Vedení města dříve
Na počátku byl v čele města fojt, potomek prvního lokátora města. Když v roce 1374 Těšín získal magdeburská městská práva řízení města převzala do svých rukou městská rada, která vybírala výbor. V čele byl starosta a 4 konšelé. Spolu s městským písařem tvořili magistrát. K jeho úkolům patřilo řízení města a jeho majetkem, střežení pořádku, péče o fungování řemesla a obchodu, ale také o dobré zvyky a mravy občanů. Těšín měl také soudní pravomoci včetně hrdelního práva, za delikty spáchané na území města. Město občas využívalo tuto možnost a také zaměstnávalo svého kata, který sloužil i jiným městům na území Těšínského Slezska a také mimo něj, samozřejmě za náležitý poplatek. V Těšíně až do 20. století existoval katův dům. Magistrát vedl také městské knihy, do kterých se zapisovalo každé závažné rozhodnutí, které se týkalo města nebo prostého občana. O všech důležitých předsevzetích rozhodovaly do konce 17. století všeobecné schůze obyvatel.
Do 16. století byla městská rada volena každým rokem, poté každé tři roky. Když městu začali vládnout Habsburkové stala se z úsporných důvodů se tříletá volební kadence regulí. Radu schvaloval kníže, později jménem císaře zemský starosta, arciknížata z dynastie Lotrinských Habsburků a v 1. polovině 19. století správa Těšínské komory. Na začátku 17. století byl zaveden úřad primátora, který byl osobou postavenou výše než starosta. Tato funkce existovala do roku 1712, ale již v roce 1744 byla povolána funkce městského administrátora, který byl orgánem statní moci a spravoval kontrolu nad starostou a radou. Fakticky nezávislost komunálních orgánů byla velice omezená. Skutečnou samosprávu zavedl teprve rakouský obecní zákon z roku 1849, který byl natrvalo zaveden v roce 1861. Ve městě vládla rada (oddělení), která se skládala ze 30 radních a 15 zástupců volených ve třech kuriích a ta vybírala pětičlenný výbor v čele se starostou. Podobně bylo v Těšíně i v Českém Těšíně v meziválečném období. Po 2. světové válce místo městských rad existovaly tzv. národní rady, v čele s předsedou, později vůdcem města. Byly to orgány komunistické stranicko-státní vlády. Teprve po demokratických proměnách v obou městech v roce 1989 a 1990 byly obnoveny zásady městské samosprávy.
Sídlem vedení města byla tradičně radnice. Nejstarší těšínská radnice se nacházela v tehdejším centru města u dnešního Divadelního náměstí (Plac Teatralny). Po roce 1496, díky daru knížete Kazimíra II., byla postavena nová radnice u dnešního Hlavního náměstí (Rynek Główny). První radniční budova byla zajisté dřevěná, ale měla hodiny a věž, ze které stráže pozorovaly okolí zda se neblíží nepřítel nebo nevypukl požár. V souladu s vůlí knížete, se na radnici nacházely místnosti pro cechy ševců a pekařů. Kromě toho místnosti pro městský soud, váha a sklad různorodého zboží. Před radnici se nacházel pranýř, ke kterému byli přivazování k hanobení a ponaučení lidé, kteří spáchali menší přestupky. Radnice shořela v roce 1552, pak v roce 1720 a ještě v roce 1789. Tentýž rok byla nově postavena podle návrhu Ignáce Chambreze. Byla to elegantní, klasicistická stavba, s věží dokončenou v roce 1800. V přízemí úřadoval magistrát, bylo zde také vězení, městská váha a ochod, ve kterém se prodávalo víno a pivo určené pro měšťany. Teprve v roce 1818 byl rekonstruován v zadní části radnice sál, který vznikl již o sto let dříve jako divadelní sál zvaný redutový. Po dalším požáru, který propukl v roce 1836, byla radnice rekonstruována v letech 1844-45 podle návrhu známého vídeňského architekta Josefa Kornhäsla. Přilehlé jatky byly přestavěny a byl zde umístěn Obvodní soud, který tady působil až do roku 1906. Tehdy byla tato budova připojena k radnici a své místo zde nalezla reprezentační zasedací síň, ve které byly stěny ozdobeny symboly těšínských cechů, portréty těšínských a rakouských vládců a osob, které se staly čestnými obyvateli města. Tento sál plní své účely dodnes.
Městská rada, kromě radnice, řídila také ostatním městským majetkem. Během rozkvětu města ve středověku Těšín vlastnil okolní vesnice a v 16. století koupil u Struměně několik rybníku. Později mu zůstalo jen několik polí u města, ze kterých časem vznikla obec Pastwiska a pár objektů na území města. Patřily k nim mj. krámky na náměstí, městská váha, lékárna, cihelna a lázně. Krámky byly pronajaty cizím obchodníkům. Většina městských objektů dávala jen malé přínosy, ale jejich existence byla nutná pro chod města a jeho obyvatele. Kníže dal k výstavbě lázní povolení a ty byly postaveny v roce 1571 na konci ul. Stříbrné (ul. Srebrna). Na začátku voda pro město pocházela ze studen. Nejznámější byla studna, která se nacházela u klášterních zahrad dominikánů, a proto ji nazývali bratrskou studnou. Druhá studna se nacházela na náměstí. V roce 1679 byla postavena kašna a ozdobená sochou Neptuna od sochaře Lublińského. Také i později se město staralo o tzv. „čistírnu“, ale projekt její přestavby na monumentální fontánu s pomníkem císaře Františka Josefa I. nebyl realizován. Studen však bylo málo a tak již v 15. století byl postaven dřevěný vodovod, kterým se do města dopravovala voda ze statku na kopci za městem. Nové studny pak vznikly po požáru v roce 1789 a to hlavně na ochranu před ničivým ohněm. Město muselo také koupit hasičskou stříkačku.
Těšín, jako moderní komunální struktura, vznikl teprve ve 2. polovině 19. století. Díky rozsáhlé a dobře promýšlené stavební koncepci před 1. světovou válkou ve městě vznikly a městu patřily plynárny, vodovod, jatka, pila a truhlárna, plovárna, elektrárna, tramvajová doprava fungující od roku 1911 a také městský hřbitov. Starosta a rada řídili tímto majetkem s pomocí magistrátu, kterému byly podřízeny také městská stráž, stavební úřad, pokladna a městský „fyzikus“ čili sanitární služby. Existovala také komise pro veřejné věci, která ovlivňovala práci komunálních humanitárních instituci, ke kterým patřil sirotčinec, starobinec, několik dětských školek a družina pro chudé děti, která fungovala na ulici Horní (Górna). Magistrát měl veliký vliv na těšínské školy a byl také majitelem dvoutřídní obchodní školy. Pro potřeby všech škol byla postavena tělocvična. Od roku 1901 město financovalo činnost Městského muzea, které na začátku sídlilo na radnici, pak v budově bývalé vojenské nemocnice na ul. Limanovského a od roku 1905 v městské budově na Starém Trhu 2 (Stary Targ). Po spojení všech těšínských muzejních sbírek po 1. světové válce, muzeum bylo umístěno v bývalém paláci hrabat Larischů, které město koupilo od rodiny Demlů.
Velikou pomocí ve financování městského podnikání byla Komunální spořitelna, která vznikla v roce 1859. Základem příjmů města byly daně od obyvatel Těšína, firem působících na území města a od městských nemovitostí pronajímaných nejčastěji k obchodním účelům.