Meziválečné období 1918 / 1945 - víc informace
Po prohrané válce v říjnu 1918 se rozpadla mnohonárodnostní rakousko-uherská monarchie. Poláci a Češi získali možnost žít ve vlastních státech. Již v polovině října v Těšíně vznikla Národní rada pro těšínské knížectví, která se ujala moci nad většinou Těšínského Slezska. Sídlila na těšínském zámku. Na těšínské radnici naopak bylo městské vedení s převahou Němců, kteří neuznali nově vzniklou Národní radu. Také československá vláda v Praze neakceptovala kompetence rady. Do sporu o teritoriální příslušnost Těšínského Slezska se angažovaly vítězné státy a po vytvoření dvou mezinárodních komisi (rozhodčí v r. 1919 a plebiscitní v r. 1920), které pobývaly v těšínském hotelu „U Hnědého jelena“, bylo v červenci 1920 rozhodnuto. Těšínské Slezsko bylo rozděleno mezi Polsko a Československo a spolu s ním i město. Pravobřežní část s historickým jádrem připadla Polsku, předměstí Těšína ležící na levém břehu Olše Československu. Vzniklo tak nové město Český Těšín.
Většina rakouských úředníků opustila Těšín, jiní se raději přestěhovali do československé části města. Na jejich místech se objevili příchozí z Polska, a proto již v roce 1921 jen 30% občanů uvádělo jako svou rodnou řeč němčinu. V roce 1921 Těšín čítal 15 tis. obyvatel, o deset let později to bylo 18 tis. Na začátku se rozprostíral na rozloze 424 ha. V roce 1922 byly k němu připojeny Błogocice, v roce 1932 Bobrek a později i sousední obce.
V roce 1920-22 byla ve vedení města smíšená polsko-německá správní komise v čele s polským komisařem. V roce 1922 byl Těšín s celým okresem (powiatem) připojen k nově vzniklému vojvodství slezskému a řízení převzala nová městská rada, která vzešla z voleb. Většinu rady tvořili Poláci, kteří teď byli v naprosté převaze. Německá menšina měla ještě velký význam a pro jejího reprezentanta bylo zajištěno křeslo místostarosty. První věcí, se kterou se vypořádalo nové vedení města, byla likvidace německých nápisů a symbolů předešlých časů. Císařské pomníky byly odklizeny z hlavních náměstí, ulice byly nově pojmenovány, názvy ve většině případů navazovaly na místní tradice. Ještě jednou v meziválečné době došlo ke změnám a to po roce 1935 v době sanace, kdy došlo k polonizaci všeho, co znělo „málo polsky“. Ve vedení města byli: Jan Michejda (1922-27), ks. Józef Londzin (1927-29), Władysław Michejda (1929-37) i Rudolf Halfar (1937-39). Když se řešily opravdu závažné problémy, které byly pro dobro města, uměli spolupracovat nejen Poláci a Němci, ale také Židé, kterých zde žilo kolem 10 %.
Rozdělení se dotklo všech občanů doposud jednotného města. Skoro každá rodina nechala za hranicemi své příbuzné a tato hranice opravdu celé meziválečné období město i lidi rozdělovala. Město bylo odtrženo od dosavadního hospodářského zázemí, byly přerušeny komunikace a ekonomické spoje. Tato situace vyústila v ekonomickým zhoršením znásobeným ještě světovou hospodářskou krizí. Dost dlouho trvalo než se vybudovala infrastruktura , která byla nezávislá na Českém Těšíně. Na rozdíl od ní, začaly velice rychle vznikat polské instituce a školy, které nejdříve omezovaly a nakonec ukončily činnost německých škol. Vznikl tehdy polský státní seminář, dva gymnázia a mnohé polské základní a odborné školy. Celkově těžkou situaci mírnil fakt, že většina dříve veřejných budov zůstala na polské straně. Jediná velká stavba, která tehdy vznikla byla budova nemocenské pojišťovny na ulici Bělské. Ve 2. polovině 30. let hospodářská situace v Těšíně se zlepšila. V letech 1921-36 vzniklo ve městě 11 továren, ale jen 3 zaměstnávaly více než 200-400 pracovníků. V roce 1934 Těšín obdržel nové spojení s Horním Slezskem a to přes Zebrzydowice. Vodovod byl postaven teprve v roce 1937. Podařilo se spojit všechny muzejní sbírky a vytvořit centrální muzeum. V roce 1922 se těšínský zámek stal důstojným sídlem této instituce. Avšak již v roce 1929 bylo muzeum nuceno opustit pronajaté prostory a přestěhovat se do bývalého paláce Larischů, později sídla rodiny Demlů. Město od nich pro potřeby muzea zakoupilo palác na ul. Regera.
