Konstituční období - víc informace
Revoluce v roce 1848 a také březnové povstání ve Vídni se setkalo v Těšíně s velikým ohlasem. Obyvatele hojně vstupovali do národní gardy, která měla střežit pořádek ve městě a bránit nově nastolené demokratické změny. Občané poprvé volili své představitele do vládních orgánů (do parlamentů ve Vídni, Frankfurtě a Opavě). Konaly se také svobodné volby do komunálních orgánů. Vyšly první výtisky místního tisku. Jako první vyšel tiskem v květnu roku 1848 „Tygodnik Cieszyński“ („Těšínský týdeník“) jehož hlavním redaktorem se stal v srpnu Paweł Stalmach. Po pádu revoluce ke konci roku 1851 Stalmach začal vydávat týdeník „Gwiazdka Cieszyńska“ („Těšínská hvězdička“), který se stal orgánem rodicího se národního hnutí.
K zásadním změnám ve fungování a také zástavbě města došlo teprve po obnovení v rakouské monarchii (od roku 1867 rakousko-uherské) konstituční vlády v roce 1859. V této době došlo k největšímu ekonomickému a demografickému vývoji Těšína, metropole dynamicky se vyvíjecího ve 2. polovině 19. století Těšínského Slezska. V samotném Těšíně existovalo několik velkých závodů. Největší z nich, továrna na ohýbaný nábytek J. a J. Kohnů, v době svého rozkvětu zaměstnávala kolem 2 000 tisíc pracovníků. Kromě ní zde fungovalo ještě několik nábytkářských firem (J. Pohlnera, E. Skřivánka), několik tiskáren s tiskárnou rodiny Prochasků v čele, mnoho fotografických ateliérů a továrny na výrobu likérů. Město nejvíce těžilo ze své rozlohy, které přispěla k jeho obchodnímu a komunikačnímu vývoji. Těšín byl už tradičně významným střediskem vědy a kultury. Od konce 19. století také centrum vyvíjecí se masové turistiky. Zdvojnásobil se počet obyvatelstva. V roce 1849 ve městě žilo kolem 7 tis. obyvatel, v roce 1869 necelých 10 tis., sčítání lidů z roku 1900 prokázalo již 17 tis. a další z 1910 roku 20,5 tis. obyvatel. K tomu musíme ještě započítat skoro 2 tis. vojáku z místního garnizonu.
Ve shodě s novým politickým a právním řádem, bez ohledu na národnost a náboženskou příslušnost, všichni vlastnili občanská práva a mohli také samostatně rozhodovat o svých věcech. Městem řídila městská rada, která byla volena každé tři roky, a která si mezi sebou volila výbor a starostu. V této době starosty byli dr. Jan Demel (1861-1892 s krátkou přestávkou), jeho syn dr. Leonhard Demel (1892-1908 a 1913-1915) a dr. Rudolf Bukowski (1901-1913). Zabývali se každodenními věcmi města, které se v této době přeměnilo na moderní urbanistické centrum s dobře fungující městskou infrastrukturou. Byly postaveny nebo modernizovány četné veřejné budovy: radnice, úřady komunální a státní administrace, školy, kostely. Vzniklo mnoho, dříve neznámých objektů, jako jsou hotely, banky, městská jatka, vodovod, veliký komunální hřbitov. Bylo zavedeno plynové, pak elektrické osvětlení (rok 1910). Díky spolupráci církevních a státních instituci, sdružení, která působila ve městě a soukromých osob vzniklo mnoho nových objektů, pečovatelských a sociálních ústavů a několik nemocnic. Největší nemocnice vznikla v roce 1892 jako Všeobecná evangelická nemocnice díky pastorovi Teodorovi Hassemu. V roce 1903 byla převzata krajskou správou Slezska v Opavě (dnes Slezská nemocnice). Změnil se také estetický vzhled města, vzniklo několik parků a na veřejných místech byly postaveny pomníky. Skoro od základů byla postavena většina budov uvnitř dávných městských hradeb. Vzory čerpala z vídeňské secese. Nad pořádkem bděla policie a městská stráž, nad bezpečím občanů pak od roku 1871 dobrovolný hasičský sbor a záchranná služba. Pro potřeby návštěvníku a turistů, kteří začali v hojném počtu navštěvovat Těšín, vzniklo mnoho hotelů a hostinců. K nejlepším patřil hotel „U Hnědého jelena“ („Pod Brunatnym Jeleniem“). Hlavní spojení ve městě zabezpečovaly drožky, kterým se říkalo fiakry. V roce 1899 jich bylo 10, v roce 1910 už 26. První auto, nebo raději v tehdejší terminologii automobil, vyjelo do ulic Těšína v roce 1908.
