Jahnsova činnost v Těšíně skončila v roce 1608, poté, jak bylo u mincmistrů zvykem, putoval do jiných měst, mj. do Nisy, kde řídil mincovnu vratislavského biskupa, arciknížete Karla. Těšínský kníže pronajal právo ražby mincí v Těšíně Hansi Thackemu, který také pocházel z Goslaru a údajně byl původně pekařským učněm. Víme, že již dříve působil také v Polsku a v roce 1598 v Poznani. S jeho příchodem začaly být v Těšíně opět raženy mince s většími nominály, došlo také zřejmě k výměně, který pro něj vyráběl kolky, neboť mince z této doby jsou vyrobeny mnohem kvalitněji. Týká se to zejména tolarů, které byly od 16. století největším, nejtěžším a samozřejmě nejdražším druhem stříbrné mince v Evropě. Tolary, které razil Thacke, mají průměr 41 mm a váží 28,6 gramů. Na aversu vidíme postavu knížete zachycenou od pasu, s knírkem a bradkou, ve slavnostním oděvu s širokým límcem a splývajícím šálem. Kníže drží v pravé ruce tyčku nebo hůl, kterou se opírá v bok, kdežto v levé ruce drží čepici s chocholem. Vnitřní nápis je po obvodu, jež tvoří dva kruhy, přerušený hlavou knížete, vnější z listů vavřínu. Nápis jednoduše oznamuje: „ADAMUS.WENCESLAVS.DVX.TESSIN[SIS]”. Na reversu vidíme velmi pečlivě vytvořeného těšínského orla s korunou nádherného klasického tvaru, po obvodu rovněž z vavřínů, je vidět nápis: „SAPIENTE.DIFFIDENTIA”

Tolar knížete Adama Václava vyražený v roce 1609 je nesmírně efektní mincí, což potvrzují ceny, jakých dosahuje na aukcích. Je však málo pravděpodobné, že byl normálním běžným platidlem v těšínském knížectví, spíše byl ražen pro reprezentační účely. Ostatně obdobně jako ještě větší mince s několikanásobně zvýšenou hodnotou - dvoutolary nebo trojtolary. Dvojitý tolar stejného vzhledu, ale s příslušně větším množstvím drahého kovu vyrazil Thacke již v roce 1608, opětovně v roce 1609 a v témže roce byl vydán také trojitý tolar. V roce 1609 Thacke vyrazil také tolar a trojtolary ve formě tzv. klipy. Klipa je v numizmatice název pro minci raženou na čtvercovém (nebo šesti- či osmibokém) kousku kovu. V roce 1609 byl vyroben formou klipy ještě i půltolar. Na jeho aversu vidíme poprsí knížete se lví hlavou na rameni, s knírem a širokým límcem, dokola pečlivě vytvořený nápis: „ADAMUS.WENCESLAVS”. Na reversu se nachází knížecí orel s korunou, s „půlměsícem“ na hrudi, umístěný na erbovém štítu zdobeném korunou, a zbytek titulatury: „D.G. IN.SIL.TES.E.MA.G.D.”

V roce 1609, bohatém na efektní těšínské mince, vyrazil Thacke dokonce zlaté mince o nominálu pěti a osmi dukátů, jejichž základem byl tolar z roku 1609 s podobiznou knížete Adama Václava. V současné době jsou velkou vzácností a rovněž nebyly v normálním oběhu. Dokonce i menší nominály ražené hojně Thackem: třeťáky (z r. 1610) a trojkrejcary (z let 1609-1611), se zdají být pečlivěji připravené a ražené než produkty jeho předchůdců. Na trojkrejcarech nacházíme další verze vyobrazení podobizny těšínského panovníka, převážně s módním vysokým límcem. Na emisi z roku 1609 najdeme na rameni knížete svraštělou, hrozivou lví tlamu, podobně jako na půltolaru z téhož roku, což mělo zajisté zdůraznit moc panovníka. Na hrudi orla se znovu objevila stuha, charakteristická pro erby dolnoslezských Piastů, zatímco na trojkrejcaru z r. 1610 se nachází lví tlama, ale stuha zmizela.

Jak je zřejmé z tohoto přehledu povedených emisí větších mincí, působnost Hanse Thackeho v Těšíně je třeba pokládat za jedno z lepších, ne-li nejlepší období v dějinách těšínského mincovnictví. Jeho kariéra však skončila náhle a tragicky, neboť Thacke byl obviněn kvůli falšování mincí a 31. května 1611 v Těšíně popraven. Spolu s ním byl v téže kauze obviněn zlatník Joachim, který připravoval kolky pro falešné mince, a byly to, jak je nasnadě, polské mince, přesněji korunní groše Zigmunda III. z roku 1610, s korunou, trojlístkem a orlem. Oba byli potrestáni co nejpřísněji a v souladu s právními předpisy. Jako první byl vyveden za město zlatník Joachim, kterému zavázali oči, přinutili jej kleknout, potom mu nejdříve usekli pravou ruku a poté hlavu. Mincmistr Hans Losz byl upálen zaživa na hranici o dvě hodiny později, také mimo město; víme, že pro útěchu si zpíval Davidovy žalmy. Takovým způsobem se rozloučili se životem možná nejlepší těšínský mincmistr a člověk, který mu pravděpodobně připravoval kolky pro ražbu jeho opravdu vydařených mincí. Podrobnosti jejich penězokazectví neznáme, pravděpodobně bylo spojeno s akcí falšování mincí, jakou prováděl v této době na svých panstvích v Žyvci Mikoláš Komorovský, osvětimský a novotržský hejtman. V roce 1612 u soudu v Olomouci probíhal proces falšovatelů jednajících za Komorovského podpory. Mezi obžalovanými byli mj. Martin Goldschmidt neboli Zlatník (zvaný také Sachs), který byl obviněn, že pro „Hanstaka”, čili Hanse Thackeho z Těšína a zlatníka Joachima připravoval kolek pro ražbu šestáků. Nebylo mu to však prokázáno. Po půlročním věznění vyšel na svobodu, jelikož zaplatil 1000 zlatých kauce. Později působil jako zasloužilý měšťan a majitel domu v Těšíně. Byl také vyslýchán jiný těšínský měšťan, Mates Ber.

