Mincovní výroba v Těšíně, trochu problematická v posledních letech panování Adama Václava, byla po jeho smrti v roce 1617 přerušena, poněvadž kníže Friedrich Wilhelm, syn a nástupce zemřelého, zpočátku pobýval v cizině. Ostatně byly to časy velkého zmatku na mincovním trhu, který vyvolal začátek třicetileté války, v jejímž průběhu rozkázal císař Ferdinand II. v roce 1620 zavřít lokální slezské mincovny. Proti tomu protestovali na slezském sněmu mj. vyslanci těšínského knížete, přičemž argumentovali, že jejich pán si právě začíná nově zařizovat mincovnu. Válka a různá spekulativní opatření vyvolala inflaci, která skončila zhroucením měnového kurzu v Německu (tzv. Kipper- und Wipperzeit). Podobně tomu bylo ve Slezsku, kde byly do oběhu uvedeny např. 12- a 24-krejcarové mince. Teprve v prosinci r. 1623 se uskutečnila mincovní reforma, která obnovila bývalý mincovní standard a radikálně devalvovala inflační mince (např. 24-krejcarová mince měla nyní hodnotu tří krejcarů). Prakticky se jednalo o vyhlášení bankrotu (tzv. velká kaláda). Při té příležitosti však císař také omezil oprávnění slezských knížat v oblasti mincovnictví.
Z tohoto období (po roce 1624) pochází poklad mincí, který byl nalezen v roce 1941 v Brenné-Lesnici. Nacházely se v něm mimo jiné mince těšínského knížectví z let 1621-22. Navzdory válce stačil kníže Friedrich Wilhelm opětovně zahájit mincovní činnost a na mincích ražených v letech 1620-1624 nacházíme iniciály „HL”, což znamená Hans Losz. Vypustil na trh velký počet mincí s různými nominály, a sice třeťáky o hmotnosti 0,6 gramů, s majestátním jablkem a křížem, nyní zvané grešlemi nebo grošíky (1622-23), trojkrejcary tří různých typů, zvané v české literatuře groše (1620-23), a trojitý groš (troják) v roce 1624. Ten poslední měl za vzor mince téže hodnoty ražené knížetem Adamem Václavem, lišil se pouze podobiznou panovníka, který měl šíji ozdobenou španělským límcem. Hans Losz razil také nové typy mincí, které se objevily během inflace, 12-krejcary, a v roce 1621 dokonce 24-krejcary. Na této poměrně velké minci o průměru 31 mm byla na aversu umístěna samozřejmě podobizna knížete, na reversu rozšířený erb těšínského knížete. Podobizny knížete se nacházejí rovněž na 12-krejcaru. Obecně však se jednalo o mince nízké hodnoty, tak jako všechny z této doby, tzv. dlouhé mince, ražené opět podle polského vzoru. Na nejambicióznějším mincovním záměru Hanse Losze z tohoto období, a sice tolaru z roku 1623, nechybí také podobizna knížete Friedricha Wilhelma. Je vyroben po vzoru Rundtova tolaru z roku 1611, ale kníže je zde vyobrazen v kazajce s otevřeným límcem. Nápis po obvodu na reversu zní: „IN DEO MEO TRANSGREDIAR MURUM”
. Kníže Friedrich Wilhelm také obnovil mincovní výrobu ve Skočově, kde si od něj pronajal právo ražby Daniel Raschke. Známé jsou trojkrejcary, 12-krejcary a 24-krejcar se specifickým znakem „S” uvnitř písmene „C”, tedy mince, které razil v letech 1621-22

Poslední mince vyražené Friedrichem Wilhelmem v Těšíně nesou datum 1624. Kníže zemřel o rok později v Kolíně cestou do Nizozemí, kde měl válčit s protestanty. Rok po jeho smrti dánská vojska, jež okupovala Těšín, vyvezla z těšínské mincovny vybavení a náčiní v hodnotě téměř třiceti tisíc zlatých, a to do dílny v Hradci u Opavy. Do roku 1627 tam byly raženy pomocí nářadí z Těšína ve velkém množství falešné měděné mince s příměsí stříbra, které bylo získáváno z měděných kotlů v pivovarech. Byly distribuovány všude tam, kde to bylo možné, mj. byly ve velkých počtech vyváženy do Krakova, a také přímo do Těšína. Jako mincmistr působil v Hradci v letech 1626-27 zmiňovaný Daniel Raschke, který ještě před ukončením pronájmu ve Skočově stačil působit v ratibořské mincovně

. Vyplenění vybavení a dlouhodobý stav odložení záležitosti dědictví vlády v těšínském knížectví způsobily další dlouhou přestávku v činnosti těšínské mincovny. Následky činnosti mincířů, či spíše knížat, v oblasti mincovnictví ještě dlouho nesli obyčejní lidé. V roce 1635 císař Ferdinand II. vydal mandát, ve kterém shrnul všechny mince, které v té době byly ještě v oběhu. Nacházíme zde mj. těšínský groš knížete Adama Václava z roku 1609, který měl tehdy hodnotu již jen 10 haléřů.

Text: Janusz Spyra
Fotografie: Dominik Dubiel, Renata Karpińska, Wojciech Woźniak