Byl synem knížete Přemyslava I. Nošáka a Alžběty, dcery Boleslava bytomsko-kozelského. Kolem r. 1405/1407 se oženil s Markétou (*1388/1392 + kolem 1407) dcerou knížete ratibořského Jana I. a Anny Žahaňské. Nezjistíme, zda ke svatbě došlo ještě před vraždou knížete Přemka, kterou připravil bratr Markéty, kníže opavsko-ratibořský Jan II., nebo až po tomto zločinu. Ve druhém případě mohlo být toto manželství pokusem o zlepšení vztahů mezi těšínskými Piastovci a ratibořskými Přemyslovci.
      Markéta však zemřela velice rychle a kníže Boleslav se oženil podruhé v r. 1412, po smrti svého otce Přemyslava Nošáka. Jeho vyvolenou se stala Ofka (Eufémie) /*1395 + 18.11.1447/, dcera Siemovita IV. Mazovského a sestry Vladislava Jagielly, Alexandry Olgierdovny. Svatba se konala 26 listopadu 1412. Jejím iniciátorem mohl být Vladislav Jagiello, který v tomto sňatku viděl šanci na bližší spojení Krakova s hornoslezskými knížaty. Se svatbou musel souhlasit papež, protože snoubenci byli v příbuzenském vztahu.
      Boleslavovi a Ofce se narodili čtyři synové a jedna dcera: Václav (kníže těšínský a pán na Bielsku), Vladislav (kníže těšínský a pán Velkého Hlohova), Přemyslav II. (kníže těšínský) a Boleslav II. (kníže těšínský) a Alexandra, manželka uherského palatina Vladislava Garai.
      V r. 1404 kníže Boleslav obdržel Tošek a po smrti bratra Přemyslava také knížectví osvětimské. Po smrti svého otce v r. 1410 se stal knížetem těšínským. 19. prosince 1414 odstoupil svému synovci Kazimíru část knížectví osvětimského a sievěřského. 11. listopadu 1416 se definitivně rozhodl rozdělit personálně spojené knížectví. Sobě si ponechal knížectví těšínské, Bytom a polovinu Hlohova, který patřil těšínským Piastovcům. Vladislavovi předal knížectví sievěřské, osvětimské a tošecké. Funkcí arbitra byl pověřen kníže lubinský Jindřich X.
      Boleslav stejně jako jeho otec se aktivně podílel na mezinárodní politice. V r. 1414 se zúčastnil polsko-křižácké války (tzv. hladové) a stal na straně Vladislava Jagielly. Naopak se nezúčastnil sjezdu ve Vratislavi, ve kterém český král Zikmund Lucemburský vydal pro Polsko nepříznivé rozhodnutí jako rozhodčí v polsko-křižáckém sporu. Výrazně sympatizoval s národním táborem, i když se nikdy nepřipojil k husitům. Nepodpořil krále Zikmunda v boji o český trůn, ba naopak povolil přechod družiny Zikmunda Korybutoviče přes své knížectví. I když se připojil protipolské koalici, kterou organizoval Zikmund Lucemburský, nepřekáželo mu to v dobrých kontaktech s Polskem. Mimo jiné v r. 1423 pobýval v Krakově na dvoře Vladislava Jagielly a o rok později se zúčastnil korunovační slavnosti královny Soňky.
      Boleslavova vnitřní politika přála rozkvětu měst v knížectví. Například v r. 1412 zavedl pro měšťany Bytomi dědičné právo, v r. 1423 vydal celou řadu privilegií městu Frýdek, v r. 1424 Bielsko obdrželo mílové právo. Tyto cese byly pro měšťany v knížectví těšínském také spojeny s knížecí pokladnou, která často zela prázdnotou. Realizoval také aktivní peněžní politiku. Například v r. 1422 půjčil českému králi Janu Lucemburskému 8000 hřiven pražských. On sám, několik let před tím, v r. 1418, si půjčil od Vladislava Jagielly 1000 hřiven.
      V knížectví po Boleslavově smrti několik let vládla spolu se svými syny kněžna Ofka. Byla nakloněna rozvoji měst a pokračovala v politice svého manžela. V r. 1438 spolurozhodovala o prodeji práva ražení mincí městu Těšínu. Za jejího regentství došlo k dalšímu zmenšení knížecího dominia. V r. 1438 byl Ernestu z Tvorkova u Ratiboře prodán Frýdek i s okolními vesnicemi. Byly položeny základy pro vznik Frýdeckého stavovského státu. Souhlasila také s prodejem knížectví osvětimského a sievěřského krakovskému biskupovi Zbyhněvovi Olešnickému. Byla pohřbena pravděpodobně po boku svého manžela v dominikánském kostele v Těšíně.

/Listinář Těšínska, č. 117 nn, K. Jasiński: Rodowód, t. 3, s. 152-156, S.A.Sroka: Polacy na Węgrzech, s. 15, 23, 24, 152, I. Panic: Księstwo cieszyńskie, s. 54-55/.