Za vlády Habsburků - víc informace
Po vymření dynastie Piastovců připadlo těšínské knížectví jako odumřelé léno Ferdinandovi IV. Habsburskému, který potvrdil dávná privilegia Těšína (s výjimkou práva vyznání protestantské víry). Nový vládce však zemřel už rok poté a vládu přejal jeho otec císař Ferdinand III. Od této chvíle Habsburkové působí v Těšíně ve dvojí úloze, jako vládcové českého království a jako majitelé soukromých majetků těšínských knížat. Tyto majetky spravovala Těšínská komora, která měla své sídlo na těšínském zámku. Regenti Komory nebrali ohled na práva města Těšína. Již v roce 1654 byl na zámku zprovozněn pivovar, ve kterém se vyrábělo pivo. Bylo to na újmu pro pivní monopol těšínských měšťanů. Komora také usazovala na komorních předměstích řemeslníky (tzv. fušery), kteří nebyli sdruženi v cechách. Komoře, která reprezentovala Habsburky jako feudální pány, podléhala také města Skočov, Struměň, Jablunkov, naopak Těšínu se podařilo vybojovat status královského města, které nebylo potvrzené příslušným privilegiem. Městské zastupitelstvo jmenoval zemský starosta, který také dohlížel na fungování magistrát. Od roku 1659 měl Těšín také právo na vlastní poslance ve Slezském sněmu ve Vratislavi. O toto právo však přišel v roce 1772, když císař dal těšínské knížectví knížeti lotrinskému Leopoldovi. Jeho syn František se stal později manželem Marie Terezie a jejich potomci (dynastie lotrinských Habsburků) vládl v knížectví a v Těšíně do roku 1918. Pravomoci města byly postupně omezovány a na začátku 19. století všechny záležitosti byly formálně i fakticky podřízeny Těšínské komoře. Období feudální závislosti města od Habsburků přetrvávalo až do roku 1848.
V 17. a 18. století město prožívalo ekonomickou krizi, způsobenou třicetiletou válkou a dalšími válkami, které vedli Habsburkové ve 2. polovině 17. století. Habsburkové zahájili také intenzivní protireformaci pomoci jezuitského řádu, který do Těšína přivedli v roce 1670. V roce 1674 jezuité otevřeli latinskou čtyřtřídku, první školu vyššího stupně na Těšínském Slezsku. Pro protestantskou víru muselo mnoho evangelických obyvatel Těšína emigrovat, což zapříčinilo ještě větší prohloubení ekonomického pádu města. Již ke konci 17. století se většina obyvatel deklarovala jako katolíci a stoupenci protestantismu museli své bohoslužby konat tajně. Velice závažnou událostí v historii Těšína a regionu byla stavba prvního protestantského kostela na Těšínském Slezsku po období protireformace, tzv. milostného kostela, který byl postaven na základě zvláštního císařského svolení v roce 1709. V roce 1711 u něho začala fungovat evangelická škola. V roce 1700, z fundace Adama Borka byl v Těšíně postaven klášter řádu Milosrdných bratří, kteří se věnovali hlavně nemocným. Ve městě také otevřeli první lékárnu. V roce 1753 se v blízkosti těšínského náměstí usadily sestry Alžbětinky, jichž posláním byla také péče o nemocné. Jiný veliký dobrodinec, Adam Václav Paczyński, hrabě Tęczyński fundoval konvikt šlechtickou mládež, jenž začal fungovat v roce 1727. Podle možnosti zde nacházeli i synové těšínských měšťanů jídlo, praní a možnost vzdělání. V polovině 18. století v Těšíně bylo (kromě komorních předměstí) kolem 230 domů a žilo zde 2200 obyvatel. Po požáru v roce 1720 zůstalo mnoho pozemků dlouho nezastavěných. Městský dluh dosahoval v polovině 18. století více než 7000 rakouských zlatých (florénů). Větší budovy se stavěly jen pro úřady např. sklad soli a tabáku, celní úřad. Během tzv. sedmileté války byl Těšín obsazen pruskými vojsky a v roce 1766 do města nad Olší přijel císař Josef II. Byl to první habsburský vládce, který projevil zájem o svůj provinční majetek. Tato událost byla spojena se změnou politiky na císařském dvoře, která se začala projevovat ve 2. polovině 18. století, když Habsburkové začali usilovat o rozvoj průmyslu a obchodu a také o posílení soudržnosti monarchie a její ekonomické síly. Stavba „císařské cesty“, která vznikla v roce 1775, spojila Těšín s Olomoucí a Vídní na jedné straně a Krakov s Lvovem na druhé. Začalo fungovat stálé poštovní spojení. Od roku 1775 se začaly konat mezinárodní veletrhy, které však brzy zanikly. V roce 1779 byl v Těšíně podepsán tzv. těšínský mír, který ukončil válku o bavorské nástupnické právo. Tzv. těšínský mír na krátkou dobu proslavil město v celé Evropě. V 18. století se objevila, sice jen krátce, velmi aktivní skupina italských obchodníků pocházejících z Lombardie, která také patřila Habsburkům. Nejznámější rodinami byly Tino a Contessa, která založila ve své době největší obchodní společnost. Italové přinesli na Těšínsko znalost výroby tzv. rosolitů, vysoce procentních likérů vyráběných z plodů růže. V následujícím století patřil tento likér k nejprodávanějším alkoholickým nápojům v Těšíně a také k nejvýhodnějším exportním artiklům.
