Syn prvního knížete těšínského Měška I. Jméno jeho matky není známo. Po smrti otce kolem r. 1315, po rozdělení těšínského knížectví obdržel jeho jihozápadní část, tj. jeho bývalé kastelánství těšínské, které se od této doby stává skutečným knížectvím těšínským a je teritoriálním základem Těšínského Slezska. Severovýchodní část knížectví obdržel jeho starší bratr Vladislav. Toto teritorium se stává od této chvíle novým knížectvím osvětimským.
      V r. 1321 se Kazimír oženil s kněžnou Eufémii (Ofkou) (*kolem r. 1310 + po r. 1374), dcerou knížete sochačevsko-čerského Trojdena I. a Marie. Marie byla dcerou krále haličského Jiřího I. Začala tradice manželských svazků mezi těšínskými a mazovskými Piastovci. Jelikož byli blízkými příbuznými, museli obdržet papežskou dispens. Eufémie je pravděpodobně pohřbena po boku svého muže v dominikánském kostele v Těšíně.
      Z tohoto manželství se narodilo 9 dětí: 5 synů (Přemyslav I. Nošák, který převzal knížectví po otci, Siemovit – převor johanitů, Jan – klerik vratislavské diecéze, Boleslav – kancléř Karla IV., Vladislav – dvorní soudce císaře Karla IV.) a čtyři dcery ( Anežka, která se provdala za olešnického knížete Konráda II., Anna, manželka knížete lehnického Václava I., Alžběta, která byla v cisterciáckém klášteře v Třebnici a Jolanta-Helena, klariska v Krakově). Kazimír byl ze začátku v dobrý vztazích s knížetem Vladislavem Łokietkem, který byl od r. 1320 polským králem. Když však v r. 1326 litevská vojska zaútočila na knížectví osvětimské, došlo mezi knížetem těšínským a polským králem k rozporu. Tento konflikt ulehčil Kazimírovi rozhodnutí, přiklonil se na stranu Jana Lucemburského a následně mu 8. února 1327 v Opavě složil hold. Na základě dokumentu z 23. února 1327 obdržel Kazimír dědické právo na knížectví a zároveň zachoval silnou vnitřní suverenitu.
      Nástupce Měška I. usiloval o udržení teritoriální jednoty svého knížectví. Proto také za svého nástupce označil jenom Přemyslava Nošáka. Jeho ostatní synové nastoupili duchovní cestu nebo pro ně hledal místo na císařském dvoře v Praze. Zároveň také usiloval o rozšíření svého knížectví. V r. 1337 koupil od knížat bytomských, Vladislava a Kazimíra, sievěrské území. Od břeského knížete Boleslava Štědrého alias Rozhazovačného vzal do zástavy oblast namyslovskou. Zapletl se do dlouhodobého sporu o dědictví kozelko-bytomské, které definitivně skončilo po jeho smrti. Díky tomu kníže Přemyslav Nošák obdržel polovinu Bytomi a knížectví bytomského. V historické literatuře Kazimír je povařován za knížete, který přestavěl těšínský zámek a město obehnal hradbami. Po vzoru svého otce dbal o ekonomický rozvoj knížectví a rozvoj městských obcí, z nich např. v Bielsku (1316- 1317) byly uplatňovány právní formy německého práva.

/K. Jasiński: Rodowód, s. 120-122, O. Balzer: Genealogia, s. 452, I. Panic: Księstwo cieszyńskie, s. 43-45, Tenże: jeszcze o dacie, s. 81, Tenże: Jeszcze o przejęciu Siewierza, s. 88-89/.