá, Kazimír II. byl jedním z mála slezských panovníků, který dbal o kvalitu svých mincí. Bylo to zřejmé v roce 1505, kdy po pokračujících stížnostech na mincovní systém zejména ze strany měšťanů z Vratislavi slezské stavy provedly další reformu, když vyřadily z oběhu všechny cizí mince a rozhodly o emisi slezských grošů rovnajících se 12 haléřům, s obsahem drahého kovu, který odpovídal dosavadním těšínským, ratibořským a opavským haléřům. Jednomu uherskému florénu se mělo rovnat 36 slezských grošů. Ve třech zmíněných knížectvích byly nové groše směňovány v poměru 1:1, v ostatních 5 starých za 3 nové. Byly to tzv. bílé groše. Po krátkodobé dominanci uherského zlata se Slezsko vrátilo ke stříbru. Mezi signatáři této dohody z roku 1505 byl také Kazimír II., který krátce na to převzal funkci hejtmana Slezska. Většina slezských knížat, jakož i vratislavský biskup a město Vratislav zanedlouho vyrazily groše uvedené v dohodě. Také Kazimír II. zahájil samostatnou výrobu mincí. Je mu připisováno vyražení mj. dvou stříbrných haléřů s iniciálou „K” na aversu a hornoslezským orlem na reversu. Na jedné z mincí byl umístěn nápis: „MONETA DVCIS KAZIMIRI” (byla vyražena v roce 1503-1504). O půldruhého století později těšínský mincmistr Gabriel Gerloff tvrdil, že v roce 1505 byly vyraženy ve velkém počtu těšínské haléře se stejným erbem, jaký razí on, čili knížecím, po obou stranách. Tyto mince splňovaly podmínky mincovní dohody slezských stavů z roku 1505, mohly být tedy raženy do konce knížecího haléřového mincovnictví, čili do roku 1511. Právě tehdy na základě dohody s králem Vladislavem se slezské stavy (tedy knížata a šlechta) rozhodly vyřadit z oběhu všechny staré mince a zavést nové haléře, které měla razit pouze mincovna ve Vratislavi (podle kursu 14 haléřů za český groš, 12 za groš slezský). Dohoda z roku 1511 započala období centralizace mincovnictví a stability stříbrné mince ve Slezsku, označuje také dle mínění badatelů konečné datum středověkého hornoslezského mincovnictví. Ostatně v roce 1528 zemřel starý kníže Kazimír II. a po jeho smrti došlo k delší přestávce v dějinách těšínského mincovnictví. Bylo to způsobeno faktem, že knížecí koruna připadla jeho nezletilému synovi Václavu Adamovi, za kterého, coby regenti vládli matka a moravský magnát Jan Pernštejn.

O prvním středověkém období dějin těšínského mincovnictví je známo velmi málo. Zachovalo se pouze několik mincí z tohoto období, ražených buď těšínskými vládci nebo městem Těšín. Jsou to drobné mince, stříbrné haléře. Některé měly dobrou kvalitu a byly v oběhu po celém Slezsku. Těšínská knížata ostatně razila mince také v Hlahově a Bytomi. Na druhou stranu nevíme, kde a za jakých podmínek byly ve středověku těšínské mince vyráběny. Možná se tak dělo na principu pronájmu mincovních práv soukromým osobám ze strany knížat a městskými úřadů, tak jak bylo zvykem v pozdějším období. Mincovní dílny mohly fungovat na hradě nebo na libovolném místě na území města, v závislosti na tom, kde bylo mincíři poskytnuto pracovní místo.

Text: Janusz Spyra
Fotografie: Dominik Dubiel, Renata Karpińska, Wojciech Woźniak