Byl jediným synem Boleslava II. (kolem 1425-1452) a Anny, dcery bielského knížete Ivana. Narodil se kolem r. 1448 a v r. 1460 mu kníže Přemyslav postoupil Bielsko a okolní vesnice. Tehdy měl pravděpodobně 12 let. V souvislosti s časným úmrtím otce vládli v knížectví strýc Přemyslav II. a Anna, kněžna matka.
      Po smrti knížete Přemyslava v r. 1477 Kazimír II. bez jakýchkoliv problémů převzal vládu v těšínském knížectví, protože nikdo z dříve zemřelých strýců neměl mužské potomky.
      Kazimír vládl ve velice bouřlivé době. Spory se vyostřily a přerostly v pravidelnou válku. Po smrti Ladislava Pohrobka roku 1457 došlo k boji o český trůn. Kníže Kazimír stejně jako jeho strýc Přemyslav nejprve podporoval Matyáše Korvína, syna znamenitého uherského vůdce Jana Hunyadyho, Matyáš byl v r. 1469 v Olomouci korunován protipoděbradskou katolickou koalicí za českého krále. Do uzavření míru v r. 1478 ve Velkém Muchoboře těšínský kníže zastával nejednoznačnou pozici vůči uherskému králi, i když mnoho indicií naznačuje, že už tehdy podporoval nástupce českého krále Jiřího z Poděbrad, Vladislava Jagellonského, syna polského krále Kazimíra Jagellonského, který byl zvolen českým národním táborem v Kutné Hoře roku 1471 českým králem. Těšínský kníže během celého období rozporů udržoval blízké kontakty s krakovským dvorem.
      Konečná politická opce knížete Kazimíra se realizovala po r. 1478 a byla spojena s vývojem sporu o hlohovský podíl, který patřil těšínským knížatům. V tomto roce Kazimírova teta kněžna Markéta, vdova po knížeti Bolkovi, který zemřel v r. 1456, napsala testament, ve kterém určuje Kazimíra jako dědice. Obdržel polovinu Hlohova, Bytom Oderskou a Slezskou Horu. Své nároky na dědictví vznesl také Jan II. kníže Zaháňský, kterého podporoval Matyáš Korvín. V r. 1480 Jan začal obléhat Hlohov a téhož roku přinutil Markétu ke kapitulaci. Protesty knížete Kazimíra nepomohly, ba naopak usnadnily Matyášovi Korvínovi převzetí sporných terénů a budování pozice ve Slezsku. Kníže Jan rezignoval z nároků na území a podpořil uherského krále v konfliktu s brandenburským kurfiřtem, který si nárokoval práva část území, která byla v rukou knížete zaháňského. Zabavení poloviny Hlohova a dalších držav, které patřily těšínským knížatům, zlepšila postavení Matyášovi Korvínovi smrt pokořené Markéty dne 22. července 1480.
      Po smrti Matyáše Korvína v r. 1490 se Slezsko dostalo pod žezlo českého krále Vladislava Jagellonského. Pro knížete těšínského nastalo období rychlého vzestupu. Kazimír Těšínský vykonával úřad vrchního slezského hejtmana. Zikmund Jagellonský zastával tuto funkci jenom 2 roky, když po smrti svého bratra Alexandra v roce 1506 byl zvolen polským králem. Hejtmanský úřad se tak vrátil opět do rukou těšínského knížete, který ho zastával až do své smrti v r. 1528.
      Službou českému králi získal Kazimír mnoho dalších výhod. Vladislav Jagellonský mu nejdříve udělil jako doživotní majetek knížectví hlohovské a souhlasil s převzetím knížectví opavského.
      Těšínský kníže jako hejtman bojoval se zbojníky ve Slezsku. Zároveň byl krutý při procesu knížete Mikuláše Opolského, který byl nespravedlivě v Nise odsouzen k smrti v r. 1497. Kazimír, který přežil své syny, patrně předvídal možnost zabezpečení svého nástupce, proto se přiklonil k nespravedlivému rozsudku.
      Těšínský kníže byl nejenom schopným politikem, ale také podporoval hospodářský rozvoj knížectví. Za jeho panování knížectví nadále prožívá hospodářskou stabilizaci. Postupuje další rozvoj zdejších měst, která obdržela mnoho privilegií. Mimořádně se staral o město Těšín, kterému pomohl zdolat ohromné ztráty, jaké utrpělo při požáru na konci 15. století, který téměř zničil město. Vybudoval dnešní náměstí a daroval městu dva domy na stavbu nové radnice.
      Kazimírovou manželkou se stala na začátku r. 1480 Johana dcera Viktorína z Poděbrad. Svatba měla politické pozadí. Viktorín byl v dobrých kontaktech s králem Matyášem Korvínem. Je možné, že Kazimír chtěl rodinných vztahů využít, aby si udržel Hlohov. Spojení Kazimíra s tchánem přetrvávaly až do Viktorínovy smrti. Viktorín přestal podporovat Matyáše Korvína a dostal se s ním do konfliktu. To ho stálo ztrátu opavského knížectví. Jako náhradu za Poděbrady získal tehdy několik zámků ve Slovinsku. V r. 1487 je musel vrátit. Připouštíme, že důvodem byly kontakty s Bedřichem III., kterému Viktorín už dříve sloužil a se kterým Matyáš vedl válku. Viktorín přišel o část majetku a jako zbídačelý kníže trávil většinu času v Těšíně, kde 30. září 1500 zemřel.
      Z manželství s Johanou (* kolem 1460 + 1496), dcerou Viktorína z Poděbrad, přišli na svět dva synové, Bedřich (kolem 1480-1507), který se měl stát duchovním a mladší, Václav (1488/1496-1524), ve kterém otec viděl svého nástupce. Václav II. však zemřel o čtyři roky dříve, než jeho otec.

(K. Jasiński: Rodowód, s. 183-184, Z. Boras: Książęta, s. 341-354).