Syn Boleslava I. a Eufémie, dcery knížete mazovského Siemovita. Po smrti otce spolu s matkou i ostatními bratry vládl v těšínském knížectví až do r. 1440, když před tím i potom byli bratři rovnocennými nositeli titulu těšínský vévoda. Tehdy byla jemu a bratrovi Vladislavovi přidělena část knížectví, a to Těšínsko a polovina Hlohova s částí Hlohovska. V r. 1442 Přemko se ujal samostatné vlády na Těšínsku. Po smrti bratra převzal hlohovský díl zmenšený o výplatu pro vdovu kněžnu Markétu. Kníže snad pro nevelké přínosy, které čerpal ze svého podílu a také pro velké politické ambice, se aktivně podílel na velké středoevropské politice. Nejdříve se spojil s českým králem Jiřím z Poděbrad, který se snažil udržet nezávislou pozici umírněného husitského křídla v Čechách a tak zabránit dalším válkám s okolními státy. Zároveň Přemyslav udržoval velice blízké styky s polským dvorem. V r. 1454 v Těšíně byl hostitelem Alžběty Habsburské, když jela na svou svatbu do Krakova s polským králem Kazimírem Jagellonským. Těšínský kníže byl zastáncem blízké spolupráce Krakova a Prahy. Sjednal přátelskou dohodu mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a Kazimírem Jagellonským. Výsledkem těchto snah byl sněm, který se konal v Bytomi v r. 1460 a v r. 1462 slavný sněm obou králů v Hlohově, kde se rozhodovalo o nástupci na český trůn. Českými králi se stali Jagellonci. Odměnou získal na čas Valašské Meziříčí. V r. 1466 se zúčastnil tažení Jiřího z Poděbrad do Kladska . Spolupráce s králem Jiřím vedla k vyostření styků s dominantním dolnoslezským městem Vratislavi.
      V r. 1469 se v Olomouci zúčastnil elekce maďarského krále Matyáše Korvína, který se díky papeži a katolické části českých stavů stal českým králem. Kníže se nakrátko sblížil s uherským králem. Se svolením papežského legáta Marka a vratislavského biskupa Rudolfa z Rudesheim získal od Matyáše právo na vybírání odpustků určených na válku s Turky. Několikrát dostal od krále Matyáše peníze pro žoldnéřská vojska, aby potřelo protikorvínovskou opozici v Horním Slezsku. V r. 1473 spolu s knížetem ziebickým Viktorínem z Poděbrad, Janem Ratibořským, příbuzným Přemyslava II. a Janem Opavským se zúčastnil tažení proti knížeti rybnicko-pščinskému Václavovi, nepříteli krále Matyáše. Výprava skončila prohrou knížat u Žor. Uherský a český král nařídil šlechtici Václavu Kropačovi z Niewiadomi svrhnout Václava, odměnou za Rybník a okolí. Pščina byla Viktorínovi předána jen nakrátko. Dobré vztahy s Matyášem vyústily v neshody a Přemek II. přešel do opozice vůči novému králi, který ho chtěl zbavit těšínského knížectví. Od pádu ho zachránila výprava polských vojsk pod velením Jakuba z Dębna. Napětí a neklid o osud těšínského knížectví způsobily, že Přemyslav II. v r. 1477 zemřel.
      Manželkou Přemyslava II. byla Anna (* kolem 1446 + 1477/1480), starší dcera Boleslava IV. Mazovského a ruské kněžny Barbary. Svatba se konala v r. 1460. V literatuře se objevují pochyby o datu jejího narození. Manželům se narodila dcera Hedvika, která se provdala za Štefana Zápolského. Anna ovdověla v r. 1477. Poslední zmínky o ní jsou z 19. listopadu 1477. V dokumentech těšínského knížete Boleslava II. z 14. října 1480 se objevuje již jako osoba mrtvá.

/K. Jasiński: Rodowód, t. 3, s. 174, przyp. 20, O. Balzer, s. 529, I. Panic: Rybnik, s. 20-21, tentýž: Księstwo, s. 60-62, tentýž: Vliv olomoucké volby, s. 151 nn./.