Je samozřejmou věcí, že různá grémia a společenství ohodnotí osoby, které se zvlášť zasloužily o rozvoj vědy, kultury či města. Vděčnost může mít formu materiální nebo zcela nemateriální, čestnou. V dávných dobách, kdy městským společenstvím vládli feudálové a později administrativní moc, rozhodovala vládnoucí třída nebo jejich úředníci. Podněty pro ocenění za rozvoj místního společenství přicházely také z Vídně.
       Například v roce 1809 prefekt těšínského gymnázia exjezuita Leopold Jan Šeršník obdržel čestný titul těšínského faráře s právem nosit kříž na zlatém řetězu, za zásluhy komunálního činitele a především zakladatele muzea a knihovny, které zpřístupnil obyvatelům Těšína. V roce 1815 kněz Josef Paduch, tehdejší vikář v Těšíně, dostal zlatou medaili za zásluhy a obětavou práci ve vojenských lazaretech a na válečném poli.
       Teprve revoluční rok 1848 a císařský „Prozatímní zákon o obcích“ z 17.3.1849 umožnil v zemích, které tvořily rakousko-uherský stát, tedy i na Těšínském Slezsku, zavést titul „Čestného občana“ pro osoby, které se zasloužily o rozvoj města. Již několik měsíců po vyhlášení zákona vedení města Těšína poprvé udělilo titul čestného občana komisaři Hermanu Pokornému, odcházejícímu na vyšší místo. V následující dekádě tento titul obdržely ještě dvě osoby: gymnasijní prefekt Josef Kraus a zmíněný již J. Paduch.
       Skutečný vývoj obecního zastupitelstva nastal teprve po politických změnách v letech 1859-1861 a po zavedení systému samospráv tzv. Únorovým patentem z 26. února 1861. O důležitosti tohoto patentu věděli především samotní zainteresování, také členové těšínského vedení, které bylo zvoleno podle zásad zavedených v Patentu. Dva týdny před prvním výročím vyhlášení Únorového patentu, na schůzi Obecního výboru dne 14. února 1862 zástupce starosty, rada Josef Schramm (zajisté se souhlasem starosty Demla) navrhl, aby výročí bylo slavnostně uctěno mj. udělením titulu čestného občana několika osobám, které se zasloužily o stát. Byl to ministr von Schmerling, předseda dolní sněmovny a krajský starosta Johann von Larische, bývalý místodržící na Moravě Josef von Kalchberg a „válečník velkého Rakouska“ dr Carl Giskra. Po poradě titul obdržel hlavní autor Patentu von Schmerling.
       V následujícím roce byly stanoveny zásady, které stanovily základ pro udělování titulu čestného občana na Rakouském Slezsku. Byl to „Zákon o obcích“ z 5. března 1862 a Zákon Slezského sněmu v Opavě z 15. listopadu 1863, který zavedl sbírku nařízení a volební řád pro Rakouské Slezsko. Byly zde uvedeny základní předpisy o fungování obecních samospráv. Obecní nařízení pro Rakouské Slezsko stanovilo v § 8, že obce mohou udělovat titul čestného občana zvlášť zasloužilým osobám, které mají rakouské občanství. Čestní občané měli mít všechna práva členů obce bez povinností (§ 9.) a udělování tohoto titulu bylo v kompetenci Obecního zastupitelstva (§ 33., bod 2.).
       Města, která měla na Těšínském Slezsku statutární postavení (Opava, Bielsko, Frýdek) ve svých stanovách velmi přesně vymezila práva a povinnosti čestných občanů. Těšín neměl své stanovy a proto udělování titulu čestného občana vycházel v praxi ze všeobecných předpisů, čili již zmíněného zákona o obcích. Tento titul byl udělován obecním zastupitelstvem na návrh obecního představenstva nebo častěji jednotlivých radních. Vyznamenání osoby žijící mimo Těšín bylo vždy spojeno s určitou událostí nebo důvodem, v případě osoby z Těšína šlo nejčastěji o občany, kteří dlouhá léta pracovali pro dobro města. Usnesení v těchto věcech byla vždy jednohlasná až na výjimku v kněze Jiřího Prutka, když usnesení bylo po bouřlivé diskusi přijato převahou pouze dvou hlasů. Někdy se radní předem ujišťovali, zda vybraná osoba vyznamenání přijme.
       Usnesení o udělení titulu čestného občana Těšína bylo vždy protokolováno a pak potvrzováno speciálním diplomem, který byl adresován vyznamenané osobě a kromě informací o udělení titulu a všeobecného poděkování za činnost pro město byly v něm uvedeny hlavní příčiny udělení titulu. Text byl ze začátku velice vybraný a vytvářeli jej lidé, kteří byli znalí etikety. Například o text pro diplom hr. Schmerlinga se obrátili na městského úředníka, historika a básníka Paula Lamatscha von Warnemünde, který měl v této době značné renomé. Pro složení textu pro uznání Johanna Demla zastupitelstvo určilo zvláštní komisi. Členy byli tři právníci (Alfred Rosner, Roman Schuster, Leopold Drößler), knihař Karla Prochasky a Anton Peter. Tato komise se složením tohoto textu zabývala skoro 2 roky. Později texty diplomů směřovaly k jednoduchým, kancelářským formulacím. Diplomy pro vážené osobnosti byly umělecky zdobené, např. diplom pro hr. Schmerlinga kreslil těšínský malíř Edward Świerkiewicz a kancelista J. Kożesznik.
