Syn Boleslava I. a Eufémie, dcery knížete mazovského Siemovita IV., sestřenice polského krále Vladislava Jagielly. Vládl polovinou Hlohova, která patřila těšínským knížatům. V prosinci 1444 se oženil s Markétou, dcerou hraběte Cilli, vdovou po hraběti Hermanu III. von Montfort. Byl stoupencem českého krále Jiřího z Poděbrad. V jeho řadách bojoval u Vratislavi. Při obležení toho města byl 1 října 1459 těžce raněn a 14. února 1460 zranění podlehl. Nad jeho hlohovským majetkem převzali vládu Markéta (+1480) a jeho bratr kníže Přemko.
      Markéta žila do smrti svého manžela v ústraní. Po převzetí vlády v Hlohově musela čelit mnohým vnějším rozporům, neboť panství patřilo těšínským knížatům. O její část knížectví usiloval kníže Jan II. Hlohovský. Dostal se do konfliktu s brandenburským kurfiřtem, který se požadoval Janovou část knížectví hlohovského. Jan přijal ochranu Matyáše Korvína , krále Uher a Čech. Ve Velkém Muchoboře podepsal mír s polským králem Kazimírem Jagellonským a jeho synem, králem Čech Vladislavem a se stal pánem Slezska. Zapříčinil válku mezi Janem a Brandenburskem (1478-1482), a tím také válku Jana s Markétou. Jan vytýkal Markétě, že je na straně brandenburského kurfiřta a ke konci zimy r. 1480 začal Markétu obléhat. Markétinu náklonnost Brandenbursku si můžeme vysvětlit její reálnou obavou, že když Jan zvítězí, bude usilovat o její část knížectví. Slezské stavy na sněmu ve Vysoké Cerkvi ve dnech 18. – 22. března 1480 naléhaly na Jana, ale ten nepřestal s obležením a 1. května donutil Markétu ke kapitulaci. Kněžna odjela do nedaleké Hory, která patřila také k těšínskému knížectví. Nepřežila však toto pokoření a záhy nato 22. 7. 1480 zemřela. Byla pohřbena v hlohovském kolegiátním kostele, kde se do dneška dochovala její náhrobní deska.

/K. Jasiński: Rodowód, s. 168-170, I. Panic: Księstwo, s. 57/.