Jelikož jeho otec, Václav II., zemřel několik měsíců před jeho narozením, byl pohrobkem. V raném dětství ho vychovával dědeček, kníže Kazimír. Po jeho smrti převzal poručnictví český magnát Jan z Pernštejna. Jeho dcera Marie se stala 10. února 1540 Václavovou manželkou a splnil tak slib svého dědečka Kazimíra. Václav v r. 1540 trávil mnoho času na císařském dvoře ve Vídni. Manželům se narodil syn Bedřich a dcery Anna a Žofie. Kněžna Anna byla, stejně jako její otec, protektorem protestantismu v těšínském knížectví, i když role jejího otce jako mecenáše nového vyznání je velice nadsazená.
      Po Mariinině smrti, 25. listopadu 1567 se Václav III. znovu oženil, tentokrát s Kateřinou Sidonií (* kolem1550 + 6./7. 1594), dcerou sasského knížete Františka I. Z tohoto manželství se narodili tři synové a to Kristián August, Adam Václav a Jan Albrecht a tři dcery Marie Sidonie, Anna Sybilla a třetí dcera , kterou neznáme jménem, zemřela jako dítě. Kateřina Sidonie se po smrti svého manžela ujala vlády jako regentka neplnoletého syna Adama Václava. Podporovala reformaci v knížectví těšínském. Když syn dosáhl plnoletosti, provdala se za trenčínského nadžupana Emericha Forgáče. Byla pohřbena v klášteře v Lubiąži.
      Za vlády Václava III. knížectví těšínské bylo soudržné, i když muselo vynaložit mnoho prostředků na vojnu s Turkem, hlavně na stavbu obraných šanců v Mostech u Jablunkova, které měly ochránit Slezsko před vpádem Turků. V r. 1573 kníže neúspěšně kandidoval na polského krále.
      Často se nepravdivě uvádí, že už v době poručnictví Jana z Pernštejna v knížectví těšínském začala reformace. Katoličtí kněží zde fungovali bez omezení i na knížecím dvoře až do r. 1540. Po tomto datu začala reformace, která se v Těšíně nejviditelněji projevila rozpuštěním klášterů bernardinů a dominikánů, o něco později klášteru benediktinů v Orlové.

/K. Jasiński: Rodowód, s. 197-199, K. Kasperlik: Herzog Wenzal, passim, I. Panic: Wybrane zagadnienia, s. 7-11/.