Veliký význam pro město měla stavba Košicko-bohumínské dráhy a nádraží na levém břehu Olše v roce 1869. V roce 1886 vznikla trať spojující Kalwarii Zebrzydovskou s městy na Moravě, která vedla přes Bělsko, Těšín a Frýdek. Předměstí na levém břehu řeky se rychle přeměnila na průmyslovou čtvrť města. V roce 1910 bydlela zde již třetina obyvatel Těšína. Vzniklo mnoho moderních továren, mj. tiskárna Fritza Kutzera. K velkým stavebním pracím došlo především na tzv. Saské Kupě (Sachsenberg), hlavní ulici směřující od mostu u zámku až k nádraží. V roce 1911 byla slavnostně zahájena tramvajová doprava. Trasa, která vedla dnešním mostem Družby, ulicí Hlubokou (Głęboka) přes náměstí, tak spojovala nádraží s ulici Vyšší brána (Wyższa Brama). Dříve spojení mezi městem a nádražím zajišťovaly koňské omnibusy, mj. dovážely pasažéry do některých hotelů ve městě.
Ve 2. polovině 19. století se Těšín stal také významným střediskem školství a kultury. Ve městě působilo 16 základních škol, tři střední a tři semináře. Absolventi těch posledních nejčastěji pokračovali ve studiu na vysokých školách a to hlavně ve Vídni. Existovalo 9 katolických, 1 evangelický kostel a 2 židovské synagogy. Pro veliký počet škol a kostelů, o Těšíně se často mluvilo jako o „městě škol a kostelů“. V roce 1910 byl zahájen provoz německého divadla s vlastním hereckým obsazením. Dříve se hrálo v sálu u radnice nebo v hotelích. Vedle staré Šeršníkovy knihovny a muzea vzniklo v roce 1901 Městské muzeum. Umělecké a historické památky však shromažďovaly také v různé spolky a soukromé osoby. Zvláštní zmínku si zasluhuje soukromé muzeum Bruna Konczakovského (viz.), majitele železářství.
V období konstituční monarchie existovalo v Těšíně také několik nakladatelství, vycházely noviny a časopisy, které reprezentovaly různé politické a národnostní názory občanů města. Mnohé knihy byly zdejších autorů a byly psány různými jazyky. Naši pozornost si zasluhuje Paul Lamatsch von Warnemünde, Friedrich Uhl (později působil ve Vídni) a Jan Kubisz, spisovatelka Edith Schmettan, historici Mathias Kasperlik, Gottlieb Biermann, František Sláma a Franciszek Popiołek. Zde také působil známý v celé Evropě vědec Eduard August Schroeder. V Těšíně své obrazy malovali Edward Świerkiewicz, Ida Münzberg a rodák z Paříže Henri Adell Trouck. Působilo zde také několik hudebních škol. K nejznámějším patřila škola Slavíka a Pogrobińského, která zajistila dobré hudební vzdělání pozdějším hudebním umělcům. Mnozí z nich pak proslavili Těšín na divadelních scénách v celém světě. Patřila k nim zpěvačka Rosa Pauly nebo houslista Max Rosthal, nazývaný „Těšínský Paganini“ (viz.). Na přelomu 19. a 20. století občane udržovali velice oživené kontakty s tehdejším hlavním městem, s Vídni. Vídeňský tisk a móda udávaly tón politickému a společenskému dění (vid. 2.7). Významnou událostí byly návštěvy císaře Františka Josefa I. a jiných členů panovnické rodiny v Těšíně.