Absolutističtí vládcové Rakouska, Marie Terezie a hlavně pak její syn Josef II. provedli velké reformy a takto podřídili státu nejen šlechtu, ale také církev. V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád, zkonfiskovány majetek posloužil k provedení reformy školství. V Těšíně vznikla tzv. Hlavní škola, později také škola pro děvčata. Katolické gymnázium bylo reformováno, evangelické gymnázium bylo rozšířeno. Konvikt Tenczyńského, který se nacházel ve zchátralém stavu, byl zastoupen v roce 1796 novým, jehož fundátorem byl baron Karel Cselesta. V roce 1781 Josef II. vyhlásil toleranční patent pro Židy. Ještě větší význam měl toleranční patent pro protestanty, který byl vydán tentýž rok. Poskytoval částečnou rovnoprávnost pro evangelíky a na jeho základě začaly vznikat na Těšínském Slezsku další evangelické obce. Těšínský sbor s milostným kostelem Ježíše si zachoval svoji pozici čestného vůdce stoupenců protestantské víry na Těšínsku. V Těšíně protestanti žili hlavně v okolí Horního Předměstí. Seznam z roku 1790 prokázal, že ve městě (bez komorních předměstí) bylo 181 evangelíků, 2464 katolíků a 46 Židů.
Po posledním velikém požáru Těšína v roce 1789 město bylo poměrně rychle obnoveno a to mnohem moderněji, m.j. díky velké pomoci státních úřadů a daňovým úlevám. Při této příležitosti byl zlikvidován dominikánský klášter, jejich kostel se stal farním kostelem. Na místě, kde se doposud nacházel farní kostel, byly postaveny kasárny. Obnovu města řídil ks. Leopold Jan Šeršník [vid.], učenec-jezuita, dlouholetý prefekt těšínského gymnázia, nejvýznamnější postava období osvícenství na Těšínském Slezsku. Zasloužil se o vznik první knihovny a nejstaršího muzea ve Slezsku a v rakouské monarchii, které zpřístupnil v roce 1802 veřejnosti.
Přelom 18. a 19. století patřil k těžkým obdobím v historii Těšína. Habsburkové vedli válku s revoluční Francií a později s Napoleonem. V roce 1805 Těšín byl na krátkou dobu hlavní městem monarchie, když císařský dvůr utekl s Vídně před Napoleonem a nějakou dobu sídlil v Těšíně. Války způsobily, že rakousky stát v roce 1811 zbankrotoval, krize dotkla všech občanů, ale město tak mohlo redukovat svůj komunální dluh. Díky tomu v 1. polovině 19. století, za vlády starosty Aloise Kaufmanna [vid.], město mohlo podniknout své první komunální investice. Byl postaven moderní měšťanský pivovar, byly zavedeno osvětlení města. K 1000. výročí legendárního založení města se konaly v roce 1810 velké slavnosti. Město nadále žilo z obchodu, na přelomu 18. a 19. století vzniklo několik továren na výrobu rosolitů a v roce 1806 byla založena nejstarší tiskárna rodiny Prochasků, které existuje dodnes. Naopak továrna na sukno barona Mundyho, která byla založena na začátku 19. století zbankrotovala po několika letech. Po napoleonských válkách se rozhodlo, že v Těšíně vznikne dům pro kadety, kde se bude všeobecně a ve vojenském oboru vzdělávat mládež, která se chce věnovat vojenské kariéře. Většinou šlo o sirotky po vojácích a důstojnících. Dům kadetů v Těšíně existoval do poloviny 19. století.
Postupně se začal také vytvářet společenský život, vznikaly první kavárny a spolky. Nejstarším byl Těšínský střelecký spolek založený v roce 1795. V roce 1798 obdržel od císaře zvláštní privilegium, které mu povolovalo každoročně pořádat osmidenní soutěže ve střelbě, zvané „Královské střílení“. Spolek v roce 1801 za zásluhy ve válce s Napoleonem obdržel právo na vytvoření ozbrojené roty střelců. Vznikla také střelnice, kolem které se soustředil společenský život tehdejšího Těšína. V roce 1841 byl vytvořen Mužský pěvecký spolek. V roce 1837 ve městě žilo kolem 6000 obyvatel. Jeho další vývoj byl však blokován byrokracií absolutistického rakouského státu a feudálního systému.