To, že v Těšíně byly falšovány mince, je nesporné. V roce 1609 korunní podkomoří Stanislavský vydal brožuru, kde varoval před penězokazci, kteří krakovské groše přerážejí na půldruháky s pečetí (odrážkou) těšínského knížete. Měly hodnotu pouze jednoho místo jednoho a půl groše, takže každý, kdo je přijímal, se vystavil nebezpečí značných ztrát. Exemplář těšínského půldruháku, na kterém je pod poprsím Adama Václava vidět původní odrážku starší legendy: „SIG III ... DG REX POL M.D.L”, tedy označení polského groše, se zachoval např. v numizmatickém kabinetu ve Vídni. Slezské muzeum v Opavě uchovává falešné těšínské mince z let 1611 a 1614. Jinou záležitostí je, že je obtížné odlišit úmyslné falšování od postupu ražby zlaté mince a její výměny za lepší, což neustále, určitě s vědomím knížete, praktikovali další a další těšínští mincíři. Na špatnou kvalitu těšínských mincí si stěžovali všichni, mj. Norimberský vládní úřad v dopise knížeti v roce 1607. V roce 1613 olomoucká městská rada napsala Adamu Václavovi, že byla nucena přibít na radnici jeho haléř a vyhlásit zákaz jeho používání, ne proto, aby knížete urazili, ale aby zdůraznili, že je to bezcenná mince.

Ani stížnosti, ani případ odhalení a potrestání Thackeho falšování samozřejmě nepřiměly knížete Adama Václava k zanechání mincovní činnosti nebo ke změně obecného zaměření jejího provozování. Nechyběli také zájemci, kteří by se ujali této, jak je zřejmé, nebezpečné práce. Ještě v roce 1611 se novým těšínským mincířským mistrem stal Dietrich (Dytryk) Rundt a ještě v témže roce razil stříbrný tolar navazující aversem na minci z roku 1609 s tím, že kníže na aversu drží hůlku v levé ruce. Na reversu byl umístěn erb těšínského knížectví ve štítu, ozdobený velmi rozsáhlými heraldickými detaily. Průměr tolaru je trochu menší (37 mm), byl vydán také formou klipy. V roce 1613 Rundt vyrazil ve zlatě trojitý dukát, s poprsím knížete na aversu, slezským orlem a devizou: „PATIAR UT POTIAT” na reversu. Jako klipu vypustil Rundt na trh také jeden z jím ražených trojkrecarů. Trojkrejcarů Rundt vyrobil v letech 1611-1614 celou řadu, ostatně téměř identických jako výrobky Thackeho. V počátečních letech své činnosti (1611-12) razil také třeťáky a maličké haléře. Na jejich aversu jsou stylizované, spojující se spolu písmena „AW” a koruna, kdežto na reversu se nachází těšínský orel.

V roce 1611 kníže Adam Václav po vzoru svého otce rozšířil mincovní výrobu v těšínském knížectví tím, že znovu uvedl do provozu knížecí mincovnu ve Skočově. V letech 1611-1613 byl mincmistrem ve Skočově Kryštof Cantor, který své výrobky signoval iniciálami „CC”. Ve Skočově byly raženy trojkrejcary, třeťáky a měděné haléře, které přesně odpovídají příslušným typům mincí ražených v Těšíně. Např. trojkrejcar z roku 1611 odpovídá přesně těšínskému trojkrejcaru z roku 1609, liší se pouze iniciálami „CC”. Od roku 1611 také působil ve prospěch těšínského mincovnictví, zajisté jako Rundtův pomocník, Hans Losz. Tento řemeslník, narozený ve Svibici u Těšína, načal svoji kariéru mincíře kolem r. 1607, když nejprve působil na různých místech, např. v Haynau. Jak vzpomínal později, když dorazil v roce 1611 do Těšína, oba mincíři v Těšíně i Skočově pracovali bez „vardejna“/werdeina/ čili prubíře. Hans Losz pobyl v Těšíně jen krátce. Již v roce 1614 našel zaměstnání v Nise u Valentina Jahnse. Rovněž Cantor opustil Skočov a v letech 1617-29 působil v Olomouci a potom v Lehnici a Opavě. Poslední známou mincí z dob knížete Adama Václava je třeťák se zobrazením majestátního jablka a kříže. Byla vyražena v roce 1616, ale není jisté, zda jejím autorem byl Dietrich Rundt.

Také kníže Adam Václav se dočkal medaile, na které bylo umístěno jeho poprsí a titulatura, kdežto na reversu piastovský orel a deviza: „NUSQVAM.TVTA.FIDES” (Víra není nikdy prostá nebezpečenství). Podobizna umístěná na aversu představuje mladého knížete bez vousů a odpovídá jeho podobiznám z mincí ražených v letech 1591-92. Nejčastěji je jejich autorství připisováno Tobiáši Wolfovi (kol. 1541 - 1606), známému slezskému medailérovi, autorovi četných medailí slezských knížat a polských pánů, např. Jana Zamojského. Od roku 1580 však Wolf působil v Drážďanech.