Těšínští měšťané se velice živě angažovali v politické a společenské dění nejen ve svém městě. Před 1. světovou válkou zde působilo až 179 registrovaných sdružení a spolků. Ekonomická pozice, podpora židovského obyvatelstva a hlavně kuriový volební systém zajišťoval absolutní moc ve městě reprezentantům německého obyvatelstva, i když patřili k menšinové části žijící v Těšíně. Dominantní úlohu v politickém životě Těšína v době rakouské odehrála strana německých liberálů. Jejich stranické noviny „Silesia“, nejdřív týdeník pak deník, vydával Karel Procháska. Ze skupiny liberálů z Německého sdružení pocházeli starostové Těšína. Důležitou roli plnilo také Německé školní sdružení. Sídlem německých instituci a sdružení byl od roku 1898 tzv. „Německý dům“ na ul. Hluboké (Głęboka), dnes Městská knihovna. Ve městě působili také tzv. Slezákovci, ke kterým patřily osoby pocházející s polských rodin, ale přiklánějící se ke kultuře a jazyku německému. V roce 1910 si pořídili vlastní sídlo tzv. „Slezský dům“ na Horním náměstí (Rynek Górny). Činnost české skupiny občanů, která stanovila 6 % obyvatelstva, se soustředila v klubu „Snaha“, který vznikl v roce 1882. Na přelomu 19. a 20. stol. se velice zviditelnila maďarská kolonie, ke které patřili maďarští důstojníci ze zdejšího garnizonu a úředníci Košicko-bohumínské dráhy. Založili si také svůj maďarský klub, který seznamoval občany města nad Olší se zvyky a maďarskou kulturou (viz.).
Nejpočetnější skupinou obyvatelstva v Těšíně byli lidé mluvící polsky, i když podle oficiálních statistik osob, které považovaly polštinu za svůj materský jazyk bylo jen 34 % (podle výpočtů polských aktivistu kolem 60 %0. Polské národní hnutí se začalo aktivně projevovat od 2. poloviny 19. století. K nejvýznamnějším polským institucím, kromě tisku v čele s „Gwiazdkou Cieszyńskou“, patřily: Polská lidová beseda (Polska Ludowa Czytelnia), která vznikla v roce 1861, Spořitelní a záložní společnost (Towarzystwo Oszczędności i Zaliczek) (1873 r.) a Matice školská pro těšínské knížectví (Macierz Szkolna Księstwa Cieszyńskiego) (1885 r.). Všechny sídlily v Těšíně, ale jijích působení mělo vliv na celé Těšínské Slezsko. V roce 1901, v bývalé hostinci „U Černého orla“ na Hlavním náměstí (Rynek Główny), byl otevřen Národní dům (Dom Narodowy), který se od této chvíle stal sídlem všech polských organizaci a instituci. V Těšíně bydlela také většina předáků polského národního hnutí: Paweł Stalmach, Ignacy Świeży, Józef Londzin. Úspěchy polského hnutí, kterých dosáhli na celém Těšínském Slezsku, mj. ve formě poslaneckých mandátů do parlamentů v Opavě a Vídni, se nijak neodvozovaly v komunálních volbách v Těšíně. Teprve v roce 1913 se do těšínského magistrátu dostal, a to jenom jako zástupce, představitel polského hnutí. I pro nesouhlas těšínského obecního úřadu, se podařilo otevřít první polské Gymnázium, pak polskou lidovou školu (na dnešní ul. ks. Świeżego) a další polské školské instituce.
Před 1. světovou válkou v Těšíně žilo, kromě 2 tis. vojáků, 20 tis. obyvatel. Byl pružně se vyvíjejícím městským centrem a metropolí dobře rozvinutého Těšínského Slezska, ve které zemědělské regiony na východě velice dobře doplňovaly terény s těžkým průmyslem na karvinsku a v Bělsku. V aktivním politickém a společenském životě dominoval neustálý národnostní konflikt, který však nepřekážel ve společné práci pro dobro města. Během 1. světové války se stal zase známým v celém světě. Neboť zde v létech 1914-17 sídlilo vrchní velitelství rakouské armády.