Mnohem větší změny nastaly ve druhé části – v Českém Těšíně, která byla doposud hlavně průmyslovým předměstím. K veřejným budovám, které zde po rozdělení města zůstaly, patřilo nádraží, katolický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, dvě německé školy a několik větších podniků. V roce 1921 Český Těšín čítal více než 8 tis. obyvatel a jen 399 domů. Chyběly také veřejné objekty, které bylo třeba postavit. Vládní komise, která ze začátku řídila městem, si v roce 1922 získala výhodnou státní půjčku ve výši 15 mil. korun. Z těchto prostředků se zaplatila stavba škol a jiných komunálních objektů.
V roce 1923 byla zvolena městská rada a starostou se stal Josef Koždoň, zakladatel a vůdce Slezské lidové strany (tzv. Slezakovců). Z celkového počtu obyvatel v této době se k československé národnosti hlásilo jen 30 %, k německé 50,6 % a polské 8,2 %. Zbývající 10 % tvořili Židé. Ve městě tehdy žilo více než 8 tis. obyvatel. V roce 1931 tento počet se zvětšil na 10,5 tis. Přibylo hlavně Čechů (do 45 %) a Poláků (do 15,5 %), počet Němců se zmenšil. Avšak v komunálních volbách se tato změna nijak neprojevila. Německá a Národní slezská strana měly většinu a proto také Josef Koždoň zůstal starostou až do roku 1938.
I přes politické a národnostní rozdíly se vedení města podařilo realizovat všechny potřebné veřejné stavby - úřady (1924-1927), hřbitov (1924-25), jatky (1926-29), poštu (1932) a v roce 1931 nemocenskou pojišťovnu. Poslední budovou byla radnice, která byla dokončena v roce 1929 a poté i náměstí kolem ní. Mnoho úsilí a finančních prostředků bylo vynaloženo na stavby nových škol, hlavně pro české a polské děti. K velice zajímavým budovám patří funkcionalistická stavba Reálného gymnázia, dokončena v roce 1935. Teprve v roce 1937 Český Těšín byla postavena nemocnice.
Velice intenzivní stavitelskou činnost vedly také církve, ale taktéž jiné instituce a soukromé osoby. Katolická farnost vznikla v Českém Těšíně poměrně rychle, neboť vlastnila kostel v Masarykových sadech. Evangelická církev se rozdělila na dva sbory, německý si postavil kostel na Náměstí Dr. Martina Luthera a polský sbor vybudoval kostel Na nivách. Svůj stánek si postavili také věrni z Českobratrské církve. Rovněž Židé se rozdělili a v roce 1923 vytvořili vlastní náboženskou obec. Později vznikla obecní synagoga, jedna ortodoxní a dvě soukromé modlitebny. Počet domů se v období od roku 1924 do roku 1938 zdvojnásobil a činil 800 obytných budov. Vznikly nové čtvrti např. Rozvoj.
Během několika let se Český Těšín přeměnil v moderní město s potřebnou infrastrukturou a veřejnými objekty. Vzniklo společensko-kulturní centrum, které teď plnilo v české části Těšínského Slezska podobnou funkci jako kdysi celý Těšín. Český Těšín byl také důležitým střediskem polské menšiny a to díky centrálnímu umístění a komunikačnímu spojení. Byly zde polské školy a hlavní polské organizace např. Školská matice v Československu nebo Pečovatelská rodina. Základem hospodaření města byl průmysl a dobré řemeslo. Nejlépe prosperujícím odvětvím bylo stavebnictví. Mnoho osob bylo zaměstnáno v obchodní, finanční a dopravní sféře. V Českém Těšíně působilo více než 150 různých spolků a sdružení.
Oba města se spojily ještě jednou a to v říjnu roku 1938, po připojení české části Těšínského Slezska k Polsku. Sídlem vedení města se stal Český Těšín, který byl přejmenován na Západní Těšín. Polské vedení města považovalo za těšínské občany jen ty, kteří zde žili již před rokem 1918. Proto Mnoho občanů muselo opustit město. Museli odejít i ti, kteří se zde narodili. České školy byly změněny na polské.
Město Těšín bylo sjednoceno ještě během 2. světové války, když se Těšín stal součástí Německé říše. Němci obsadili město bez boje a prozatímní starostou se stal Artur Gabrisch. Po měsíci ho však vystřídal Vilém Koperberg. Většinu postů ve městě a také v nově vzniklém okrese Teschen obsadili Němci. Polští úředníci byli odstraněni nebo uvězněni, polština byla veřejně zakázána. Polští a čeští obyvatelé byli diskriminování, mnoho z nich přišlo o život při veřejných exekucích, např. U Valchy (Pod Wałką) v roce 1942. V bývalých vojenských barácích z 1. světové války na Kontešinci nacisté zřídili zajatecký tábor (Stalag VIII). Ještě horší osud potkal Židy, kteří byli donuceni k útěku nebo deportováni do koncentračních táborů. Židovské synagogy a modlitebny byly v obou částech města, kromě synagogy „Šomre Šabos“ na Božkově ulici zbořeny. Němcům se nepodařilo realizovat plán, který by v jižní části Horního Slezska z města Těšína vytvořil velké ekonomické a kulturní centrum. Po válce byl znovu nastolen stav z roku 1937.