       Samotné předání diplomu bylo klíčovým momentem celé procedury udělování titulu čestného občana města Těšína. Vyznamenaným, kteří bydleli v Těšíně byl předán na nejbližším zasedání obecního zastupitelstva nebo při nejbližší větší městské slavnosti. Pro doručení diplomu osobám žijícím mimo Těšín, zastupitelstvo vybíralo speciální delegaci složenou z členů zastupitelstva a představenstva, v čele se starostou nebo jeho zástupcem. V určeném termínu jeli k vyznamenané osobě a věnovali jí diplom.
       Tímto skoro vždy procedura udělování čestného občanství končila, avšak ve zvláštních případech byla obohacená dodatečnými elementy. Například v případě starosty J. Demla se zastupitelstvo v roce 1882 usneslo, že na jeho domě nainstaluje zvláštní svítící (na plyn) nápis, který zněl: „Hoch dem verdienstvollen Menne". Tento nápad navazoval na fakt, že titul čestného občana Demel obdržel u příležitosti zprovoznění městské plynárny, o její vznik se vlastně zasloužil. K slavnosti došlo 30. září večer, kdy pod okny jeho domu zahrál orchestr serenádu a představitelé zastupitelství v čele se seniorem dr. Schusterem vyznamenanému popřáli. Zároveň zastupitelstvo zopakovalo dřívější návrh z roku 1866, aby v zasedací síni byl zavěšen Demlův portrét. Zástupce starosty Johann Hoschek byl pověřen tímto úkolem a portrét na náklady města ve Vídni objednal. Portrét namaloval vídeňský malíř J.M.Aigner, akademický malíř, vídeňský obecní radní a dne 1. května 1884 bylo toto dílo umístěno v zasedací síni. Pak 11. května bylo přijato obecním zastupitelstvem. Později už tradičně byly pořizovány portréty všech čestných občanů. Ještě před 2. světovou válkou visely v sálu za zasedací síní.
       Udělování titulu čestného občana bylo formou poděkování obecního zastupitelství zvlášť zasloužilým občanům nebo osobám žijícím mimo Těšín, avšak zastupitelstvo se muselo nadále zajímat o vyznamenanou osobu. Projevovalo se to různě: posílali telegramy a přání ke svátkům a výročím, v případě úmrti čestného občana byla vždy uctívána jeho památka na začátku nejbližšího zasedání zastupitelstva minutou ticha a smutečního obřadu se účastnila delegace zastupitelů. Dvakrát náklady na pohřební obřad byly hrazeny z městské pokladny a to v případě kněze J. Prutka a starosty J. Demla. Během pohřbu diplom čestného občana byl vystaven jako jeden z důležitějších vyznamenání. Vlastníci titulu byli zvlášť označení v adresářích.
       V některých případech vyznamenání nadále pracovali pro dobro města a jeho obyvatele. Patřil k ním např. ks. J. Prutek, který fundoval stipendia pro těšínskou mládež a byl podruhé vyznamenán diplomem s poděkováním.
       Během 90 let, od roku 1849 do roku 1939 tento titul obdrželo více než 30 osob. V průměru to byla jen jedna osoba za tři roky. Poukazoval na to v roce 1937 tehdejší starosta Rudolf Halfar jako na příklad k napodobování. Můžeme to zobecnit tak, že byly vyznamenány dvě skupiny lidí: cizí, kteří žili mimo Těšín a tento titul obdrželi z ohledem na jejich postavení a možná pro eventuální z toho vyplývající prospěchy pro město a obyvatelé Těšína nebo nejbližšího okolí, kteří svými konkrétními činy (ve školství, dobročinnosti, komunálních investicích atd. nebo za dlouholetou práci v obecním zastupitelstvu) se přičinili o rozvoj města. Těch bylo mnohem více. V jednom případě (hr. Larischa) udělení titulu předcházela širší akce, vedená ve všech městech na Těšínském Slezsku. Ke konci rakouské nadvlády a zvlášť pak během 1. světové války při udílení titulu převládaly politické prvky.
       Je třeba dodat, že Městská rada v Těšíně v roce 1994 se v usnesení č. LXI/445/94 z 28. dubna 1994 vrátila ke staré tradici a ustanovila titul „čestného občana města Těšína“. Na tento titul má nárok osoba, která: „svým plným zásluh a práce životem způsobila, že Těšín se chlubí svými pouty s ní“. První osobou, která obdržela tento titul ještě tentýž den byl prof. Richard Pipes, který se v roce 1923 zde narodil. Je historikem a přednáší na Harvardské universitě, byl poradcem amerického prezidenta Ronalda Regana pro záležitosti Ruska, Střední Evropy a americko-ruských vztahů. 26. září 1996 Městská rada v Těšíně vyznamenala tímto titulem dr. Jerzeho Ruckeho, rodem z Jaworzynki, žijícího ve švýcarském Lucernu, zakladatele regionálního muzea „Na Grapie“ v Jaworzynce, iniciátora spolupráce mezi Těšínem a Lucernem.

Plná verze článku byla vytištěna v publikaci 500 lat Ratusza i Rynku w Cieszynie 1496-1996, pod redakcją I. Panica a M. Makowskiego, Cieszyn 1996, s. 83-110.