Poprvé mohli obyvatelé Těšína sami rozhodovat o svém osudu v revoluční roce 1848. Volili své představitele do státních orgánů, konaly se také komunální volby. Velkou událostí bylo, když vyšlo první číslo „Cieszyńského Tygodnika“ („Těšínský týdenník“) v květnu roku 1848. Od srpna byl jeho redaktorem Pavel Stalmach. Kolem „Týdenníku“ a pak „Gwiazdky Cieszynské“ („Těšínská hvězda“) se začalo formovat polské národní hnutí.
       K zásadním změnám v dějinách Těšína došlo po roce 1859, když byla v rakouské monarchii obnovená konstituční vláda. Tyto události ovlivnily největší ekonomický a demografický vývoj Těšína. V roce 1849 v Těšíně žilo kolem 7 000 obyvatel, v roce 1910 již více než 20 000, když nepočítáme k tomu skoro 2 000 vojáků ze zdejší posádky. Ve městě vládla Městská rada, volena na tři roky, která si mezi sebou vybírala Zastupitelstvo v čele se starostou. V té době byli starosty Těšína dr. Jan Demel (1861-1892), dr. Leonhard Demel (1892-1908 a 1913-1915) a dr. Rudolf Bukowski (1908-1913). Ve 2. polovině 19. století a na začátku 20. století se město změnilo v moderní urbanistický organismus, s dobře fungující městskou infrastrukturou. Bylo postaveno nebo přestavěno mnoho veřejných budov, bylo zavedeno plynové a pak elektrické osvětlení města. Většina domů v městských hradbách byla přestavěna ve stylu okázalé tzv. vídeňské secese. Stále častěji se v Těšíně objevovali turisté, pro které byly zřízené četné hotely a hostince. Na levém břehu Olše vzniklo vlakové nádraží a toto předměstí se stalo průmyslovou čtvrtí města.
       Ve 2. polovině 19. století se Těšín stal významným osvětovým a kulturním centrem. V roce 1910 bylo otevřeno Německé divadlo, vedle Knihovny a muzeum ks. Leopolda Jana Šeršníka vznikaly i další muzejní sbírky např. Městské muzeum. Obyvatelé se aktivně účastnili dění ve svém městě. Před 1. světovou válkou zde působilo 179 registrovaných spolků. Vládu ve městě spravovala, díky volebnímu systému, strana německých liberálů. V Těšíně působili také tzv. slezakovci, hnutí, které shromažďovalo osoby z polských rodin, jež byly nakloněny německé kultuře a jazyku. Aspirace Čechů, kterých zde žilo kolem 6 %, reprezentoval klub „Snaha“, který vznikl v roce 1882.
       Největší skupinu v Těšíně tvořili polsky mluvící občané a město se stalo střediskem organizovaného polského národního hnutí. K nejdůležitějším polským organizacím patřila Polská lidová beseda, Spořitelní a záložní společnost a Matice školská pro těšínské knížectví. Teprve v roce 1913 se do těšínského obecního úřadu dostal, a to jako náhradník, první představitel polského národního tábora. V Těšíně se podařilo však otevřít první polské Gymnázium, pak polskou základní školu na ul. Świeżego a jiné osvětové instituce.
       Růst národnostních sporů na začátku 20. století vedl v červenci roku 1920 k rozdělení Těšínského Slezska a samotného Těšína mezi Polsko Československo. Město, které se celá staletí organicky vyvíjelo jako jeden celek, rozdělila ho hranice, u mostů byly postaveny hraniční stráže, tramvaj byla zlikvidována.